My Poláčci jsme na Alžbětu pyšní
14. dubna 2022
Reportér 04/2022 · Číslo 92
My Poláčci jsme na Alžbětu pyšní
Zvětšitfoto Tomáš Binter
V Národním divadle právě skončila Káťa Kabanová, překrásná Janáčkova opera, publikum tleská snad deset minut, já pak deset vteřin navíc: Bravo! Káťu zpívala a hrála moje jmenovkyně Alžběta, sopranistka Alžběta Poláčková, která se sice nikam moc necpe, ale podle mě jde o naprostou hvězdu; a nejen podle mě. V posledních letech jde Alžběta z jedné hlavní role do druhé.
Sejít jsme se měli už před pár dny, ale nevyšlo to – Alžběta se neplánovaně a nerada zdržela v Itálii.
V Národním divadle si složitě vyboxovala volno, odjela se svými třemi dětmi na snowboard a to prostřední – čtrnáctiletý syn Max – nešťastně upadl, natrhl si slezinu, další týden tam s ním strávila v nemocnici.
Teď už se ale (sanitkou do pražského Motola, protože slezina není sranda) vrátili, tak si ji jdu vyzvednout na oprašovací zkoušku Figarovy svatby.
„Promiňte, dobrý den,“ zastavím na chodbě v Národním jakousi moc pěknou spěchající slečnu nebo paní, které bych tipoval tak dvaatřicet: „Hledám zkušebnu 440.“
Prý jdu správně: „Alžběta Poláčková,“ podá mi ruku – a sakra, no jo!
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
