Věk nenormálnosti

Název té knihy se mi v poslední době několikrát připomněl. V díle Věk extrémů popisuje slavný, dnes již zesnulý britský historik Eric Hobsbawm dvacáté století – dobu, jejíž průběh zásadně ovlivnily extrémní myšlenky sovětského komunismu, italského fašismu a německého nacismu. A já se nějak nemohu zbavit pocitu, že se dnes extrémní polohy do veřejné debaty a politiky vracejí.

Ne, opravdu nechci říci, že znovu přichází nový Lenin, Stalin, Mussolini nebo Hitler. Ostatně přirovnávání různých oponentů k těmto nechvalně známým osobnostem minulosti lze dnes slyšet nadmíru často; nepřiměřený, extrémní slovník je sám o sobě jedním z příznaků onoho nového věku.

Jde mi o to, že mnohé normy, které před nějakými patnácti dvaceti lety platily v politice a ve veřejné diskusi na Západě i v Česku, přestávají platit. Jistě, některé postoje se dost možná tehdy ocitaly v klatbě neprávem a stálo za to je vzít v úvahu. Avšak mnohé jiné věci jsou, pokud je budeme posuzovat z umírněných pozic, i nyní těžko obhajitelné, pouze jako by se posunula většinová tolerance vůči nim.

Corbyn pohromou

Coby první příklad posunu od někdejšího normálu můžeme ukázat politika, který je mimo jiné jedním z aktérů chaotického odcházení Británie z Evropské unie.

Před patnácti lety by bylo stěží představitelné, že by jednu ze dvou hlavních britských politických stran vedl někdo jako Jeremy Corbyn. Tento muž by například rád znovu znárodnil energetické firmy, železnice a poštu, Karla Marxe označuje za velkého ekonoma a jeho boj proti Izraeli z radikálně levicových pozic ho přivedl do dosti kalných vod. Corbyn se například před pěti lety účastnil položení věnce u hrobu vůdců palestinské skupiny, která v roce 1972 zmasakrovala výpravu izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově. Pohyboval se v prostředí symbolizovaném popíračem holokaustu či autorem spisku Židovská moc, zastával se lidí vidících za teroristickými útoky na USA z 11. září židovskou konspiraci. „V průběhu posledních tří let byla labouristická strana pod vedením Jeremyho Corbyna infikována pohromou antižidovského rasismu. Tento problém přitom před jeho zvolením do čela strany prostě neexistoval,“ prohlásila poslankyně Joan Ryanová, když se v únoru rozhodla labouristickou stranu opustit.