Mečiar chtěl moc, Klaus federaci nerozbíjel, říká Jan Kalvoda
15. srpna 2022
Zvětšitfoto Tomáš Binter
V dobách dělení federace býval považován za „ostrého hocha“ na české straně. Přesto říká, že společný stát měl podle něj hodnotu, o kterou bylo škoda přijít. Jak vzpomíná politik a právník Jan Kalvoda na rozdělení Československa a tvorbu české ústavy. V čem jsou její základní hodnoty a proč je podle něj prezident Zeman „důlní kanár“?
Kdy jste vy sám získal pocit, že Československo definitivně směřuje k rozdělení?
Signálů o rozpadu federace byla v letech 1990 až 1992 bylo mnoho. Jedním z nich byl i výsledek jednání zástupců republikových parlamentů, z něhož vzešel návrh právního dokumentu, jímž by se federace, jak požadovala slovenská strana, obnovila znovu „zdola“, tedy smlouvou mezi Slovenskou a Českou republikou. Smlouva by obsahovala návrh nové ústavy, který by národní parlamenty poslaly do Federálního shromáždění. Stručně řečeno, proces přijetí by tak byl konformní se stávající ústavou a zachoval by právní kontinuitu Československa.
Tento krok byl považován za průlomový, ale dlouho nevydržel…
V únoru 1992 jsme se na jednání vedení obou národních rad v Milovech shodli na návrhu státní smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Po návratu slovenské delegace do Bratislavy dohoda opět padla
Proč mělo jít zrovna o smlouvu mezi oběma republikami?
Byla to podmínka slovenské reprezentace. Tehdejší ústava znala, po federalizaci v roce 1968, zákonodárné sbory obou republik a dávala jim právo usnášet se na záležitostech základního politického významu. Takže jsem navrhnul, aby se obě národní rady usnesly na návrhu federální ústavy, udělali z ní zákonodárnou iniciativu a obrátili se na Federální shromáždění se žádostí, aby ústavu přijalo.
Před volbami 1992 jste mluvil o tom, že jste buď pro samostatné fungování obou republik nebo pro plnohodnotnou federaci. Byly to otevřené dveře pro případ, že by se objevila po volbách na obou stranách vůle pokračovat?
Já jsem v určité fázi těch jednání dospěl k přesvědčení, že slovenská politická scéna úplně upřímně směřuje k samostatnosti. Veřejné projevy tomu ovšem nenasvědčovaly, pořád všechny ujišťovali, že jednají o funkční federaci. Proto jsem začal být trošku tvrdší, abych slovenské představitele, Mečiara a bratry Čarnogurské, přiměl trochu vylézt na světlo před jejich voliči.
Jan Kalvoda (68)
Vystudoval Právnickou fakultu UK, před pádem socialismu působil jako advokát v Rokycanech. V roce 1989 podepsal petici Několik vět. V roce 1990 byl kooptován do České národní rady, po volbách 1990 byl místopředsedou ČNR. Po rozpadu Občanského fóra se stal členem Občanské demokratické aliance, od roku 1992 byl jejím předsedou. Byl místopředsedou české vlády v letech 1992 až 1996, zároveň řídil Úřad pro legislativu a veřejnou správu a také legislativní radu vlády. Po volbách 1996 byl vicepremiérem a ministrem spravedlnosti. V prosinci 1996 z politiky odešel, protože neoprávněně používal titul JUDr., i když nesložil rigorózní zkoušky. Od odchodu z politiky vykonává advokátní praxi, zastupoval mimo jiné poslance Miloše Melčáka v jeho stížnosti proti vyhlášení předčasných voleb v roce 2009 a dosáhl jejich odložení na řádný termín 2010. Pracuje také pro podnikatele Josefa Šťávu v kauze známé jako Diag Human.
Průzkumy tehdy nenasvědčovaly tomu, že by většina Slováků chtěla opustit federaci.
Proto mi přišlo docela poctivé, aby tamní politici řekli, k čemu skutečně směřují a voliči to od nich věděli. S Vladimírem Mečiarem se nedalo konstruktivně jednat, na jedné straně předváděl své performance, slzel v televizi, zapřísahal se federáciou… Ale to, co reálně dělal, byl pravý opak. Proto jsem začal takto argumentovat, i když mi to vyneslo hodně odsudků. Ještě více mi jich pak přineslo prohlášení, že mám-li volit mezi demokracií a federací, vybral bych si demokracii.
Tím jako byste naznačoval, že ve slovenské politice s Vladimírem Mečiarem nemusí být demokracie zachována.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.
VÝBĚR DNE
