Tučňáci a démoni

Kultura

Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

Den před koncertem v Ostravě mi zavolal kamarád Marcel, kterej tam žije, a říká mi: „Teď zrovna hlásej v televizi, že se tady všechny akce rušej a zase nasazujeme roušky.“

Odpověděl jsem hodně sprostým slovem a švihnul jsem po těch slovech telefonem. Naštěstí to přežil.

V březnu a v dubnu jsem skoro každej den nahrál jednu píseň na španělku s tím, že až tahle virová doba – říkejme jí třeba covidismus – skončí, celou sérii ukončím písní Čtyři slunce: v ní se zpívá, že vlnovka se zvedne, když máš dost. Happy end jako kráva. Slzíme, strháváme roušky, objímáme se a dvoumetrové rozestupy jsou minulostí. Prdlajs.

Happy endy čekaj tak akorát v Hollywoodu.

Přišlo rozvolnění a lidi se ptali: „Není už čas na Čtyři slunce?“ Nějak jsem cítil, že není. A moje tušení se splnilo. Už před koncertem v Ostravě nám odpadly dvě akce kvůli takzvaným lokálním ohniskům. Vlnovka se možná chtěla zvednout, ale dopadlo to jinak.

Po kompletně zrušený první letní šňůře se začala rozpadat i šňůra druhá. Rezignovaně jsem přepnul naštvanou pořadatelku podruhé zrušeného festivalu Colours of Ostrava na ČT24. Už mi to stačilo. Na jiným kanále dávali dokument o tučňácích, jak se snažej přelízt skálu drcenou mořským příbojem, kterej je strhává zpátky do moře a oni zase lezou nahoru. Znova a znova. Tak nějak jsem se cejtil.

Celá tahle doba mi taky začínala připomínat film Vesnice. Skupina obyvatel idylické středověké vsi je udržována ve strachu z lesních démonů žijících v lese, který je kolem a do něhož se nesmí. Šéfové vesnice všem tvrdí, že jsou s démonama dohodnutý, a že když lidi nepolezou do lesa, nepolezou démoni do vesnice. Pravda je však úplně jiná. Koukněte se na to a položte si otázku – není to trochu o současný době? Nebo jsme spíš ti tučňáci?

Ti to mimochodem v dokumentu s uklidňujícím komentářem Alfréda Strejčka nakonec dokázali a přelezli tam, kam potřebovali. Stejně jako naše parta, která v Ostravě koncert přes všechna opatření odehrála! A to dokonce tak, že neporušila žádná pravidla.

Ptáte se, jak jsme to udělali? Vymyslel to pořadatel Marcel. V Ostravě je to prostě samej Marcel.

Celý prostor se rozdělil na několik koridorů pro sto lidí. Vypadalo to opravdu bizarně. Ale důležitý bylo, že to takhle mohlo proběhnout.

Odehráli jsme parádní koncert, lidi byli nadšení a hlavně velmi vděční za to, že se akce nezrušila. Ostravská divočina je pověstná a ještě ke všemu byla na koncertě skvělá ochranka, která lidem pomáhala.

Po koncertě přišla jedna z nejhezčích pokoncertních zpráv, který jsme v naší historii dostali. 

Stálo v ní: „Jste boží a vaše síla je nepochopitelně neuvěřitelná, protože i když spousta vzducholodí ztrácí vzduch skrz díry, jejichž záplaty tvar srdce nemají, ta vaše pluje dál, a to je štěstí, protože my o nic jinýho nestojíme.“

Díky, Ostravo!

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama