Já věděl, že dorazíš, Kočičko!
17. října 2021
Reportér 10/2021 · Číslo 86
Zvětšitfoto archiv Karla Havelky
Příběh plný dramatických životních zvratů a komunistické perzekuce, ale také vyznání lásky ke svobodě a rockové muzice si vyslechli žáci základní školy z Mráčkovy ulice v Praze 12. Odvyprávěl jim ho Karel Havelka – syn truhláře a učitelky, jenž ve dvaadvaceti letech emigroval přes Japonsko do Ameriky. Přinášíme druhý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér a Paměti národa.
MONETA byla antickou bohyní paměti. Ztratí-li národ paměť, ztratí identitu. Proto MONETA podporuje Paměť národa.
V srpnu 1968 měl rok před maturitou na stavební průmyslovce v Plané u Mariánských Lázní. „Nejdřív přijely ruské tanky. Pak se vrátila naše delegace z Moskvy, kde podepsala souhlas s okupací. S kamarádem jsme hned začali uvažovat o emigraci,“ zní na nahrávce, kterou pořídili osmáci z pražského sídliště Lhotka-Kamýk.
Ti se však neptají jen na historické souvislosti, zazní i otázka: „Mě by zajímalo, jestli hrajete na nějaký nástroj nebo jestli jste byl v nějaké kapele.“ Zpovídaný se zachechtá: „Chtěl jsem. Už ve dvanácti mi bylo jasné, že se tak líp balí holky. Matka mi ale řekla: Ne, Kájo, nejdřív housle! Naštěstí se mi podařilo brzo je rozbít.“
Peklo na Borech
V době sovětské invaze byl Karel Havelka po uši ponořený do západní muziky. „Od čtrnácti jsem poslouchal Radio Luxembourg a taky RIAS, což bylo vysílání pro americké vojáky v Západním Berlíně (Rundfunk im amerikanischen Sektor – pozn. red.). “
Bigbítu propadl i díky kamarádovi, jehož sestra měla gramofon. „Chodili jsme společně na čaje, což byly vlastně taneční zábavy. A v roce 1967 jsem objevil Jimiho Hendrixe, což bylo úplné zjevení,“ zavzpomínal pro školáky narozené na začátku třetího tisíciletí.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
