Prochy je na tom špatně…

Post Image

Prochy je na tom špatně…

Play icon
2 minuty
Takzvaná „ramp ceremony“ na letišti v Bagrámu.

Šindánd, západní Afghánistán, 22. října. Při útoku zahynul psovod – dvaačtyřicetiletý rotný Tomáš Procházka; letos už šlo o čtvrtého muže, jehož česká armáda na zahraničních misích ztratila. Jak prožívali smrt Tomáše další vojáci přímo na místě, zachytil jeden z nich na fotografiích a v krátkém textu. Podmínkou zveřejnění bylo, že neuvedeme jeho jméno.

Znáte ten pocit, kdy se zlobíte kvůli nějaké maličkosti, aby vás vzápětí skutečný problém vrátil zpátky na zem? Tak nějak jsem se dozvěděl o střelbě na naše vojáky.

Čekali jsme, než budeme moci zahájit plánovaný výcvik příslušníků afghánské armády, ale jako obvykle to neprobíhalo úplně hladce, byli jsme trochu rozmrzelí. Což se ovšem změnilo v okamžiku, kdy veliteli zazvonil mobilní telefon: okamžitá změna v jeho obličeji naznačila, že něco není v pořádku.

„Kde se to stalo? Kdo tam byl? Haló, špatně tě slyším…“

Trvalo mi zlomek vteřiny, než jsem se adaptoval na novou situaci, oprostil se od emocí a začal si v hlavě přehrávat, co se asi stalo a jak na to reagovat.

Rotný Tomáš Procházka se svým psem Dokym krátce před odletem na základnu Šindánd.

„Kluci byli napadeni střelbou, mají tři raněné, Prochy je na tom špatně!“

Přehodil jsem si přes rameno batoh se zdravotním materiálem, dotáhl upínání na přilbě a běžel jsem k autu. Přitom jsem volal na naši ochranku venku před budovou, že budeme odjíždět.

Cesta zpět na základnu trvala pět minut. Ještě jsme si s druhým medikem stihli nahlas zopakovat, na co se soustředíme při ošetřování, a už jsme projížděli bránou základny.

Vyběhli jsme z auta a cestou na ošetřovnu se ptali, kolik je raněných. Potvrzeno, tři.Všichni byli v péči amerického chirurgického týmu a našich mediků, kteří se tou dobou nacházeli na základně.

Jen jsem se rychle doptal, kdo potřebuje výpomoc, a snažil se zorientovat. Shodil jsem batoh ze zad, položil ho na podlahu potřísněnou krví a vytáhl z něj potřebný materiál.

Následující desítky minut vyplnila pomoc raněným. Všude zněla angličtina, sem tam se někdo zeptal na něco česky.

Tomáš Procházka nás už však neslyšel…

Podpořte Reportér sdílením článku