Po přeslici XXX. V Kolumbii

Bogota už má sice mnohem lepší pověst, než měla v době rozkvětu narkomafie, ale stejně! BACRIM neboli Bandas criminales tu stále úřadují. Člověk by měl být stále na pozoru, neměl by u sebe nosit originál dokladu totožnosti ani všechny peníze. To jsem se dočetla až teď…

Nebála jsem se. Jela jsem na největší knižní veletrh v Latinské Americe – FILBO 2019 – s osobní strážkyní. Byla jí rodilá Španělka Elena Buixaderas, kterou mi ministerstvo kultury, jež mě do Bogoty vyslalo, přidělilo coby tlumočnici; v Kolumbii se jinak než španělsky nedomluvíte.

A tak jsme s Elenou, doktorkou fyziky, básnířkou a překladatelkou české literatury do španělštiny – i mého Roku kohouta –, absolvovaly jako neoddělitelná dvojice úplně všechno. Výlet na Monserrate, kam nás vzaly členky krajanského spolku Asocheca, čtení a besedy, které spoluorganizovala jeho ředitelka Eliška Krausová, a dokonce i únos!

To když nás třetí den pobytu neznámá dvojice, muž a žena, sebrala od snídaně v hotelu, odvedla na ulici a strčila do auta, abychom se s nimi řítili chaotickou dopravou, která v Bogotě vládne právem silnějšího, do knihovny Virgilio Barca. Už už tam začínala akce v rámci FILBO, na niž jsme všichni zapomněli a kde jsem právě já nesměla chybět.

Jaké bylo naše překvapení, když nás únosci přivedli do sálu, kde sedělo v prvních dvou řadách asi dvacet stařičkých a docela nebohých, bezdomovce připomínajících mužů a žen, které vyčerpal už první potlesk. Měl je pod svými ochrannými křídly mile se usmívající černočerný Kolumbijec, který nás přivítal.