Hej, amigo…

Názory

„Hej, amigo, volby jsou vážná věc. Stačí, když lidi jednou uvěří nějakému šílenci, a pak se nestačí divit,“ povídal mi ustaraně v zapadlém texaském baru jinak věčně rozesmátý Néstor... O tom se mimo jiné píše v editorialu Reportéra, který vychází v srpnu 2021.

Kolem voleb se zpravidla užije spousta legrace. Lidé dopisují politikům na billboardy více či méně humorné vzkazy typu: „Ano, bude líp. Hlavně tobě, Andreji“ – „Silný program pro silné Česko. Se slabým předsedou…“ – „Pusťte nás na ně! Chceme krást za ně.“ Televize s gustem ukazují trojčení politiků v kampani. Novináři i facebookoví diskutéři se předhánějí, kdo kterého kandidáta vtipněji setře.

Občas si uprostřed všeho toho veselí vzpomenu na hovor, který jsem měl před dvaceti lety s jedním chytrým mladým Venezuelanem. „Hej, amigo, volby jsou vážná věc. Stačí, když lidi jednou uvěří nějakému šílenci, a pak se nestačí divit,“ povídal mi ustaraně v zapadlém texaském baru jinak věčně rozesmátý Néstor. Jeho rodina se doma ve městě Mérida obávala, kam zemi dovede jejich nový prezident s diktátorskými sklony. Věděli, proč se strachovat. Hugo Chávez dokormidloval Venezuelu na pokraj bankrotu, jeho nástupce Nicolás Maduro krizi ještě prohloubil. Na začátku slibovali „revoluci“, „spravedlnost“ a „přilepšení všem“. Jak to dopadlo, můžeme celkem často vídat ve zprávách.

O volebních heslech víme své. Praktické ukázky „řízení státu jako firmy“ sledujeme denně na vlastní oči. Článek o státních nákupech roušek a respirátorů v tomto čísle Reportéra budiž dalším důkazem. Kam dospělo vymítání Palerma, se můžeme dočíst třeba v tajných denících druhého muže vládního hnutí.

Pořád ovšem platí, že politika je vážná věc: jde v ní o moc, o velké peníze, ale také o svobodu, a jak se ukázalo v posledních dvou letech, někdy i o životy. Při prohlížení billboardů proto přemýšlím o tom, kam která ze stran může zemi dovést a za jakou cenu. Mám obavy z dalšího pokračování nemravné holdingové politiky, ale i z příliš jednoduchých receptů na změnu. Znepokojují mě uskupení vůdcovského typu, ať už to hrají na národní hrdost, zametení s lumpy, nebo jen obecně na tradiční hodnoty.

Chci, aby moje země měla lepší vyhlídky, než jaké nabízejí „muži a ženy jednoduchých řešení“. Věřím přitom ve zdravý úsudek svých spoluobčanů a doufám, že nebudu muset při vyhlašování výsledků voleb trnout hrůzou.

Rád bych pak napsal mail do Venezuely: Néstore, amigo, neztrácej naději, jednou to vyjde.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné horké léto, chladnou mysl a příjemné čtení!

 

Krátký rozhovor Roberta Čásenského s Markem Šálkem o nadcházejícím čísle si můžete poslechnout zde:

​​​​​​​

 

P. S.: Příští číslo magazínu Reportér vychází v pondělí 13. září.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama