Kdy se zbavíme omezování? Jedenáct cest k vakcíně

Report

Existuje značná šance, že do Vánoc bude schválena vakcína proti koronaviru a v příštím roce se začne očkovat – i když obecně platí, že při vývoji vakcín mohou přijít zklamání. Závod farmaceutických firem je nevídaný: postupuje se více směry – třeba starou metodou inaktivovaného viru i moderní metodou výroby „umělého viru“. Experti jsou přesvědčeni, že schválená vakcína bude bezpečná: jiná věc je, aby byla dostatečně účinná a vedla ke vzniku kolektivní imunity.

Audio
verze

Vývoj nové vakcíny se zatím jeví jako jediná realistická cesta, jak se dostat ven z únavného kolečka omezování a uvolňování různých opatření spojených s šířením pandemie covid-19. Farmaceutické společnosti se za vydatného přispění z veřejných peněz vrhly do nebývale rychlého hledání nové očkovací látky. Ani ne rok od objevení nového koronaviru již byly v plném proudu pokročilé testy nových vakcín na desítkách tisíc dobrovolníků.

Podle denně aktualizovaných údajů světové zdravotnické organizace WHO bylo zkraje října na světě již téměř 200 kandidátů na novou vakcínu, z nich více než čtyřicet se testovalo na lidech a jedenáct adeptů postoupilo do závěrečné třetí fáze klinického testování. Pokud i touto fází projdou, může dojít na masovou výrobu a distribuci.

Cesta k bezpečné a zároveň účinné vakcíně však není přímá ani zaručená. Jeden z evropských favoritů, projekt Oxfordské univerzity a společnosti AstraZeneca, musel být v září pozastaven kvůli zdravotním komplikacím jednoho z testovaných dobrovolníků. Společnost Moderna, která chtěla začátkem listopadu požádat o mimořádné schválení své vakcíny ve Spojených státech, žádost minimálně o měsíc odsunula. A ruská vakcína Sputnik V, pojmenovaná po sovětských družicích dobývajících vesmír, sestoupila z politických deklarací na nižší oběžnou dráhu: v Rusku byla formálně registrována po testech na 76 vojácích, teprve posléze mělo testování proběhnout standardněji na desítkách tisíc dobrovolníků.

Pokud se některý z uchazečů ukáže v závěrečných testech jako bezpečný a zároveň účinný, začne se – vzhledem k již probíhajícím masivním investicím do výroby – vakcína distribuovat po celém světě. Optimistický scénář počítá zhruba s přelomem roku.

„Minimálně devět kandidátních vakcín je ve fázi 3 klinického vývoje, což je prakticky předregistrační fáze,“ říká Roman Chlíbek, vedoucí Katedry epidemiologie královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Brně. Podle něj se doba vývoje a testování nezkrátila na úkor hodnocení účinnosti a bezpečnosti; zrychlení je možné díky zapojení množství klinických center, která mohou do studií rychle zařadit velké množství dobrovolníků. „Lze očekávat, že pokud výsledky dopadnu dobře, první vakcína by se mohla v Evropě objevit ke konci roku 2020 či v průběhu prvního pololetí roku 2021,“ odhaduje Roman Chlíbek, který je také vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti, instituce léta vedené současným ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou.

Podle Romana Chlíbka se situace s ruskou vakcínou nemůže v Evropě opakovat, protože každá vakcína musí projít schvalováním centrální regulační autoritou – Evropskou lékovou agenturou EMA, která stanovila nepodkročitelné množství výsledků a dat o bezpečnosti. „V Česku nebude použita žádná vakcína, která by neměla toto schválení od nezávislé autority. Pro mě je měřítkem spolehlivosti registrace lékovou agenturou EMA,“ vysvětluje.

 

Alespoň padesát procent

Vývoj nové vakcíny fakticky začal již v lednu, kdy experti dekódovali genetickou informaci nového koronaviru označovaného nyní jako SARS-CoV-2. První zkoušky v drobných dávkách a na velmi malých skupinách dobrovolníků zaměřené na bezpečnost vyvíjených látek začaly v březnu.

Obecně platí, že vakcíny, vyhodnocené jako bezpečné, se posouvají k testům na větších a pestřejších skupinách lidí: vedle sledování výskytu možných nežádoucích účinků v nich jde o měření účinnosti. Podle parametrů stanovených v polovině roku americkou lékovou agenturou FDA musí nově vyvinutá vakcína splnit podmínku „zabránit onemocnění covid-19 nebo snížit jeho závažnost u nejméně padesáti procent očkovaných osob“.

Jak přitom testy dopadnou, nebylo přinejmenším začátkem října možné odhadovat. Vývoj i výroba vakcín vyžadují trpělivost, pečlivost, ale i připravenost na neúspěch a trpká zklamání.

Na seznamu zdravotnické organizace WHO bylo na začátku podzimu, jak už bylo řečeno, jedenáct adeptů v nejpokročilejší fázi testování. V Evropě byla začátkem října nejdál britská vakcína vznikající ve spolupráci Oxfordské univerzity s farmaceutickou společností AstraZeneca. Čtyři testované vakcíny byly původem ze Spojených států, a to od americko-německého konsorcia Pfizer/BioNTech, společností Moderna, Johnson & Johnson a Novavax. Čtyři testované látky pocházely z Číny od společností CanSino Biologics, Sinovac Biotech a Sinopharm, přičemž posledně jmenovaná měla ve vývoji dva typy. Vakcínu Sputnik V zkoušel moskevský Gamalejův institut epidemiologie. A speciálním případem byla Melbournská univerzita: zkoušela, zda na nový virus nezabere více než sto let stará vakcína proti tuberkulóze.

Všichni hlavní kandidáti mají podepsané kontrakty s vládami po celém světě, které si předem objednaly mi--liardy dávek zatím neexistujících vakcín a slíbily miliardy dolarů na úhradu vývoje a výroby. To vše, aby co nejvíce zkrátily čas. Některé testované vakcíny se díky tomu již připravují v milionových sériích, aniž by bylo jisté, zda k něčemu budou.

 

Klíčový „trn“ viru

Principem všech vakcín je vytrénovat imunitní systém člověka, aby poznal a reagoval na infekci, v tomto případě na nový koronavirus s kódovým označením SARS-CoV-2. V případě testovaných vakcín se k vybuzení reakce používá kousek z nového koronaviru, takzvaný protein S, přezdívaný také „spike“. V překladu z angličtiny je to výčnělek a v realitě jde skutečně o kousek „trnu“, jenž tvoří typickou korunu na površích koronavirů. Latinský název pro korunu, corona, půjčil celé skupině virů jméno. Jedna z mutací, ke které došlo zřejmě někdy před rokem, způsobila, že část „trnu“ se dokázala navázat jako kostička z lega na některé lidské buňky a infikovat je. Tak se novému koronaviru podařilo masivně šířit.

 

Cest, jak zmíněnou část nového koronaviru dostat do lidského těla a dosáhnout tvorby protilátek, existuje více. Každá má své výhody, ale i úzká místa.

Čtveřice z nejpokročilejších uchazečů o novou vakcínu sází, obrazně řečeno, na trojského koně. Britská AstraZeneca, americký Johnson & Johnson, čínský CanSino a moskevský Gamalejův institut používají jako nosič upravený adenovirus, což je jinak běžná skupina virů způsobujících kašel a horečky. V sobě však ukrývají kousek z nového koronaviru, který by měl vyvolat žádoucí imunitní reakci. Jde o již vyzkoušenou cestu: společnost Johnson & Johnson letos v červenci získala evropskou registraci pro novou vakcínu chránící před nebezpečným onemocněním ebola. Postavena je na podobném mechanismu, jako se nyní zkouší s novým koronavirem.

Tři ze čtyř čínských kandidátů na vakcínu používají – jak vyplývá z přehledu světové zdravotnické organizace WHO – tradiční metodu: inaktivovaný virus. Jinými slovy jde o namnožený SARS-CoV-2, který je „usmrcen“, v organismu však dokáže jako součást očkovacího séra vyprovokovat odezvu. Na rozdíl od živého koronaviru nemá vést k chorobě, může ovšem vyvolávat lehčí příznaky nemoci – i to by však bylo považováno za úspěch.

Zbývající trojice jsou inovátoři zkoušející nové stezky. Americká Moderna a americko-německý tandem Pfizer/BioNTech vyvíjejí takzvanou RNA-vakcínu, která si od viru Sars-CoV-2 půjčuje jen kousek jeho genetické informace, jež funguje jako recept na výrobu zmíněného „trnu“. Vakcína v těle přeprogramuje některé buňky na výrobu proteinu nového koronaviru, a vyvolá tím žádoucí obrannou reakci. Velkou výhodou je rychlost vývoje a výroby takové vakcíny, nevýhodou její křehkost. K její stabilizaci se používá hluboké zmrazení, vakcína společnosti Pfizer a BioNTech potřebuje minus sedmdesát stupňů Celsia, což zatím znamená velké omezení v její distribuci. U jiných typů vakcín se používá ke stabilizaci chemický koktejl z dalších látek, což naopak zpomaluje jejich vývoj a výrobu.

Americký Novavax byl zatím poslední společností, jež začátkem podzimu přešla do závěrečné fáze klinických testů. Zjednodušeně řečeno, Novavax si vyrábí vlastní napodobeniny nového koronaviru. „My se nikdy nedotkneme skutečného viru,“ citoval časopis Nature Gregoryho Glenna, šéfa výzkumu a vývoje ve společnosti Novavax. „Vytvoříme si gen, jaký potřebujeme, a potom (potřebný kousek viru) vyrábíme.“ Potřebný protein, zmíněný „trn“, produkují v Novavaxu infikované buňky hmyzu. Následně se protein naváže k uměle vytvářeným membránám a společně prý úspěšně předstírají, že jsou nový koronavirus. Podle prvních testů takto sestavená vakcína dokáže vybudit tělo k imunitní reakci. Pokud bude úspěšná, bude ji Novavax vyrábět i v nedávno zakoupené továrně v Česku.

 

Testy na dobrovolnících

K tomu však vede ještě složitá cesta. Průběh klinického testování lze přirovnat k závodům ve skocích do výšky. Jen ten, kdo přeskočí nejníže položenou laťku, postupuje do druhého kola a poté do třetího. Třetí zkušební fáze končí až v okamžiku, kdy ve dvou skrytě oddělených skupinách – jedné, která dostala vakcínu, a druhé, jež dostala neúčinné placebo – onemocní určitý počet lidí covidem-19. Až poté se hodnotí, kdo onemocněl s placebem a kdo s testovanou vakcínou. Paradoxem přicházející druhé podzimní vlny pandemie je to, že s rychlým šířením nemoci v populaci dojde i k rychlejšímu nasbírání a vyhodnocení.

Ideálním případem by bylo, aby vakcína ochránila všechny s podanou vakcínou. Takové výsledky jsou ovšem historicky mimořádně vzácné. Teď je minimálním měřítkem úspěchu aspoň padesátiprocentní účinnost. To znamená, že s vakcínou onemocní o polovinu méně lidí než s placebem.

Definovaným cílem vakcín například od společnosti AstraZeneca, Pfizer nebo Moderna je, aby snížily výskyt těžkých průběhů nemoci, případně vedly k bezpříznakovým případům. „Rádi bychom dosáhli toho, aby vakcína zabránila případům, kdy musí nemocní do nemocnice, aby se nepřesouvali na intenzivní péči a neumírali,“ uvedl pro FT Andrew Pollard, vedoucí klinického testování ve společnosti AstraZeneca. „Zabránit i asymptomatickým případům onemocnění by bylo pravděpodobně mnohem složitější,“ dodal.

Jak trvalý bude účinek nových vakcín, se ukáže až v průběhu let. Jen dvě testované vakcíny počítají s jednou dávkou, u zbylých jsou potřeba dvě dávky v rozestupu dvou až čtyř týdnů. Pro masové očkování proti covidu-19, které by se mohlo týkat miliard lidí ročně, je to další noční můra. Jediní dva kandidáti – oxfordský a čínský od společnosti CanSino Biological – zatím počítají s očkováním v jediné dávce – což vyplývá z přehledu WHO.

Velmi pečlivě se sleduje snášenlivost testovaných vakcín a zkoumají případné vedlejší efekty. AstraZeneca začátkem října restartovala své testy v Evropě a v Japonsku, pozastaveny byly dál ve Spojených státech. Pozastavení přišlo poté, co jeden z dobrovolníků v Británii v době po podání vakcíny vážněji onemocněl a bylo nutné vyšetřit případnou souvislost s testováním. V Evropě se zkraje října pokračovalo, a to dokonce ve zrychleném režimu, kdy měl evropský lékový úřad EMA přístup k průběžným výsledkům a mohl je kvůli zrychlení rovnou vyhodnocovat.

 

Virtuální nákupy

Z obchodního hlediska představuje pandemie pro farmaceutické a biotechnologické společnosti obrovskou příležitost. Jen Spojené státy dosud investovaly přes deset miliard dolarů do podpory vývoje a objednávek. Pfizer má s americkou vládou dohodu o případných dodávkách vakcíny za cenu 19,5 dolaru, tedy asi 450 korun za dávku.

Ani Britové tentokrát nechtějí nechat nic náhodě: mají předobjednáno pět dávek vakcíny na hlavu od šesti testujících společností.

Také Evropská komise uzavřela předběžné smlouvy o nákupu vakcín proti koronaviru s šesti možnými výrobci. Kromě čtyř již uvedených kandidátů (Pfizer, AstraZeneca, Johnson & Johnson a Moderna) jde o vakcíny společností CureVac a Sanofi-GSK. Dohromady by mohlo jít až o miliardu očkovacích dávek. V rámci EU vznikl společný fond na podporu vývoje a výzkumu vakcín, do nějž by podle bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha mělo Česko přispět zhruba třemi sty miliony korun. Česko bude mít ve fondu jedenapůlprocentní podíl. Česká vláda již deklarovala, že počítá s nákupem očkování pro 3,5 milionu lidí. Tyto dávky by se měly přednostně a zdarma distribuovat ohroženým skupinám obyvatel, tedy dvěma milionům seniorů, 1,3 milionu mladších lidí s chronickými nemocemi a dvěma stům tisíců zdravotníků.

Problém s přístupem k nové vakcíně by mohly mít chudší země, v nichž často neexistuje potřebná infrastruktura pro masivní očkování. Postarat se o to chce humanitární projekt Covax, zastřešený Světovou zdravotnickou organizací a organizacemi spojenými s nadací Billa a Melindy Gatesových, kteří se veřejné ochraně zdraví léta věnují. Ambicí tohoto projektu je rovnoměrná distribuce vakcíny a koupě dvou miliard dávek pro chudší státy, aby bylo posílení kolektivní imunity vůči covidu-19 patrné v celosvětovém, a nikoliv jen v regionálním měřítku. Bohaté země tento projekt z velké části ignorují.

Kolik vakcín uspěje a jaké budou výrobní kapacity, rozhodne o tom, zda nedojde k dalšímu přetahování. V byznysu s vakcínami je běžný model, že se vývoj odehrává ve Spojených státech a Evropě a následná pracná výroba probíhá v Indii, v Brazílii nebo v Číně.

Jedno z výrobních míst může vzniknout i v České republice prostřednictvím již zmíněné inovativní společnosti Novavax. S příchodem covidu-19 více než zdvacetinásobila svoji hodnotu na burze, a to zatím jen při vidině, že na trh uvede funkční vakcínu. Díky tomu získala stovky milionů dolarů od investorů i objednávky od vlád. Pokud by Novavax s vývojem uspěl, americká vláda společnosti přispěje až 1,6 miliardy dolarů na pokrytí nákladů na vývoj a výrobu. V květnu Američané oznámili koupi jediné továrny na vakcíny v Česku v Bohumili u Kostelce nad Černými lesy v přepočtu za čtyři mi--liardy korun. Závod dosud patřil největšímu výrobci očkovacích látek na světě, indické skupině Serum Institute. Novavax uvádí, že by se v Česku mohla vyrábět až miliarda vakcín proti koronaviru, samozřejmě pokud v testech uspěje. V září společnost oznámila, že její testovací látka vyráběná s pomocí hmyzích buněk přešla do třetí fáze testování.

 

Výsledky v říjnu?

První výsledky velkých studií by se mohly objevit letos. Konsorcium Pfizer/BioNTech v září ohlásilo, že dostatečná data k vyhodnocení účinnosti testované látky by mohlo mít již koncem října. Tímto očkováním již prošlo třicet tisíc lidí a testovací program se měl rozšířit na 44 tisíc jedinců. Připojit se měli mladší dobrovolníci od šestnácti let věku, lidé s HIV, hepatitidou typu B a C. Jde o typický postup v této fázi testování, kdy se rozšiřuje záběr a sleduje se účinek a snášenlivost nové vakcíny u zranitelnější části populace.

Vakcína od americké společnosti Moderna se měla stát žolíkem v prezidentských volbách v USA. Podle původního plánu chtěla společnost požádat o mimořádné schválení vakcíny americkými úřady k 1. listopadu, tedy jen dva dny před chystanými volbami. Zkraje října však šéf společnosti Moderna oznámil, že se žádost o měsíc posune a vakcína nebude k připravena k distribuci dříve než na jaře. Moderna je deset let stará společnost a na trhu nemá žádnou schválenou vakcínu.

AstraZeneca ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou chce dokončit testování do konce roku, v Evropě probíhá průběžné vyhodnocování. První „schválenou“ vakcínou se stala už 11. srpna ruská vakcína Sputnik V, jejíž registraci tamním lékovým úřadem oznámil prezident Putin, a to ještě dříve, než vůbec začala třetí fáze testování. Od té doby Rusové oznámili, že šlo jen o „předběžnou registraci“ a testování se rozšíří z původně plánovaných dvou tisíc na čtyřicet tisíc dobrovolníků, což by bylo v souladu s obvyklými postupy v Evropě a USA. Rusko má předběžné dohody o dodávkách testované vakcíny do Brazílie, Mexika a Indie.

Po třetí fázi zamíří vakcíny k národním, případně mezinárodním lékovým autoritám, jimž prý vyhodnocení zabere asi měsíc. Po případném schválení by mohla být vakcína dostupná pro nejohroženější skupiny obyvatel. Sběr výsledků by však pokračoval a až po dalších zhruba šesti měsících by mohlo být očkování přístupné všem.

 

Kdo se nechá očkovat

I po tom všem zůstane ještě jedna velká neznámá: kolik lidí se nechá očkovat?

Smyslem očkování je přispět ke kolektivní imunitě, tedy stavu, kdy se infekce v populaci nemůže rozjet. Virus v takovém případě naráží na lidi se získanou imunitou po prodělané chorobě nebo po očkování. V odhadech, kolik procent lidí musí projít očkováním nebo nemocí, hraje velkou roli míra nakažlivosti nového koronaviru, tedy jedna z variant často diskutovaného reprodukčního čísla R. Platí jednoduché pravidlo: čím je virus nakažlivější, tím silnější musí být kolektivní imunita.

U extrémně nakažlivých spalniček, u nichž se obvykle uvádí, že jeden nakažený v nechráněné populaci přenese infekci na 12 dalších lidí, skončí exponenciální růst, až když imunitu získá více než devadesát procent lidí. U nového onemocnění covid-19 zatím panuje velký rozptyl v odhadovaných hodnotách, ale jako spíše optimistická hranice se uvádí, že očkováním nebo nemocí musí projít polovina obyvatel.

V průzkumu agentury STEM/MARK z první poloviny září odpověděla nadpoloviční většina dotazovaných občanů České republiky, že by se očkovat proti covidu-19 nenechali. To je v mezinárodním srovnání velmi vysoké číslo. Podle obdobného průzkumu Deutsche Bank by se ve velkých evropských zemích nechalo očkovat kolem sedmdesáti procent dotazovaných.

V Česku by mělo být očkování pro ohrožené skupiny obyvatel zdarma a nepovinné. Epidemiolog Jiří Beran, vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové, říká, že se v praxi velmi často setkává s lidmi, kteří očkování odmítají. „Vždy jsem se přesvědčil o tom, že pokud jim očkování vysvětlíte komplexně, tak se nechají očkovat, a ještě tuto pozitivní informaci přenášejí dál,“ říká s tím, že by se s vysvětlováním významu vakcinace proti covidu-19 mělo začít co nejdříve. Zároveň upozorňuje, že u nových vakcín bude třeba prostudovat kompletní dokumentaci každého výrobce, jak je publikují odborné časopisy nebo lékové agentury.

Ze zákona přitom platí, že každý zájemce o očkování musí dostat poučení mimo jiné o předpokládaném přínosu i možných rizicích. „V případě, že nejsou zatím známa dlouhodobá rizika nové vakcíny, ale ani její dlouhodobá účinnost, pak by pacient o tomto měl být výslovně poučen, aby to mohl zohlednit při svém rozhodování, zda se očkování podrobit, či nikoliv,“ říká advokátka Zuzana Candigliota, která se věnuje zdravotnickému právu a byla u několika klíčových soudních rozhodnutí týkajících se očkování.

Jaká je šance, že se v příštím roce na trhu objeví nějaká bezpečná a zároveň účinná očkovací látka proti covidu-19, to naznačí výsledky prvních velkých studií během několika příštích měsíců. Na otázku, kdy by se nechal očkovat a podle čeho by se při zdravé míře skepse řídil, odpovídá přední český imunolog Václav Hořejší až překvapivě přímočaře. „Já bych asi byl docela benevolentní, myslím, že možnost, že by ty vakcíny byly nějak nebezpečné, je velmi malá,“ říká bývalý šéf Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Problém podle něj bude spíš v tom, že by mohly být málo účinné. „Ale i kdyby chránily třeba jen s tou padesátiprocentní účinností, tak by to pořád bylo dobré. Já bych si asi klidně nechal hned zítra dát i tu ruskou nebo čínskou vakcínu...“

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama