Zlatá horečka. Obchody roku 2020

Byznys

Koronavirový rok zatřásl poměry v byznysu. Zatímco jedni horko těžko zachraňovali své podniky, druzí využili příležitosti a vyrazili dobývat nová teritoria. Tentokrát se hlavní pozornost velkých českých hráčů neobracela na východ, jak tomu bylo ještě před pár lety, ale opačným směrem, na západ Evropy i do Ameriky. Živo bylo i v české kotlině. Přečtěte si příběhy nejzajímavějších transakcí loňského roku.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

V roce 1799 našel dvanáctiletý Conrad Reed na pozemku svého otce v říčce Little Meadow Creek sedmikilový zlatý balvan, a fakticky tak položil základ pro první zlatou horečku. Nyní, o více než dvě století později, vyrážejí do Ameriky „za pokladem“ i čeští byznysmeni.

Pavel Tykač loni koupil americké doly, Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem investovali do akcií slavných značek Macy’s a Foot Locker. V Americe se odehrál i téměř pohádkový příběh Jana Bednáře a jeho firmy ShipMonk, nejúspěšnějšího českého startupu loňského roku.

Novodobí čeští prospektoři přitom vykazují významně lepší výsledky než rodina Reedových. Ta si nejprve zlatým balvanem tři roky zakládala dveře, než ho Conradův otec John, neznalý skutečné hodnoty zlata, prodal náhodně projíždějícímu klenotníkovi za tři a půl dolaru. Přišel tak zhruba o desetitisícinásobek skutečné hodnoty.

To čeští byznysmeni dobře vědí, co a proč v Americe i jinde po světě hledají.

Rozhodně lze říci, že v loňském roce se celá řada zajímavých „českých“ obchodů odehrávala za hranicemi, zejména na západě. „Během let zde vyrostlo několik silných hráčů, kteří mají zcela profesionálně řízené akviziční týmy, a jsou tak schopni uzavírat obchody skutečně v globálním rozsahu,“ říká Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic v české části poradenské firmy EY.

Nicméně i v České republice proběhly transakce se zajímavými účastníky i příběhy. „Vliv pandemie se samozřejmě projevil, ale aktivita investorů zůstala vysoká. Naštěstí se nepotvrdily původní obavy, že od druhého čtvrtletí všechny transakce zamrznou,“ hodnotí uplynulý rok Jaroslav Havel, řídící partner právní kanceláře Havel Partners.

„Na rozdíl let 2008 až 2010 se trh akvizic po jarním zastavení velmi rychle znovu rozběhl a zájem kupujících setrval. V řadě případů se zastavená jednání po kratší pauze obnovila,“ srovnává současnou krizi s tou minulou Igor Mesenský, partner KPMG v oblasti transakčního poradenství.

Pojďme se podrobněji podívat na nejzajímavější obchody, ve kterých figuroval český byznys a tuzemští hráči.

Některé z nich se kvůli covidu odehrávaly na dálku a kupující utráceli miliardy za něco, co nikdy fyzicky neviděli. S transakcemi se nezahálelo až do posledních dnů a hodin roku, poslední významný obchod se dokončoval na Silvestra v poledne.

 

 

Tykačova sázka na koks

Mezi těmi, kteří kupovali, aniž by svůj budoucí majetek fyzicky viděli, byl finančník a těžař Pavel Tykač.

Jeho skupina Sev.en Energy nejprve v květnu koupila sedmnáctiprocentní podíl v americké uhelné firmě Corsa Coal Corp. V tomto případě se ještě nejednalo o koupi „na slepo“, manažeři Sev.en Energy doly v Pensylvánii a Marylandu stihli navštívit předtím, než se Amerika Evropanům uzavřela. Získání podílu v Corsa Coal za zhruba šedesát milionů korun bylo ale jen malinkou rozcvičkou.

To hlavní přišlo o necelý měsíc později. Tykačova skupina se stala stoprocentním vlastníkem společnosti Blackhawk Mining, která je v USA jedním z největších producentů koksovatelného neboli též metalurgického uhlí. To slovo „metalurgické“ je přitom velmi důležité. Dává totiž skupině Pavla Tykače výhled na dlouhodobý provoz dolů. Zatímco „energetické“ uhlí při výrobě elektřiny postupně vytlačují obnovitelné zdroje a ocitá se i pod společenským a politickým tlakem, výrobu oceli si zatím bez koksovatelného uhlí prakticky nelze představit.

Blackhawk Mining ročně vytěží sedm až osm milionů tun koksovatelného uhlí v pěti podzemních a povrchových důlních komplexech ve státech Západní Virginie a Kentucky. K tomu má další tři doly na energetické uhlí, které vytěží mezi třemi až čtyřmi miliony tun. Obrat firmy v roce 2019 přesáhl miliardu dolarů a zisk před odpisy a zdaněním (EBITDA) činil 120 milionů dolarů. Těžitelné zásoby se odhadují na 1 300 milionů tun.

Tykačova skupina touto akvizicí více než zdvojnásobila svou těžební kapacitu. Americké doly vytěží podobné množství jako ty mostecké, ovšem v uhlí, které je o třídu výše, co se týče ceny – a nejspíš i budoucnosti. A tenhle skok se celý odehrál v době, kdy nebylo možné cestovat do USA. „Všechna jednání jsme vedli po telefonu a prostřednictvím videa,“ popisuje Alan Svoboda, výkonný ředitel Sev.en Energy pro akvizice. „Dokázali jsme si ale i tak vybudovat vzájemnou důvěru a obchod se podařilo dotáhnout, přestože proti nám stály dravé newyorské fondy.“

Pro vedení americké firmy bylo podle něj důležité, že jedná s těžařskou firmou, protože finanční investoři a věřitelé, kteří hráli ve firmě důležitou roli do té doby, drželi doly dost zkrátka a jakékoli debaty o dalším rozvoji byly velmi komplikované. Tykačova skupina koupila všechny akcie a převzala také veškeré dluhy Blackhawku, takže je jeho výhradním majitelem i věřitelem.

„Chtěli bychom Blackhawk Mining využít také jako platformu pro další růst. Trh je stále hodně fragmentovaný a řada firem těží ve stejném regionu, takže zkoumáme další možné akvizice,“ říká Alan Svoboda, kterému se na podzim nakonec podařilo do Spojených států odjet, doly si prohlédnout a setkat se s manažery, s nimiž se zatím znali jen přes videokonference. Vedle případných nákupů dalších dolů Sev.en Energy investuje v USA také do těžebních práv včetně pozemků a ty dále pronajímá jiným těžařům.

 

Velká pošťácká pohádka

Na nákupy do Ameriky, a nejen tam, zamířila i dvojice Daniel Křetínský a Patrik Tkáč. Slavný obchodní dům Macy’s, který zabírá celý blok na Manhattanu, a je tak největší v celých USA, zná nepochybně i řada českých turistů, kteří někdy vyráželi na nákupy do New Yorku. Křetínský s Tkáčem v něm ovšem neutráceli, ale vydělávali. Prostřednictvím své investiční firmy Vesa Equity Investment nakoupili na jaře akcie řetězce Macy’s, o pár týdnů později je zase prodali a z tohoto obchodu si odnesli zisk přesahující padesát milionů dolarů, tedy hodně přes miliardu v korunách.

Investovali rovněž do obuvního řetězce Foot Locker, kde od jara postupně dokupovali další a další akcie a na sklonku roku již drželi podíl 12,4 procenta, jehož hodnota vysoce přesahovala půl miliardy dolarů.

Ještě o něco vyšší podíl má Vesa Equity Investment v britské královské poště, kde drží 13,1 procenta akcií a stejně jako v americkém obuvním řetězci je největším jednotlivým akcionářem, ovšem bez vlivu na řízení podniku. Poštovní služby se nemusejí zdát v době e-mailů a tvrdé konkurence nejrůznějších doručovacích služeb jako dvakrát perspektivní obor, ovšem do více než pět set let staré firmy Royal Mail (založena roku 1516) patří i skupina GLS, jedna z největších doručovacích služeb v Evropě. Akcie královské pošty se po velkou část minulého roku pohybovaly pod cenou dvě stě pencí, na přelomu března a dubna dokonce propadly pod 130 pencí, na počátku ledna ale byla cena už kolem 360 pencí a česko-slovenské dvojici připisovaly pohádkové zhodnocení vložených peněz.

Další menší podíly pak skupina drží také v britském obchodním řetězci Sainsbury’s, francouzském Casino Guichard-Perrachon, mediální společnosti ProSieben Sat.1 či nábytkářské firmě Maisons du Monde.

„Sázíme na tradiční obory, které pokrývají základní lidské potřeby,“ říká k investiční strategii Daniel Častvaj, mluvčí Křetínského skupiny. „Tyto firmy jsou v různé fázi digitální transformace, přičemž je ale zjevné, že ještě dlouho neopustí ani klasickou formu prodeje či poskytování služeb,“ doplňuje.

V souhrnu hodnota všech držených menšinových podílů vzrostla během loňského roku o 587 milionů eur, což je přes patnáct miliard korun. Na to, že se prý ve firmě zabývá akciovými operacemi maximálně pět lidí, kteří mají i jiné úkoly, je to slušné zhodnocení pracovní síly.

Na konci roku došlo k novému uspořádání Křetínského skupiny, kdy byla všechna dlouhodobá strategická aktiva (energetika, průmysl, média, obchod) zastřešena pod EP Corporate Group a výše zmíněné podíly v kotovaných firmách pod EP Equity Investment. Zároveň se oficiálně vrátil jako akcionář do skupiny Patrik Tkáč. V naprosté většině firem skupiny – s výjimkou médií – tak nyní drží Křetínský 50 procent plus jednu akcii, Tkáč 44 procent minus jednu akcii a manažeři šest procent.

Mezi firmy, v nichž chce Křetínský a spol. držet dlouhodobý podíl, patří řetězec Metro AG (v Česku známý pod značkou Makro): skupina v něm navýšila podíl na 40 procent a chystá se nominovat dalšího člena do dozorčí rady. Zároveň platí, že hodnota akcií Metra je i přes určitý nárůst na samém konci roku o poznání nižší, než když do něj Křetínský s Tkáčem vstupovali.

Zároveň si loni Daniel Křetínský ověřil, že ani on není mytický král Midas, který na co sáhne, to se změní ve zlato. Po desetiletém angažmá opustil polskou těžební společnost PG Silesia, kde se rozhodně o úspěšném investičním příběhu hovořit nedá.

 

Kellnerovy strasti i radosti

První polovina roku přinesla dosud nepoznanou situaci skupině PPF nejbohatšího českého podnikatele Petra Kellnera. V důsledku pandemie zaznamenala hluboký propad ve své finanční větvi, zejména v čínském Home Creditu. Jen v Číně musela propustit třicet tisíc zaměstnanců. Hodnota aktiv celé skupiny se tak snížila o pět miliard eur. Skupina zaznamenala za první pololetí 2020 čistou ztrátu 384 milionů eur, přičemž v roce 2019 to bylo 573 milionů eur zisku. Převedeno na koruny činil rozdíl mezi oběma půlročními výsledky zhruba pětadvacet miliard minus.

Poskytování spotřebitelských úvěrů je totiž cyklický byznys, hodně vydělává v konjunktuře a hodně drhne v krizi. PPF už v minulosti například řešila dvě krizová období v Rusku, ale nikdy se nestalo, že by problém postihl tolik zemí najednou a tak drsně.

Zároveň si PPF připsala na konto největší „českou“ transakci roku, když loni po zhruba rok trvajícím procesu dokončila převzetí televizní skupiny CME, jež bylo oznámeno na podzim 2019. Od amerického koncernu AT&T převzala české, slovenské, rumunské, bulharské a slovinské televizní stanice za více než 48 miliard korun.

Do čela skupiny postavila francouzského manažera Didiera Stoeckela, pod kterého budou spadat všechny trhy s výjimkou bulharského. Stoeckel totiž v minulosti působil jako šéf bulharské televize Nova (s tou českou a s CME nemá nic společného, bulharská část CME se jmenuje bTV Media Group) a smluvní závazky z této doby mu nyní neumožňují stát v čele tamního média. Kellnerova skupina se v minulosti pokoušela právě bulharskou Novu koupit, narazila ale na nesouhlas bulharských vysílacích orgánů.

„Při těchto jednáních jsme se seznámili s Didierem a našli společnou řeč,“ říká člen vedení PPF Vladimír Mlynář. Do Bulharska tak paradoxně zamířila dvojice českých televizních manažerů Luboš Jetmar a Martin Švehlák, který se stal šéfem bulharské mediální firmy. Bude mít mimo jiné na starost zlepšit sledovanost, která v poslední době poklesla.

V důsledku oslabení finanční části Kellnerova impéria a současně převzetí televizní skupiny, kterou chce firma propojovat se svými telekomunikačními aktivitami v regionu, tak přišel posun v celkovém zaměření podnikání PPF.

„Nyní připadá zhruba čtyřicet procent na finanční větev a třicet pět procent na telekomunikačně-mediální, zbytek tvoří naše další aktivity,“ popisuje Vladimír Mlynář.

V těch „dalších aktivitách“ se PPF povedl v prosinci 2020 úspěšný krok, když prodala svůj podíl v biotechnologické firmě NBE-Therapeutics. Ta se zaměřuje na moderní formu léčby rakoviny prostřednictvím tzv. antibody-drug conjugates (ADC). Což lze velmi laicky popsat jako přípravky, které rozpoznají nádorové buňky, dopraví k nim chemoterapii, a minimalizují tak poškození zbytku pacientova těla. Firma loni v říjnu vstoupila do první fáze testování svého přípravku NBE-002 na lidských pacientech. V této fázi se ověřuje zejména to, zda přípravek nemá nežádoucí vedlejší účinky a jaké je správné dávkování. Společnost loni uvedla, že dosavadní výsledky jsou úspěšné a potěšující.

Tradiční farmaceutická společnost Boehringer Ingelheim, jež byla prostřednictvím svého fondu jedním ze tří hlavních akcionářů NBE-Therapeutics, v prosinci oznámila, že odkupuje podíly všech ostatních vlastníků v transakci, která celou NBE ocenila na 1,18 miliardy eur. To je na evropské poměry a fázi vývoje rekordní suma. Na americkém trhu krátce před tím jiný farmaceutický gigant Merck&Co koupil v obdobné oblasti výzkumu společnost VelosBio za 2,75 miliardy dolarů. Ta však byla v testování o fázi dále.

PPF vlastnila podle dostupných informací v NBE přibližně 26 procent, hodnota jejího podílu tak byla oceněna na přibližně 310 milionů eur, tedy zhruba osm miliard korun. Část prostředků byla vyplacena okamžitě, další pak závisí na splnění určitých výzkumných cílů. „Obecně mohu říct pouze to, že okamžitě vyplacená část byla na poměry obdobných obchodů nadstandardní,“ říká Richard Kapsa, ředitel komunikace společnosti Sotio, která jako součást skupiny PPF provádí vlastní výzkum a zároveň odborně řídí investice skupiny v oblasti biotechnologií.

Kellnerova skupina se ale s NBE definitivně neloučí, Sotio s ní bude nadále spolupracovat na vývoji dalších přípravků ADC, ke kterým drží příslušné licence. PPF má podíly i v dalších biotechnologických firmách. Skupinou stoprocentně vlastněná francouzská Cytune Pharma je se svým přípravkem o něco málo dále v testování než NBE-Therapeutics. Podle odborníků se v onkologii z této fáze dostane do konečného užívání zhruba jeden přípravek z dvaceti, ale zároveň je to pětiprocentní šance na skutečně obrovský globální byznys.

 

Komárkovy klávesy

Karel Komárek loni dokončil své letité tažení za získáním většinového podílu v rakouské loterijní společnosti Casinos Austria. Spolu s rakouským státem, jenž je druhým největším akcionářem, chtějí firmu do roku 2023 přivést na burzu.

Komárkova skupina KKCG pak na podzim uzavřela dohodu s významným světovým hráčem, fondy spravovanými společností Apollo Global Management. Do nově vytvořené Sazka Entertainment AG, pod kterou budou spadat všechny loterijní aktivity v Česku, Rakousku, Řecku, Itálii a na Kypru, investuje Apollo 500 milionů eur. Tyto prostředky by měly podpořit další expanzi na trzích v Evropě a Severní Americe.

Po dokončení transakce a schválení příslušnými orgány by tak Apollo mělo získat zhruba dvanáct procent ve firmě, jejíž hodnota bude 4,2 miliardy eur. „Apollo bude mít některá práva na řízení společnosti, která odpovídají jeho podílu. V představenstvu bude také zastoupeno jedním členem. Investice od Apolla nevylučuje potenciální vstup dalšího investora do budoucna,“ říká Katarina Kohlmayer, členka představenstva a finanční ředitelka KKCG.

„S touto transakcí Sazka nejen sehnala opravdu špičkového investora, ale významně posílí i své akviziční možnosti,“ komentuje investici Apolla Ellaine Green ze specializovaného severu Mergermarket. Kapitálově se posílení hodí o to více, že rok 2020 nebyl pro hazard nijak příznivý a zisky klesly o desítky procent.

Vedle loterijního byznysu chce skupina Karla Komárka výrazně růst i v oblasti informačních technologií, které zastřešuje společnost Aricoma Group. Na počátku prosince koupila po více než ročním jednání, jež o několik měsíců natáhla covidová pandemie, softwarovou společnost Seavus sídlící ve švédském Lundu. Firmu s více než osmi sty zaměstnanci založil a vlastnil švédský podnikatel makedonského původu Igor Lestar. „Na zahraniční trhy mimo Česko a Slovensko nyní připadá včetně Seavusu 50 milionů eur tržeb a 1 000 zaměstnanců. Máme ambici vybudovat panevropského hráče v oblasti IT služeb. V horizontu pěti let by měl být i podíl zahraničního byznysu na celkovém obratu výrazně většinový,“ říká generální ředitel Aricoma Group Milan Sameš.

Na jaře se také definitivně vypořádal již dříve ohlášený prodej cestovní kanceláře Fischer německému gigantu Rewe.

Všechny tyto velké byznysové kroky ale na veřejnosti zastínil obchod, v němž šlo o mnohem méně peněz. Štěpánka a Karel Komárkovi totiž odkoupili jedenáct klavírů, které odmítli odebrat Číňané v reakci na tchajwanskou cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Odkoupené nástroje Komárkovi věnovali hudebním školám, čímž si vysloužili řadu pozitivních reakcí u těch, kdo Čínu zrovna nemusejí. Zároveň přitom rozjeli sbírku Piana do škol, která má pomoci dalším desítkám „hudebek“.

 

Vítek a giallorossi

Další z velkých českých magnátů, Radovan Vítek, se svou CPI nakupoval zejména v Polsku a v Itálii. Ještě před vypuknutím koronavirové krize skupina dokončila nákupy série kancelářských budov ve Varšavě v hodnotě dvaceti miliard korun. Za dalších šestnáct miliard pak koupila významný podíl v realitní firmě Globalworth, jež vlastní kancelářské objekty v Polsku a Rumunsku.

Po dlouhých peripetiích se CPI podařilo dotáhnout také obchod, v němž od zadluženého italského realitního magnáta Lucy Parnasiho kupuje rozsáhlé pozemky v Římě. Jsou mezi nimi i pozemky, na kterých by měl vyrůst nový stadion slavného fotbalového klubu AS Roma, neboli „giallorossi“, jak jsou díky klubovým barvám žluté a červené přezdíváni. Ti mají od loňska také nového vlastníka, stal se jím americký miliardář Dan Friedkin.

Otázkou je, jak na nemovitostní byznys Radovana Vítka dopadne koronavirová krize. Hodně majetku má v kancelářských budovách a postupný přesun lidí na home office může s poptávkou po kancelářských prostorách zahýbat. Jeden příklad z mnoha: český antivirový gigant Avast zkoumal mezi zaměstnanci, zda chtějí pracovat v kancelářích, nebo odjinud. Dvaačtyřicet procent z nich dává přednost práci na dálku.

 

Spojování ve financích

Pokračuje konsolidace na finančním trhu. Uniqa převzala aktiva skupiny AXA v České republice, na Slovensku a v Polsku. Oznámená hodnota transakce byla 1 miliarda eur. Uniqa se po spojení stala pátou největší pojišťovnou v Česku a čtvrtou na Slovensku.

Moneta Money Bank zase na jaře dokončila převzetí stavební spořitelny a hypoteční banky Wüstenrot na českém trhu. Zaplatila za to 175 milionů eur, tedy přibližně čtyři a půl miliardy korun. „Zdvojnásobili jsme svůj podíl na hypotečním trhu a vstoupili jsme na trh stavebního spoření. Zároveň získáváme čtyři sta tisíc nových klientů,“ komentoval obchod předseda představenstva Monety Tomáš Spurný.

„Lze očekávat, že ve finanční oblasti bude docházet k další konsolidaci trhu, své kupce hledají nebo budou hledat i další subjekty,“ říká Štěpán Flieger z EY. Český trh není zkrátka tak velký a zároveň koronavirová krize pohnula s výsledky finančních institucí.

 

Maďaři v energetice

Paradoxně potichu a mimo zájem médií i širší veřejnosti proběhla jedna z největších transakcí na tuzemském energetickém trhu za mnoho posledních let. Česká část energetického koncernu innogy byla na prodej proto, že na evropské scéně došlo k velkému obchodu mezi giganty RWE a E.ON. Jednou z podmínek regulačních orgánů pro to, aby transakci schválil, byl i požadavek, aby se skupina E.ON jako nový majitel innogy zbavila aktivit v České republice a dalších zemích.

Mnozí tak očekávali velkou bitvu tuzemských „big boys“. Ostatně hned čtyři ze sedmi nejvýše postavených mužů v žebříčku nejbohatších Čechů mají s velkými energetickými investicemi své zkušenosti. Nakonec se ovšem novým majitelem firmy, která dodává plyn zhruba 1,1 milionu zákazníků a elektřinu více než 400 000 klientům, stala maďarská energetická firma MVM, která je ze sta procent vlastněná státem. Přesná suma nebyla zveřejněna, ale s jistotou lze říct, že se jednalo o transakci za stovky milionů eur.

O velký obchod mezi dvěma zahraničními majiteli šlo i v případě farmaceutické firmy Praha Vaccines sídlící ve středočeské vesničce Bohumil. Továrnu na výrobu vakcín koupil od indické Cyrus Poonawalla Group za 167 milionů dolarů americký Novavax, jedna z firem, která pracuje na vakcíně proti koronaviru. Pokud uspěje, bude se vakcína na proteinové bázi vyrábět i v továrně poblíž Jevan.

 

Dvě tváře realit

České i zahraniční peníze se pak točily na realitním trhu, a to jak mezi kupujícími, tak i prodávajícími.

Investice do nemovitostí byly loni trhem dvou úplně odlišných tváří. S veselejší náladou přečkali loňský rok investoři do rezidenčních, průmyslových a logistických parků, kterým příchod pandemie neublížil, a v některých případech jim dokonce pomohl s tím, jak sílily online obchody. Naopak v obtížnější situaci jsou majitelé kancelářských budov, maloobchodních sítí a zejména hotelů, jež musely kvůli opatřením proti šíření nového koronaviru významně omezit provoz nebo úplně zavřít.

Absolutně největší realitní transakcí loňského roku na území Česka je prodej souboru nájemních bytů na severní Moravě a ve Slezsku pod hlavičkou společnosti Residomo, v tuzemsku však mnohem známější jako bývalé „byty OKD“. Novým majitelem zhruba 43 tisíc bytů se stala švédská skupina Heimstaden Bostad, která je koupila od zahraničních fondů v čele s Round Hill Capital. Hodnota transakce se odhaduje v přepočtu na 33 miliard korun. I v evropském kontextu se jedná o unikátní transakci, protože jde o obrovské portfolio nájemních bytů koncentrované v jedné velké aglomeraci. Bývalé hornické byty přinášejí majitelům jen z nájmů 2,5 miliardy korun hrubého ročně. Investoři obvykle požadují z investice do nájemních bytů čistý výnos okolo pěti procent ročně.

„Prodej portfolia Residomo je příkladem trendu, který k nám přichází ze západní Evropy, kdy se investoři zajímají o nájemní bydlení neboli takzvané ,multi-family‘ projekty, jako je tento,“ říká Katarína Brydone, vedoucí oddělení investic realitně-poradenské společnosti CBRE. Očekává, že letos i v dalších letech poroste poptávka po typech nemovitostí, které jsou méně ovlivněny současnou pandemií a vládními omezeními. Jako příklad dává právě rezidenční a průmyslové nemovitosti.

Nejistota ohledně dalšího vývoje se loni podepsala na tom, že se celý trh klasických komerčních nemovitostí (do nichž se rezidenční nemovitosti nepočítají) vrátil podle objemu uzavřených investic o sedm let zpátky. Loni v Česku změnily majitele hotely, kancelářské, průmyslové a maloobchodní nemovitosti za 1,33 miliardy eur (34,5 miliardy korun), vyplývá z údajů poradenské společnosti Cushman & Wakefield. Proti posledním rekordním rokům jde o téměř šedesátiprocentní propad: naposledy byl objem uzavřených transakcí nižší v roce 2013.

Největším obchodem s kancelářemi byl prodej komplexu Churchill Square u Hlavního nádraží v Praze za odhadované čtyři miliardy korun. Prodávajícím byl developer Penta Real Estate ze skupiny Penta Investments, kupujícím dvojice investorů v podobě libanonské skupiny Corporate Finance House Group (CFH) a Českomoravské Nemovitostní. Obě tyto společnosti pojí více společných obchodů: předloni libanonská CFH prodala Českomoravské Nemovitostní budovu Crystal v Praze-Vinohradech, budovu Blox v Praze-Dejvicích a loni část kanceláří City West za dvě miliardy korun. Společnost Českomoravská Nemovitostní vznikla teprve před čtyřmi lety a je spojena s lidmi, kteří ještě nedávno pracovali v brněnské skupině DRFG. Nákupy financuje z významné části z prodeje vlastních dluhopisů. Společnost podle rejstříku vlastní z osmdesáti procent Radek Stacha a pětinu drží Jan Fiala.

Čeští investoři, především z řad různých institucionálních fondů, loni celý trh s komerčními nemovitostmi podrželi: tvořili zhruba polovinu poptávky na domácím trhu s komerčními nemovitostmi.

Prodej obchodního domu Kotva v centru metropole na přelomu března a dubna byl největší transakcí s nemovitostí určenou pro maloobchod. Za tři a půl až čtyři miliardy ji od společnosti PSN Václava Skaly koupil jeden z realitních fondů pojišťovací skupiny Generali. Kotvu údajně čeká rekonstrukce, aby se mohla vrátit ke své předlistopadové slávě. Obchodní centra, a ta pražská zvlášť, byla koronakrizí tvrdě zasažena kvůli úbytku zahraničních turistů a přesunu zaměstnanců z kanceláří na home office. Role obou aktérů v tomto obchodu se o pár měsíců později obrátily. V červnu Skalova PSN od Generali odkoupila výškovou kancelářskou budovu City Empiria na Pankráci, postavenou v sedmdesátých letech minulého století pro socialistický podnik zahraničního obchodu Motokov.

Mezi největší realitní transakce loňského roku patří prodej středo- a východoevropských skladů australské skupiny Goodman, které koupil největší asijský developer logistických center, singapurská společnost Global Logistic Properties (GLP). „Šlo o největší logistickou transakci ve střední Evropě od roku 2017, která zahrnovala nemovitosti v České republice, Maďarsku, Polsku i na Slovensku s celkovou plochou přes 1,3 milionu metrů čtverečních,“ uvádí Michal Soták, vedoucí investičního týmu pro Česko a Slovensko ve společnosti Cushman & Wakefield, jež v tomto obchodu radila singapurské GLP. Hodnota celé transakce se odhaduje na miliardu eur, z toho dvě třetiny připadají na sklady v Polsku a dvanáct procent na logistické parky v Česku. Singapurskou společnost do střední Evropy přilákal rozvoj místních internetových obchodů, což táhne vzhůru poptávku po skladovacích prostorech a zvedá nájmy v logistických centrech.

Do první desítky největších realitních obchodů loni na rozdíl od předchozích let pronikl jen jeden hotel, a to Carlo IV na pražském Senovážném náměstí. I v tomto případě šlo o součást větší mezinárodní transakce. Francouzská realitní společnost Covivio koupila již v lednu od italské firmy Boscolo za 573 milionů eur (asi 14,5 miliardy korun) portfolio celkem osmi hotelů v různých evropských městech. Hotely bude provozovat španělská firma NH Hotel Group, která mimo jiné v Praze na Andělu provozuje bývalý hotel Mövenpick.

 

Americký sen

Zatímco prodeje bankovních institucí, realitních komplexů či energetických firem jsou zejména záležitostí chladných úvah, akvizičních týmů a procentních výnosů, startupová scéna nabízí skutečně poutavé příběhy.

Tím nejsilnějším byl v loňském roce nejspíše příběh Jana Bednáře, mladého muže, který před lety odjel na Floridu, aby tam studoval na univerzitě a hrál hokej. S hokejovou kariérou to úplně nedopadlo, školu ovšem úspěšně dokončil a vybudoval firmu s mnohamiliardovou hodnotou.

Začalo to už během studií, kdy se na něj obraceli kamarádi a známí z Česka, aby jim koupil a poslal zboží, které se v té době na dálku pořídit nedalo. Řada amerických obchodů tehdy ještě buď neměla e-shopy, nebo nezasílala zboží přes oceán. Jan Bednář v tom vycítil potenciál, a tak si zřídil stránky poslimito.cz. Později založil společnost BedaBox, která se specializovala na rozesílání amerického zboží mezinárodním klientům.

Přitom si všiml, že řada malých a středních internetových obchodů má potíže s logistikou a posíláním zboží. A tak se zrodil ShipMonk, služba, která pro e-shopy zařizuje rozesílku a vše kolem.

Obchodníci předají zásoby svého zboží ShipMonku, propojí svůj e-shop s jeho systémem a ten pak ze svých skladů rozesílá zboží jejich zákazníkům, za což si účtuje určitý poplatek. Celý proces je silně digitalizovaný a automatizovaný, takže běží rychle, hladce a efektivně.

Provozovatelé e-shopů se mohou soustředit na získávání zákazníků a prodej zboží, firma Jana Bednáře se postará o distribuci, ale také třeba o přijímání reklamací. Své klienty ujišťuje, že zvládne jakkoli rychlý růst jejich byznysu. Samotný ShipMonk roste bleskovým tempem. V roce 2017 utržil deset milionů dolarů, o rok později bezmála třicet, předloni téměř sedmdesát a loni očekával uzavření bilance na 155 milionech dolarů tržeb. Podnikání Jana Bednáře je už od samého začátku s BedaBoxem (firma vznikla v roce 2014, v roce 2016 se přejmenovala na ShipMonk) ziskové, za loňský rok by měla EBITDA činit asi patnáct procent obratu.

Firma má tři velká centra na Floridě, v Kalifornii a Pensylvánii a více než tisíc zaměstnanců. Letos chce přidat další dvě centra, v Texasu a v Evropě. V České republice pak má ShipMonk své vývojářské centrum.

Před pár týdny, na počátku prosince, získal ShipMonk od investorů v čele se Summit Partners 290 milionů dolarů, tedy přes šest miliard korun. Za tuto sumu investoři získají blíže nespecifikovaný menšinový podíl ve firmě.

Většinovým akcionářem ovšem stále zůstává Jan Bednář. Tak nějak vypadá zhmotnění sousloví „americký sen“ v praxi.

Významnou investici si připsala i další firma českého zakladatele působící na americkém trhu. Hynek Palán se svým Productboardem uspěl u investorů vedených vyhlášenou společností Sequoia Capital a získal 45 milionů dolarů. Také on odjel před lety do Spojených států studovat, nikoli však na Floridu, ale do Kalifornie. Productboard, jenž je rozkročen mezi Silicon Valley a Prahou, byl podle odhadů odborných serverů loňskou investicí celkově ohodnocen zhruba na 350 milionů dolarů.

 

Brněnský sen

Pravdou ovšem je, že za úspěšným startupovým příběhem není třeba jezdit až do Ameriky, může se klidně odehrát i v Brně. Tak jako příběh Víta Vrby a jeho společnosti Webnode. S Bednářovým ShipMonkem má společné hned dva body: také začala poskytovat službu, kterou lidé potřebovali, a rovněž byla od začátku fungování zisková.

Vít Vrba již od devadesátých let podnikal se svou firmou Westcom v IT technologiích. V roce 2008 pak spustil službu Webnode, která umožňuje snadné vytvoření a správu webových stránek. Od té doby si za pomoci Webnodu zřídilo své stránky již více než čtyřicet milionů uživatelů po celém světě.

V základní verzi je služba zdarma a uživatel získá webhosting a doménu ve tvaru mojestranky.webnode.com. Pokud chce mít stránky s vlastním jménem (mojestranky.cz) a lepší služby, například e-mail s vlastní doménou (franta@mojestranky.cz), platí měsíční poplatky. Na nich pak v posledních letech dokázal Webnode získávat tržby v řádech stovek milionů.

Na podzim 2019 se Vít Vrba rozhodl, že chce firmu prodat, a spojil se proto s Ondřejem Frycem, známým technologickým investorem. Fryc už stál u prodeje řady firem, včetně obchodu Mall.cz, který sám založil a vybudoval. Frycova firma Reflex Capital tehdy koupila deset procent Webnode a společně rozjeli prodejní proces. Nejprve představuje přípravu samotné firmy k prodeji, následně výběr správného poradce a pak oslovení potenciálních investorů. „V únoru jsme vybrali poradce a v březnu přišla pandemie a lockdown všude po světě. Stáli jsme tedy před rozhodnutím, zda to celé zastavit, nebo jet dál virtuálně. Rozhodli jsme se, že zkusíme pokračovat,“ popisuje Ondřej Fryc.

Po opadnutí první covidové vlny začínaly prázdniny, kdy jsou všechna jednání velmi komplikovaná. Jen co skončilo období dovolených, nastoupila další pandemická vlna.

Výsledkem nakonec bylo, že firmu Webnode koupila na sklonku roku belgická společnost team.blue bez toho, aniž by se kupující a prodávající kdykoli fyzicky viděli nebo aby kupující firmu navštívili. Přesná cena nebyla zveřejněna, pouze to, že se pohybuje v jednotkách miliard korun.

„Není to projev nějakého nového trendu, ale z nouze ctnost,“ zdůrazňuje Ondřej Fryc. „Kupující by chtěl poznat kulturu a nálady ve firmě, zvláště pokud ji chce integrovat do své společnosti, což je případ team.blue. Prodávající by zase chtěl ukázat všechno, co vybudoval.“ Fryc je dokonce přesvědčen o tom, že kdyby pandemie nebyla, mohla být cena ještě vyšší. Kvůli koronaviru totiž odpadli potenciální zájemci z USA, kde se obvykle za technologické firmy platí vyšší sumy než v Evropě.

I tak mohou být prodávající nepochybně spokojeni a Vít Vrba, který prostřednictvím své společnosti Novira Capital investuje také do několika brněnských startupů, se stejně jako Jan Bednář jistě zařadí do příštího vydání žebříčku českých miliardářů.

Na českém technologickém trhu se loni odehrály i další úspěšné prodeje, které na počátku roku shrnul odborný server Lupa.cz. Firmu Integromat koupil mnichovský Celonis za zhruba 100 milionů dolarů. Na 1,3 miliardy korun měla být podle odhadu Lupy oceněna společnost Memsource, když přecházela do rukou americké Carlyle Group. Zhruba miliardu korun mohl za prodej třiapadesátiprocentního podílu v platební bráně GoPay dostat její šéf a zakladatel Pavel Schwarz od francouzského Wordlinu. Nové majitele našly například i firmy Socialbakers či GuideVision, kde jde také o miliardové, respektive stamilionové sumy v korunách.

Koronavirová krize významně posílila pozice firem, které se zaměřují na vzdálenou spolupráci. Výsledkem byl i listopadový prodej SamePage, další firmy s českými kořeny, do rukou amerického Paylocity.

Na samotný závěr roku pak připadl další obchod na technologické scéně, kdy skupina Rockaway Capital uzavřela dohodu o prodeji většinového podílu ve firmě Storyous britské společnosti SaltPay. V tomto případě není podle dostupných informací cena ještě finálně stanovena, protože zároveň probíhají jednání o další možné spolupráci mezi všemi třemi subjekty.

Poslední podpisy na Silvestra

Rok 2020 byl specifický neobvyklým rytmem. Zejména jarní zamrznutí veškerého dění způsobilo, že většina výše popisovaných obchodů byla uzavřena až v posledních měsících či týdnech roku.

Dokonce až na Silvestra byly podepsány poslední dokumenty v transakci, kdy od trojice moravských podnikatelů kupoval firmu Sinclair Global Group, jež vyrábí a prodává klimatizační a kancelářskou techniku, švédský kolos Beijer Ref. „Jednali jsme s několika zájemci z Evropy i mimo ni,“ popisuje Igor Mesenský, partner KPMG v oblasti transakčního poradenství, jenž stál jako poradce na straně prodávajících. I v této transakci covid zamíchal obvyklými postupy. „S ohledem na restrikce v cestování se kupující s prodávajícími viděli fyzicky pouze jednou, transakční dokumentace se podepisovala právníky bez přítomnosti kupujících a prodávajících. K vypořádání došlo v poledne 31. prosince,“ říká Igor Mesenský.

Zdá se, že hektické tempo posledního období roku by se mohlo v byznysu přenést i do roku 2021.

 

Bude to svištět

Velké chvíle možná čekají Tomáše Čupra, zakladatele a frontmana firmy Velká Pecka, jež provozuje internetový supermarket Rohlík.cz. Před koncem roku se domluvil s investory z fondů Partech Partners sídlících v Paříži. Jednak mu dodají prostředky, kterými může podpořit rozjezd poboček ve Vídni a Mnichově, užitečné však v budoucnu může být i jejich know-how při hledání finálního velkého investora.

Právě úspěch při expanzi na další trhy bude důležitý pro to, zda bude Čuprův podnik atraktivní pro velké globální hráče. „Jde o to ukázat, že nám ekonomika funguje i při západních nákladech na práci. Prokázat, že náš model drží i na Západě, je poslední díl skládačky k masivně ohodnocené firmě,“ řekl Tomáš Čupr v nedávném rozhovoru pro časopis Forbes.

Jistě se najdou i další internetové firmy, které budou psát příběhy podobně zajímavé, jako byly ty letošní.Velké obchody se ovšem dají očekávat i v tradičních odvětvích. Prodávat a kupovat se budou finanční instituce i průmyslové podniky. Škoda Transportation, jež od roku 2018 patří PPF, je v pokročilé fázi vyjednávání o nákupu dvou továren od francouzského Alstomu, který je musí prodat kvůli fúzi s železniční divizí jiného giganta Bombardier. Pokud by uspěla, byla by zřejmě číslem čtyři na evropském železničním trhu. A pokud Česká zbrojovka uspěje se snahou ovládnout legendární firmu Colt, bude to velmi symbolické podtržení českého zájmu o byznys v Americe.

Odborníci očekávají, že navzdory pokračující pandemii pojede byznys dál a teprve v letošním roce se do něj podstatněji promítnou dopady loňského dění. „Transakce, které probíhaly v roce 2020, představovaly ve velké míře dokončení už rozjednaných obchodů navzdory covidu. Transakční reakce na koronavirus budou podle mého názoru viditelné až nyní, od prvního pololetí 2021,“ předpovídá Štěpán Flieger z EY.

„Očekávám, že v roce 2021 dojde k dalšímu oživení akvizičního trhu. My sami v tuto chvíli pracujeme na zhruba dvaceti projektech, které by se měly letos dokončit. Většinou jde o projekty v e-commerce, IT a dalších oborech, které vyšly z koronakrize v dobré nebo i lepší kondici,“ říká Igor Mesenský z KPMG.

Řešit se ovšem budou nejen případy těch, kteří uspěli, ale i ty opačné. „Předpokládáme, že se bude zvyšovat podíl takzvaných distressed assets transakcí, tedy řešení problémových aktiv, a to zejména v návaznosti na skončení moratoria na insolvence. Významný dopad na trh bude mít následný postoj bank,“ doplňuje právník Jaroslav Havel z Havel Partners.

Na zajímavé příležitosti, kterých každá krizová situace nabízí více než dost, jsou nepochybně nachystáni i největší čeští byznysoví hráči. Můžeme si vsadit, že míst na mapě světa, kam bude možné zapíchnout českou vlaječku v roce 2021, opět přibude. Zlatá horečka nekončí…

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama