Zombifikace našich dětí, aneb co hrozí generaci iGen

12. června 2020

Profimedia.cz

Mladí lidé mohou pohroužením do monitorů přicházet o tu nejcennější věc, a sice možnost zažívat pocity štěstí. Nabízíme čtenářům on-line verze Reportéra článek polské novinářky, který vyšel v časopisu Pismo.

Vezu jedenáctiletého syna a jeho kamaráda na narozeniny jejich spolužáka. Oba nezletilci mají smartphony. Syn má telefon nabitý kontrolujícími aplikacemi v batohu, aby mě zbytečně nedráždil. Jeho kamarád, říkejme mu Stas, drží svůj mobil před obličejem. Ozývají se z něj zvuky, které naznačují, že došlo k invazi technologicky pokročilých mimozemšťanů (slyším střelbu a lasery), kteří jsou zřejmě podobní kozám (slyším i mečení). Stas tlačí prstem na monitor a můj syn, i když předstírá, že ho mimozemšťani nezajímají, šilhá jeho směrem.

„Stasi,“‎ začínám bez velké naděje. „Možná bys s námi mohl trochu mluvit.“‎ – „Přesně,“‎ říká můj syn, pochlebník jeden. „Přece mluvím,“‎ říká Stas. „Přece mluví,“‎ říká můj syn, jehož loajalita je dnes trochu nestabilní.

Zbytek cesty trávíme posloucháním šílených koz s plamenomety. Francouzský filozof Paul Virilio, citlivý na temné stránky současných technologií, jednou prohlásil, že ten, kdo vynalezl loď, také vymyslel námořní katastrofu. Ten, kdo vynalezl smartphone, tedy zřejmě také vymyslel invazi kozích mimozemšťanů. I matku, která z posledních sil odolává, aby okamžitě nevyhodila Stase z auta. Jenomže ať už Stase vyhodím nebo ne, dětí přilepených k telefonu budou jen Polsku dál statisíce. Co všechno by se muselo stát, aby se to změnilo?

Únos v přímém přenosu

Z dostupných čísel vyplývá, že asi osmdesát procent polských prvňáků má vlastní smartphony, zbytek používá většinou zařízení svých rodičů. V případě teenagerů je normou pět hodin v mobilní síti, do telefonu se kouknou průměrně osmdesátkrát denně. Podobně to dělají americké, britské či české děti.

„Rozhlédněte se kolem sebe,“‎ píše psycholog závislostí Nicholas Kardaras, autor knihy Glow Kids: Jak závislost na obrazovkách unáší naše děti a jak to ukončit (How Screen Addiction Is Hijacking Our Kids and How to Break the Trance). „V jakékoliv restauraci, kde jsou rodiny s dětmi nebo vlastně všude, kde spolu pobývají děti a dospívající, uvidíte, skloněné dětské hlavy, skelné výrazy, tváře osvětlené obrazovkami… Jedním slovem zombifikaci našich potomků.“‎

Podpořte Reportér sdílením článku