Vysoká škola všeho

Názory

Vadilo by vám, kdybyste šli do nemocnice na operaci srdce a zákrok by prováděl známý zubař? Položte si tuto otázku, až budete číst debaty o koronaviru. A nejen o něm.

Termín „vysoká škola života“ se už usadil v soudobé češtině.

Absolventem této školy se rozumí člověk, který se bez formálního vzdělání prezentuje jako odborník. „Vysoká škola života patří mezi nejprestižnější univerzity na světě. Téměř každý, kdo touto školou prošel, si dokáže rychle a jasně vytvořit skálopevný názor na všechno,“ zní ironický popis kolující na sociálních sítích. O něco vážnější definice z internetového projektu Čeština 2.0 říká, že jde o „pomyslné vysokoškolské vzdělání, kterého jeho nositel dosáhl životní praxí; původně používáno lidmi s nižším vzděláním, kteří vysokou školu života uváděli jako součást svého vzdělání na Facebooku“.

Tuto „školu života“ ovšem jako by v poslední době doplňoval další, podobný jev. Pracovně ho lze nazvat třeba „vysokou školou všeho“, případně „vysokou školou i tamtoho“. V podstatě znamená, že někdo, kdo je expertem v nějakém oboru, se jaksi automaticky považuje za odborníka i v jiném, někdy příbuzném, jindy však ve zcela vzdáleném oboru.

Naplno se to ukázalo v době koronaviru. Typickým příkladem je zubní lékař Roman Šmucler, který začal v médiích a na sociálních sítích předkládat vyhraněná vyjádření týkající se viru SARS-CoV-2. Roman Šmucler je jistě expertem v různých oborech, vede profesní organizaci českých zubařů, podniká ve zdravotnictví, například v plastické chirurgii. Ale ani v jeho oficiálním životopise nenajdete zmínku, že by studoval a detailně se zabýval epidemiologií, virologií nebo lidskou imunitou.

Nutno dodat, že není rozhodně sám, mnozí špičkoví odborníci z jiných medicínských oborů se do tématu koronaviru směle pouštěli také; čest těm, kteří přitom uznali, že jsou jen poučení laikové. A svůj náhled sdělil i miliardář, který bezpochyby rozumí finančnictví a energetice více než naprostá většina Čechů, avšak není známo, že by byl vystudovaným virologem; nepočítáme-li, že nemoc covid-19 sám prodělal: „Na základě čísel, která jsem pak studoval, mám na problém koronaviru dost jiný pohled, než je ten, který momentálně dominuje,“ prohlásil Daniel Křetínský v rozhovoru pro E-15.

Patrně vás nyní napadne – a budu s vámi nucen sebekriticky souhlasit –, že prezentace silných názorů na věci, o nichž víte vcelku málo, je typickým znakem části žurnalistů. Z toho ovšem nevyplývá, že je to správné. Můžete také oprávněně namítnout, že obecně mají lidé právo vyjádřit se k věcem, které nepatří do jejich oboru. Navíc dokonce i experti se mohou ve svém oboru mýlit nebo se mezi sebou přít: sledovat to lze mimo jiné právě teď na diskusích skutečných odborníků na epidemie, viry a imunitu. Ohledně SARS-CoV-2 totiž mezi nimi nepanují stejné názory, patrně i proto, že tento virus je zde jen asi půl roku a stále se o něm ví jen málo.

„Samozřejmě ani experti nemají vždy pravdu,“ napsal americký profesor Tom Nichols ve své knize Smrt expertizy. Říká v ní však také – a já jsem neslyšel žádný přesvědčivý argument, který by to vyvracel –, že experti, kteří léta studovali nějaký obor, o něm prostě z podstaty věci vědí více než ti, kdo ho studovali pár dní na internetu.

Vysvětlení odborníků si tudíž zaslouží alespoň elementární respekt. Můžete, či spíše musíte se jich ptát, ale nemůžete se domnívat, že vaše odbornost je stejná.

Nichols přitom ve své knize popisuje i ten jev, který jsem výše nazval „vysokou školou všeho“; kdy se experti z jednoho oboru domnívají, že své znalosti mohou jen tak bez problémů přenést do oboru jiného. Jistě že třeba biolog má k medicíně blíže než zedník, ale k operaci svého srdce byste ho stejně nepustili. „Profesionál, jehož expertní znalost je hluboká, avšak úzká, nemusí být informovaný o nic lépe ohledně záležitosti mimo svůj obor,“ píše Nichols. A po mém soudu to platí nejen pro zubaře, anesteziology či velkopodnikatele, kteří se vyjadřují k virům, ale i třeba pro vystudované geografy, kteří se vyjadřují ke klimatologii, a tak dále…

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama