Miliardové akce doma i v cizině

Byznys

Vstup Avastu na londýnskou burzu. Rozmach PPF v jihoevropských telekomunikacích. Změna majitelů Zentivy. Operace Daniela Křetínského na obou stranách Rýna. Nákupy rodinného seskupení R2G v Americe i u Vltavy. Rozšiřování mediálního impéria českého premiéra. V českém byznysu bylo v loňském roce živo. A nic nenasvědčuje tomu, že by se aktivita měla utlumit.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Venku za okny je studený sobotní lednový večer. Číšník právě přináší na stůl pečenou vepřovou panenku se špenátovým krémem a mini brambůrky, naproti pak pokládá hovězí steak, k němuž je jako příloha sezonní zeleninové pyré ovoněné lanýžem. Servis je výborný, obsluha rychlá a pozorná. Jídlo by mohlo být – i vzhledem k ceně – možná o stupínek či dva lepší. Posuzování interiéru je vždy věcí individuálního vkusu, ne každému se nutně musí líbit masivní stropní svítidla ve zlaté barvě kontrastující s už poněkud postaršími židlemi a stoly.

Pokud však člověk obrátí oči od interiéru ven a vyhlédne z okna či terasy restaurace Zlatá Praha v devátém patře pražského hotelu InterContinental, pochopí, v čem je hlavní kouzlo tohoto místa. Naprosto unikátní poloha na vltavském nábřeží na konci Pařížské ulice nabízí krásné výhledy na Staré Město s Týnským chrámem, na Hanavský pavilon v Letenských sadech, Hradčany, Petřín, ale třeba i na zrekonstruovanou budovu Národního muzea.

Těsně před vánočními svátky změnil hotel InterContinental majitele. Devadesát procent držela firma Best Hotel Properties (BHP), která vyrostla ze slovenské skupiny J&T, desetinový podíl měl pak řetězec Westmont Hospitality, jenž hotel provozoval. Oba podíly koupila společnost R2G Heritage investorů Oldřicha Šlemra, Pavla Baudiše a Eduarda Kučery. Za společnost, do jejíhož vlastnictví spadá jak hotel, tak i sousední dům s apartmány Golden Prague Residences a rovněž otevřený prostor, takzvaná piazetta vedle hotelu, zaplatí noví majitelé 5,8 miliardy korun.

Hotel InterContinental byl postaven v letech 1968 až 1974 podle návrhu architektů vedených věhlasným Karlem Filsakem, jenž se podílel mimo jiné také na stavbě Terminálu 1 na ruzyňském letišti. Byl prvním mezinárodním hotelem v Praze a stal se symbolem luxusu sedmdesátých a osmdesátých let. V devadesátých letech prošel modernizací a na začátku tisíciletí pak byly renovovány interiéry. V současné době disponuje hotel 372 pokoji a 14 konferenčními místnostmi. Podle výroční zprávy teď již minulých majitelů BHP v roce 2017 vykázal tržby 731,5 milionu Kč a zisk před odpisy ve výši 311,6 milionu Kč. Ve vlastnictví předchozích investorů byl od prosince 2013, podle tehdejších zpráv médií za hotel BHP zaplatila zhruba tři miliardy korun. To by znamenalo, že se během pěti let její investice zhodnotila téměř na dvojnásobek.

Obchod s hotelem InterContinental je zajímavý nejen sumou a tím, že jde o mimořádně známou pražskou nemovitost, ale i proto, že v roli kupujících vystupují čeští podnikatelé, kteří nově investují prostředky vydělané ve svých původních oborech. Sdružení R2G spojuje Oldřicha Šlemra, někdejšího polovičního vlastníka České gumárenské společnosti, s Pavlem Baudišem a Eduardem Kučerou, zakladateli společnosti Avast.

Oldřich Šlemr vlastnil gumárenský holding spolu s Tomášem Němcem a na podzim roku 2015 jej prodali za zhruba 31 miliard korun švédské konkurenci. Po prodeji se cesty obou mužů rozešly a každý investuje po svém. Tomáš Němec například koupil českého výrobce lyží Sporten, Oldřich Šlemr si zřídil takzvaný family office R2G, jehož prostřednictvím investuje právě se zakladateli Avastu a jejich rodinami.

Noví majitelé nyní počítají s dalšími investicemi do modernizace InterContinentalu. „Chceme navázat na to, jakou měl hotel pověst a úroveň před nějakou dobou, a dovést jej do stejné pozice s tím, že bude odpovídat moderním standardům,“ říká ředitel přímých investic R2G Jakub Dyba. „Myslíme si, že je to takový nevybroušený klenot, který může těžit ze své skvělé polohy,“ řekl magazínu Reportér jeden z nových spolumajitelů hotelu Pavel Baudiš.

Podle Jakuba Dyby budou noví majitelé ještě zkoumat, jak naložit s piazettou vedle hotelu na rohu Pařížské a Bílkovy ulice. Kolem ní se objevily velké spory ve chvíli, kdy Institut pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy vyslovil názor, že by bylo možné toto místo zastavět. „Rozhodně neplánujeme stavět nějakou výškovou budovu, a jak znám pana Šlemra, budeme se k tomu místu chovat s respektem,“ předpovídá Jakub Dyba.

 

Za velkou louži

Hotel nebyl první společnou investicí mužů stojících za R2G. Už v roce 2017 získali rozhodující podíl ve firmě Pegas Nonwovens, která vyrábí takzvané netkané textilie, tedy zejména náplně do jednorázových dětských plen a dámských hygienických vložek. Loni v květnu pak od společnosti First Quality koupili výrobu netkaných textilií ve Spojených státech amerických a v Číně. Cena nebyla oficiálně zveřejněna, odhady hovořily až o 500 milionech dolarů, tedy více než deseti miliardách korun.

 

„Považuji to za nejzajímavější transakci loňského roku uzavřenou českými investory. Jde zřejmě o největší akvizici realizovanou českým investorem na velmi konkurenčním trhu v USA. Skupina PF Nonwovens se akvizicí stává skutečně globálním hráčem v oboru netkaných textilií s výrobními závody na čtyřech kontinentech,“ komentuje to Igor Mesenský, partner KPMG v oblasti transakčního poradenství.

Z pohledu investorů dává podle Jakuba Dyby spojení logiku proto, že výrobní závody v Česku i v cizině mají obdobný výrobní program i odběratele. Jsou jimi převážně velké světové koncerny zabývající se výrobou hygienických prostředků. Po akvizici pak byl veškerý byznys s netkanými technologiemi sloučen pod společnou hlavičku PF Nonvowens. Oldřich Šlemr, který je vzhledem ke své zkušenosti průmyslníka mezi investory lídrem, vlastní padesátiprocentní podíl, jeho společníci Pavel Baudiš a Eduard Kučera mají druhou polovinu. „Jsou v pozici asociovaných rodin. Neustále je průběžně informujeme, jaký máme v jednotlivých projektech vývoj,“ popisuje Jakub Dyba. Eduard Kučera v loňském rozhovoru pro časopis Forbes říkal, že spolu s Pavlem Baudišem často do sídla R2G v Martinickém paláci dojíždějí. „Jezdíme do paláce za Oldou Šlemrem, kterému říkáme ,Nadhradí‘, a tam vedeme řeči, co by se mělo dělat, kam investovat,“ popisoval Eduard Kučera.

 

Multimiliardový Avast

I když jejich společné investice v rámci R2G budí respekt, přesto ani jedna z nich nebyla pro zakladatele Avastu událostí roku. Tou se stal vstup jejich firmy na londýnskou burzu ve čtvrtek 10. května. Symbolicky tak téměř po třiceti letech vyvrcholil příběh, který začal na konci jara 1988.

Tehdy si osmadvacetiletý Pavel Baudiš přivezl domů na víkend počítač Olivetti a na disketě virus jménem Vienna. Chtěl ho zanalyzovat, ale v pátek to nestihl, tak si rodičovskou dacií odvezl počítač domů. Přes víkend pak napsal program, který dokázal vir detekovat a zneškodnit. Oba dva tehdy byli s Eduardem Kučerou zaměstnáni ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS). „Byla tam spousta zajímavých lidí, více chartistů než komunistů. Práce to byla zajímavá a zbývalo i dost času na studium. Ale frustrující bylo, když jsem věděl, že grafický program, který jsem napsal, bude všeho všudy ve třech počítačích,“ vzpomíná na dobu ve VÚMS Pavel Baudiš.

Z toho pak spolu s dalšími kolegy odešli, přešli do takzvaného Zenitcentra, jež patřilo pod Socialistický svaz mládeže, což byla cesta, jak se alespoň trochu přiblížit legálnímu podnikání. V rámci Zenitcentra pak založili družstvo Alwil a začali vyvíjet a prodávat software. Povolení k činnosti dostali v listopadu 1989, činnost zahájili v lednu 1990. Ostatní členové družstva se postupně osamostatnili a Kučera s Baudišem založili firmu Alwil Software. Nejprve dělali více druhů softwaru, s příchodem Windows 95 se pak zaměřili jen na antiviry. Dařilo se jim dobře, mezi zákazníky patřily například banky nebo úřady. Vedle nich vyrostl ještě Grisoft, později přejmenovaný na AVG. Postupem času ale přišly potíže, firmy, které byly klienty Avastu, přecházely do zahraničních rukou – a tím také na software mateřských společností. Na trh navíc vystoupil americký konkurent s agresivně nízkými cenami. Oba muži věděli, že musejí něco změnit. Rozhodli se, že vyrazí na světový trh. Od konkurenčního AVG odkoukali model, kdy základní verze antivirového programu distribuují zdarma a za lepší verzi si nechají zaplatit. Tak to funguje dodnes.

Počet uživatelů rostl. V roce 2009 se rozhodli předat vedení firmy profesionálnímu managementu a dohodli se na spolupráci s Američanem Vincentem Stecklerem, který je dodnes šéfem firmy. V roce 2010 získali prvního investora, za 100 milionů dolarů prodali menšinový podíl firmě Summit Partners. Další, větší investice přišla v roce 2014 od společnosti CVC Capital Partners. Tehdy se také změnily do té doby vyrovnané podíly mezi oběma zakladateli, Eduard Kučera prodal více, a tak byl od té doby jeho podíl na firmě menší. „Jsem o sedm let starší než Pavel. Říkal jsem si, že musím trochu víc a rychleji diverzifikovat,“ řekl Kučera časopisu Forbes s tím, že takhle jsou oba dva spokojení. Už se silnými partnery v zádech si Avast v roce 2016 půjčil 1,8 miliardy dolarů a koupil konkurenta AVG (1,3 miliardy byla kupní cena, zbytek dluhy navázané na AVG). Následovaly i další menší akvizice.

A pak přišel letošní květen, kdy se na burze prodala zhruba čtvrtina akcií Avastu, a firma tak byla oceněna na více než sedmdesát miliard korun. Po této operaci má Pavel Baudiš přes 27 procent, CVC 22,7 procenta, Eduard Kučera 10,5 procenta a prvnímu investorovi – Summit Partners – zůstávalo 5,7 procenta, než akcie na podzim prodali.

Příběh Avastu ale není zajímavý jen pro jeho zakladatele, ale také pro management a zaměstnance. Vincent Steckler působil dříve ve vedení konkurenčního Symantecu a sídlil v Singapuru. K akcionářům Avastu se dostal na doporučení jistého staršího německého kolegy. Přijel před Vánocemi 2008 a na začátku roku 2009 nastoupil. Před vstupem na burzu měl pětiprocentní podíl ve firmě, z čehož 1,5 procenta při květnovém vstupu na burzu prodal a další 3,5 procenta mu zůstávají.

Ještě zajímavější je historie Ondřeje Vlčka, který nastoupil do firmy v květnu 1996 jako mladičký student. „Přišel ještě s jedním spolužákem, který byl synem našeho bývalého kolegy z výzkumného ústavu. Ten po půl roce odešel a Ondřej zůstal. Když končil školu, bylo to v časech, kdy se nám nedařilo a opustil nás hlavní vývojář. Nabídli jsme tu práci Ondrovi, který se nakonec rozhodl, že se nepůjde věnovat vědě, a místo vzal. Myslím, že toho nelituje,“ říká Pavel Baudiš. Dnes je Ondřeji Vlčkovi jedenačtyřicet a coby „President for the Consumer business“ odpovídá za největší část byznysu Avastu – a je také jeho dvouprocentním podílníkem (když v květnu půl procenta prodal).

Po uvedení na burzu akcie Avastu nejprve klesaly, ale od začátku podzimu začaly růst, připsaly si více než deset procent, a na konci prvního lednového týdne činila tržní kapitalizace společnosti přes 78 miliard korun. Tak vypadá aktuální podoba příběhu, který začal u diskety s virem a počítače v šedomodré dacii.

 

PPF měla napilno

Desítky miliard korun se točily v uplynulém roce také v obchodech nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho skupiny PPF. Tím největším byl nákup poboček telefonního operátora Telenor ve čtyřech středo- a jihoevropských zemích, Maďarsku, Srbsku, Bulharsku a Černé Hoře. Na maďarský trh vstoupili Norové už v roce 1994, o dva roky později přišli do Černé Hory, v roce 2006 koupili v Srbsku operátora Mobi 063 a v roce 2013 pak bulharského operátora Globul. PPF nyní převzala všechny čtyři země, v nichž měl Telenor více než devět milionů klientů, za 2,8 miliardy EUR, tedy více než sedmdesát miliard korun.

Ještě před koupí telefonních operátorů chtěla PPF koupit televizi Nova. Nikoli ovšem tu českou, kde už jednou akcionářem byla a před časem se zajímala o její případný nákup podruhé, nýbrž bulharskou. Dohoda s vlastníky proběhla, operaci potom zarazil bulharský regulátor. A tak česká skupina na počátku letošního roku oznámila, že od tohoto záměru ustupuje.

Na domácím hřišti pak Petra Kellnera v minulém roce zajímalo zejména mýto. V dlouhodobém souboji s rakouským Kapschem zatím uspěl, konsorcium firem Czech Toll a Sky Toll podepsalo s ministrem dopravy Danem Ťokem smlouvu na provozování mýta na deset let od roku 2020. Podle zveřejněné dohody má stát celkem za deset let zaplatit 10,75 miliardy korun. Kapsch, který provozuje mýto dosud, se s odsunem nechce smířit a hledá cesty, jak by změnu mýtného operátora ještě zvrátil.

I další obchod PPF měl souvislost s dopravou a politikou. PPF na jaře koupila více než 29 procent ve firmě ČD-Telematika, která provozuje páteřní síť 3 500 kilometrů optických kabelů. To je druhá největší po firmě CETIN, jež spravuje síť po někdejším státním Telecomu a ze sta procent patří právě PPF. Obchod vyvolal rozpory uvnitř vládního hnutí, prodávajícím byl miliardář Pavel Hubáček, přítel prvního místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka. Z celé transakce nebyl vůbec nadšen premiér Andrej Babiš, který se následně staral o to, aby Faltýnkův vliv v resortu dopravy i jinde oslabil. Hlavním akcionářem ČD-Telematiky jsou s více než 70 procenty České dráhy.

Přestože skupina PPF Petra Kellnera uskutečnila řadu velkých obchodů (a řešila například obtíže na čínském trhu půjček se svým Home Creditem), zřejmě největší pozornost vyvolal zcela soukromý nákup nejbohatšího Čecha. A to tehdy, když se rozšířila zpráva, že za klisnu Catch Me If You Can pro svou dceru, vrcholovou parkurovou jezdkyni Annu, zaplatil přes deset milionů eur: podle německých médií přeplatil i nabídku Jennifer Gatesové, dcery zakladatele Microsoftu a druhého nejbohatšího muže světa Billa Gatese. Chovatel koní Paul Schockemöhle, který klisnu prodával, ani nikdo z Kellnerových cenu veřejně nekomentoval.

 

Křetínský ve staré Evropě

V loňském roce nezahálel ani občasný Kellnerův byznysový souputník a nynější partner jeho dcery Anny Daniel Křetínský.

Největší akvizicí loňského roku byl nákup podílů v německém velkoobchodním řetězci Metro AG, který je na českém trhu známější jako provozovatel prodejen Makro. Společnost EP Global Commerce, ve které má Daniel Křetínský 53 procent a jeho letitý obchodní partner Patrik Tkáč 47 procent, koupila podíly v Metro AG od firem Haniel Finance a Ceconomy. Nyní drží dohromady 10,9 % Metra s možností uplatnění opcí, po nichž by se podíl zvýšil pod 30 procent nebo až na 31,5 procenta.

„Call opce vyprší zhruba v polovině roku 2019. Do té doby se musíme rozhodnout, zda zůstat významným akcionářem s cca 10 procenty, posílit pozici na téměř 30 procent, nebo jít přes 30 procent. Poslední možnost s sebou nese povinnost nabídnout ostatním akcionářům odkup jejich akcií,“ říká mluvčí Křetínského firem Daniel Častvaj.

Ještě před vstupem do gigantického obchodního řetězce na sklonku léta zaujala skupina kolem Křetínského mediálními akvizicemi. Prostřednictvím firmy Czech Media Invest (Křetínský 50 %, Tkáč 40 %, Roman Korbačka

10 %) nejprve koupili rádia v Česku, Polsku, na Slovensku a v Rumunsku od skupiny Lagardere. V Česku mezi ně patří zejména známé a poslouchané stanice Frekvence 1 a Evropa 2. Slovenskou Evropu 2 už noví majitelé prodali dál, nyní mají nabídky na odkup i na polské a rumunské stanice.

Následně CMI vstoupila na francouzský trh, když získala časopis Marianne, kde nyní vlastní 91,5 %. Od Lagardere přikoupila tituly Elle (francouzská verze), Elle à Table, Elle Decoration, dále pak časopisy Version Femina, Art & Décoration, Télé 7 Jours, France Dimanche, Ici Paris a Public. Na podzim pak oznámili nákup 49 procent akcií ve firmě Le Nouveau Monde, kterou vlastní ze 75 procent světově známý deník Le Monde.

„Za pozoruhodný a v mnohém i překvapivý považuji majetkový vstup Czech Media Invest do společností vlastnících některá prestižní francouzská média. Tato transakce ostatně vzbudila i největší veřejný ohlas a v symbolické rovině myslím potvrdila narůstající důležitost a vliv tuzemských byznysmenů a investorů na dění na zahraničních trzích,“ říká k těmto operacím Jaroslav Havel, šéf největší české právnické firmy Havel & Partners.

Na trhu se spekulovalo o tom, zda přítomností na francouzském mediálním trhu nechce Křetínský posílit své šance na vstup do tamní energetiky. Ať už byla motivace k nákupům médií ve Francii jakákoli, přesně na Štědrý den Křetínského skupina oznámila, že podala závaznou nabídku a získala exkluzivitu k jednání na odkup francouzských aktiv německé energetické skupiny Uniper. Ona francouzská aktiva zahrnují především dvě uhelné elektrárny, dvě plynové a jednu na biomasu. Jednání mají začít v lednu letošního roku konzultacemi s odbory.

A konečně: nejméně vydařená investice Daniela Křetínského se nezlepšila ani v roce 2018. Fotbalová Sparta v sezoně 2017/2018 utrpěla největší ztrátu v historii, podle návrhu usnesení na valnou hromadu, kterou citoval deník E15 patřící rovněž do impéria Daniela Křetínského, to bylo -723,8 milionu korun. V lize pak skončila pátá za Plzní, Slavií, Jabloncem a Olomoucí. Z evropských pohárů vypadla hned na samém začátku, když ji vyřadil slabý srbský celek Spartak Subotica. Na přelomu roku je v dalším ročníku ligy opět pátá, na vedoucí Slavii ztrácí propastných 17 bodů. Souhrnná ztráta firmy AC Sparta Praha – fotbal přesáhne se započtením výsledku sezony 2017/2018 dvě miliardy korun.

 

Čínská brzda

Zatímco ve fotbalu může Křetínský Slavii závidět, ve všem ostatním by asi nedávní majitelé Slavie z čínské skupiny CEFC rádi měnili. V únoru loňského roku se jejich tažení začalo hroutit a Jie Ťien-ming, hlavní postava skupiny, zmizel; nyní je pravděpodobně v péči čínských státních orgánů.

Většinovým vlastníkem Slavie se stala čínská developerská firma Sinobo, jmenuje se po ní i vršovický stadion. Menšinu pak drží státem vlastněný holding CITIC Group. Ten jinak převzal z pozice věřitele vládu nad prakticky všemi aktivy CEFC na českém území. Vlastnické převody nebyly na přelomu roku ještě dokončeny, dají se však očekávat. Nástup firmy CITIC také znamenal konec někdejší výkonné manažerky čínské skupiny v Česku Marcely Hrdé. Sedmačtyřicetiletá česká manažerka si nesedla se Xia Ren, o dva roky starší šéfkou CITIC Europe, a tak musela skupinu opustit. Jaroslav Tvrdík, hlavní tvář čínské expanze v Česku, ve strukturách zůstává.

 

Babiš, časopisy a podprsenky

Do rozšiřování mediálního portfolia neinvestoval v uplynulém roce jen Daniel Křetínský, ale i premiér Andrej Babiš. Tedy přesněji řečeno holding Agrofert, se kterým nemá Babiš oficiálně nic společného, až na to, že je zakladatelem a jediným beneficientem svěřenských fondů, v nichž jsou jeho firmy zaparkovány.

Mediální skupina Mafra koupila vydavatelství Bauer Media, které má téměř pětinový podíl na českém časopisovém trhu. O tomto kroku se na trhu hovořilo téměř tři roky, teprve vloni na podzim k němu skutečně došlo. „Při akvizici takové velikosti je přirozené, že je potřeba probrat vše do nejmenšího detailu, aby byly obě strany spokojené,“ uvedl k vyjednáváním šéf Mafry Štěpán Košík. Cena nebyla zveřejněna, podle kvalifikovaného odhadu magazínu Reportér se však Mafra, za kterou před lety zaplatil Andrej Babiš německým akcionářům významně přes dvě miliardy korun, po akvizici přibližně zdvojnásobila. „Cenu samozřejmě nebudu komentovat. Ale máte pravdu, že se naše vydavatelství co do velikosti, a především čtenářského zásahu významně zvětší,“ uvedl na dotaz Štěpán Košík. Naopak popřel, že by Mafra s kýmkoli jednala o prodeji dlouhodobě ztrátových Lidových novin, jak se po akvizici Bauer Media občas spekulovalo.

Investiční skupina Hartenberg Holding, která z největší části spravuje prostředky investované Andrejem Babišem, koupila loni firmu Astratex. Zabývá se internetovým prodejem spodního prádla a povlečení v České republice, Slovensku, Polsku, Maďarsku a Rumunsku a všechny tyto země obsluhuje z centrály v Náchodě. Pro Hartenberg je to úkrok do nového odvětví, zatím se specializoval na medicínu, zejména na kliniky umělého oplodnění a dále na nemovitosti a potraviny. „Měli jsme volné zdroje a chtěli jsme vstoupit do nového odvětví. Lákalo nás také, že je to firma s dvouciferným růstem,“ vysvětluje Jozef Janov, řídící partner Hartenbergu, který je také menšinovým podílníkem ve firmě. Podle Janova nemusí být Astratex posledním internetovým podnikáním, do kterého firma vstoupí. „Už se bavíme s dalšími hráči,“ říká s tím, že obvykle celý proces trvá zhruba rok.

Hartenberg také poprvé jednu z investic završil. Na přelomu roku prodal kancelářský komplex The Orchard v Ostravě, který držel dva a půl roku – od července 2016. Kupujícím je fond BHS Real Estate a cena přesáhla 1,4 miliardy korun. Hartenberg na tomto projektu vydělal více než půl miliardy korun.

 

Zentiva bez „růžovky“

Velmi pozoruhodným obchodem loňského roku byla i změna vlastníka tradičního výrobce léčiv, společnosti Zentiva. Technicky vzato nešlo o obchod s českými účastníky, prodávajícím byl francouzský gigant Sanofi a kupujícím Advent International, globální investiční fond se sídlem v americkém Bostonu. Přesto jde o obchod, který má možná nejblíže k českému spotřebiteli. Zentiva dodává léčiva na 50 trhů, nejsilnější je v Česku, na Slovensku a v Rumunsku.

Sanofi prodala výrobu generických léků, ponechala si volně prodejné léky, které podle mluvčího Sanofi Libora Kytýra tvořily asi dvacet procent obratu Zentivy. Nejznámějšími léky z této skupiny jsou Paralen a růžový Ibalgin.

Advent International zaplatil za Zentivu 1,9 miliardy eur, tedy téměř padesát miliard korun. V České republice působí Advent dlouhodobě, již od roku 2011 je například vlastníkem strojírenské firmy TES Vsetín, která mu ale v posledních letech dělá starosti svým špatným hospodařením.

 

Hodně velkých akcí

„Rok 2018 byl výjimečný tím, že se odehrálo hned několik velkých obchodů, které se týkaly České republiky. Obvykle je tam jen jeden, který jasně vyčnívá, jako když v roce 2016 kupovalo Asahi Plzeňský Prazdroj,“ říká Štěpán Flieger, šéf oddělení fúzí a akvizic EY.

„PPF a Telenor, prodej Zentivy, do značné míry rovněž akvizice R2G, to všechno jsou obchody, které v našich poměrech patří do kategorie těch výjimečných,“ říká Flieger s tím, že pokud bude pokračovat nákup akcií Metro AG, zařadí se také do této ligy.

Štěpán Flieger připomíná také velký obchod, ve kterém chce Vodafone koupit aktivity firmy Liberty Global v Německu, Česku, Maďarsku a Rumunsku. Vyjednaná cena byla 18,4 miliardy eur (což je astronomických 470 miliard korun), obchod však začala zkoumat Evropská komise s podezřením, že by mohl omezit volnou soutěž v Německu a právě v České republice, kde firma provozuje televizní, internetové a telefonní služby pod značkou UPC. „Většina objemu by tam připadala na Německo, ale pokud obchod projde, bude se týkat i nás,“ říká.

 

Jeden prodej vládne všem

Zatímco v oblasti nákupů firem bylo velkých obchodů hodně, u nemovitostí ční jeden obchod nad všemi ostatními. Je jím prodej tří průmyslových parků za téměř dvanáct miliard korun. Od skupiny CTP Remona Vose, holandského podnikatele žijícího v Česku, koupila německá realitní skupina Deka Immobilien budovy u Plzně, Teplic a u dálnice D8 z Prahy do Ústí nad Labem. Dohromady jde o šestatřicet budov a 430 tisíc metrů čtverečních. Remon Vos začal se stavbami parků sloužících jako sklady a továrny podél dálnic v polovině devadesátých let u Humpolce. Rostoucí ekonomika založená na neustálém pohybu součástek a dílů mu v posledních letech hraje do karet. Ve svých halách nyní vykazuje více než sedmadevadesátiprocentní obsazenost.

Celkově trh po předchozích hektických letech loni zpomalil. Objem transakcí s komerčními realitami v Česku v roce 2018 se odhaduje mezi šedesáti až sedmdesáti miliardami korun. To po dvou rekordních letech 2016 a 2017 představuje pokles nejméně o dvacet procent. „Přesto bude rok 2018 pátý nejúspěšnější v historii, trh je stále velmi zdravý. V současnosti sledujeme více než třicet probíhajících transakcí, z nichž většina bude ukončena v roce 2019. Úroveň poptávky od investorů je stále dobrá,“ říká Chris Sheils, ředitel investičního oddělení společnosti CBRE.

Důvodem nižšího objemu – podobně jako u jiných typů investic – jsou rozdílné představy o cenách a výnosech mezi kupujícími a prodávajícími. Na trhu je obecně nedostatek velkých příležitostí. Po několika letech růstu cen realit mají prodávající velká očekávání. Zároveň s růstem cen realit došlo ke stlačení výnosů z komerčních nemovitostí. Proti tomu naopak skončila politika levné koruny, úrokové sazby stouply a financování se kupujícím s úvěry v domácí měně prodražuje.

Podle některých odhadů měli domácí investoři coby kupující až šedesátiprocentní podíl na obchodech – šlo o tuzemské realitní fondy sbírající peníze od menších investorů i investiční tykadla domácích miliardářů, jako tomu bylo u hotelu InterContinental zmíněného v úvodu článku. I menší fondy zaměřené na reality jsou v současnosti schopny usilovat o nemovitosti v hodnotě přes miliardu korun.

„Na rozdíl od minulých let a ostatních zemí v regionu střední a východní Evropy stojí lokální investoři v České republice za více než polovinou investičního objemu. Svědčí to o vyspělosti českého nemovitostního trhu,“ říká Miroslav Barnáš, ředitel poradenské realitní společnosti JLL pro Českou a Slovenskou republiku.

Za dvěma z největších transakcí stojí REICO investiční společnost České spořitelny spravující ČS nemovitostní fond menších investorů. V Ostravě koupil fond velké obchodní centrum Forum Nová Karolina s více než 200 obchody za 5,4 miliardy korun. A v Praze u stanice metra Nové Butovice fond získal kancelářské Metronom Business Center za 2,3 miliardy.

 

Prodávali Bakala i Zach

Již potřetí během posledních let změnil majitele secesní Grand hotel Evropa v centru Prahy. Po dokončení rekonstrukce původní budovy a dostavbě nového vnitrobloku na adrese Václavské náměstí 25 by tady měl příští rok otevřít nový luxusní hotel

W Prague řetězce Marriott International. Novým majitelem nemovitosti se loni stala společnost ovládaná Feridem Nasrem, zakladatelem cestovky Exim Tours. Projekt koupil od společnosti ze skupiny Julius Meinl, která budovu získala v roce 2016 od bývalého bankéře Václava Skaly. Cena zveřejněna nebyla, odhad zní okolo dvou miliard.

Na straně prodávajících byl loni Zdeněk Bakala. Realitnímu fondu z francouzské skupiny Amundi prodal skupinu kancelářských nemovitostí v pražské čtvrti Karlín. Cena se odhaduje na 1,3 miliardy korun. Tato transakce figuruje v žalobě, kterou Bakala vede proti slovenskému podnikateli Pavlovi Krúpovi. Bakala na „Krúpu a spol.“ podal ve Spojených státech žalobu kvůli údajnému vydírání: jedním z příkladů byl již rozjetý prodej nemovitosti Forum Karlín. Jeden z Krúpových spolupracovníků podle žaloby oslovil francouzského investora s tím, že Bakalovi hrozí v Česku vězení v kauze OKD a kupec nemovitosti by mohl nést následky také. „Přinejmenším tím oslabil vyjednávací pozici pana Bakaly, může to vést k dodatečným požadavkům na záruky. Kupující také kvůli tomu nemusí být ochoten obchodovat s panem Bakalou v budoucnosti,“ uvádí právníci Zdeňka Bakaly v podané žalobě.

Výraznou kancelářskou budovu s názvem Crystal, která stojí v Praze-Vinohradech naproti Olšanským hřbitovům, prodal GES GROUP podnikatele Ivana Zacha, majitele televize Prima. Novým majitelem čtrnáctipodlažní budovy je fond ze skupiny CFH libanonských investičních bankéřů Abdula Karima Chamse Eddineho a Fawzi Faraha.

Podle profesionálů z realitní branže letos zesílí příliv asijského kapitálu a na trhu s komerčními realitami se dál zvýší dominance Prahy. „Objem transakcí v Praze by v roce 2019 mohl tvořit až pětaosmdesát procent z celkového objemu. Očekáváme, že tahounem v Praze budou především kanceláře, v regionech to budou transakce s nákupními centry. Investoři zřejmě také čekají, že se objeví příležitosti v Brně,“ odhaduje Richard Curran, šéf poradenské společnosti CBRE.

 

Velké vyhlídky

Zajímavé transakce přijdou nepochybně i v tomto roce. „Vyšší nervozita pramenící z faktorů, které nelze fakticky ovlivnit, jako jsou brexit, propady cen akcií technologických firem, pád kryptoměn nebo třeba důsledky ochranářské politiky USA, může akviziční aktivity na různých frontách zabrzdit. Pevně však věříme, že se tak ani v roce 2019 nestane,“ říká právník Jaroslav Havel.

„Očekávám, že i rok 2019 bude v oblasti fúzí a akvizic velmi aktivní,“ předpovídá Igor Mesenský z KPMG. „Řada transakcí je již v běhu, a pokud se povedou, mohly by být dokončeny v prvním či druhém čtvrtletí,“ říká Štěpán Flieger ze společnosti EY.

Probíhá tendr na nalezení případného kupce pro firmu Linet, výrobce zdravotnických lůžek, kterou založil podnikatel Zbyněk Frolík.

V procesu prodeje je i skupina cenových srovnávačů, kterou Jakub Havrlant, Daniel Křetínský a Patrik Tkáč vybudovali vedle české a slovenské Heureky. „Podařilo se nám vytvořit skupinu, která nabízí velmi dobrou službu zákazníkům, je zajímavá pro zaměstnance a velmi dobře funguje i obchodně a technologicky,“ říkal v listopadovém rozhovoru pro Reportér šéf Rockaway Capital Jakub Havrlant.

Poradce na prodej většinového podílu ve firmě si najali i akcionáři Kiwi.com, kteří byli dlouhou dobu paralyzováni vnitřními spory mezi sebou. Nakonec podle všeho nalezli shodu přinejmenším na společném postupu při prodejním procesu. Ve všech třech případech by se – v případě úspěšného nalezení kupce – měly ceny počítat ve stovkách milionů eur.

Skupina Penta chce prodat areál Waltrovka v Jinonicích, což by byla také transakce velkého finančního objemu.

Ve hře jsou, jak už bylo uvedeno, francouzské elektrárny a EPH.

Na svou příležitost čeká investiční tým miliardáře Pavla Tykače, který vede někdejší obchodní ředitel ČEZ Alan Svoboda.

Pokud by se Křetínský s Tkáčem rozhodli využít naplno opcí a dospět až k vykupování podílů v Metro AG při překročení třicetiprocentního podílu, o čemž byla řeč výše, šlo by o miliardové řády v eurech.

V běhu je zamýšlená fúze Moneta Money Bank s Air Bank a českým a slovenským Home Creditem ze skupiny PPF, ta však závisí na tom, zda ji odsouhlasí akcionáři Monety.

V každém případě je jasné, že v roce 2019 nuda v byznysu určitě nebude.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama