Tři, dva, jedna, start! Do vlastního byznysu

Byznys

Mít tak jednou vlastní firmu… Před zájemci o soukromé podnikání se otevírají nové možnosti. Základní znalosti mohou získat v bezplatných kurzech, v nichž si otestují a upraví své podnikatelské záměry. Mnohem snazší je i získání úvěru na rozjezd firmy v bance. Díky podpůrným programům už rozhodně není třeba přemýšlet o zástavě domku po babičce.

Audio
verze

Jakub Tížek se před pár lety pustil do vlastního podnikání. Chtěl rozjet firmu, jež by se zabývala hodnocením kvality jazykových škol. Jenže se mu to nedařilo. Nakonec ho rozjezd stál půl roku času, dvě stě tisíc korun, a kdyby započítal i čas, který svému projektu věnoval a nevydělával si místo toho někde na brigádě, bylo by to dalších nejméně tři sta tisíc. Vědomosti a kontakty využil v rozjezdech dalších firem. Ale z téhle zkušenosti vytěžil ještě něco – poznání, že podnikání je třeba se naučit. A nejlépe dříve, než to bude drahé.

Pustil se tedy do toho, že začal organizovat kurzy, v nichž se o základech podnikání učí ti, kteří ještě nezačali. Projekt s názvem Podnikni to! se postupně rozšířil na univerzitách, funguje ve spolupráci s některými městy a dále se rozrůstá. 

„Podle naší zkušenosti se spousta lidí dívá na podnikání tak, že obnáší spoustu byrokracie a je na to zapotřebí spousta peněz. Mají pocit, že ke startu si musíte zařídit IČO a půjčit peníze. A to spoustu lidí odrazuje od toho, aby o tom začali i jen uvažovat,“ říká Jakub Tížek, podle něhož tak zbytečně spadne pod stůl spousta zajímavých nápadů, z kterých by jednou mohly být fungující firmy. 

Proto se jeho projekt zaměřuje na lidi, kteří by o podnikání teprve začínali uvažovat. „Nepomáháme začínajícím podnikatelům, ale nepodnikatelům, kteří mají nulové zkušenosti, jenže by si to chtěli zkusit,“ vysvětluje Tížek, jemuž bude v květnu dvacet devět let.

„Naším cílem je zpřístupnit lidem podnikání, ukázat jim, jak lze objevit podnikatelský nápad, jak s ním pracovat, za kým jít, jak si nápad otestovat a třeba i zjistit, že není dobrý, což zpravidla hned ten první nebývá,“ říká. Absolventi kurzů si ale podle něj jednak uvědomí, že možnost samostatného podnikání vůbec existuje. Získají také sadu znalostí a dovedností, které jim pak pomohou, aby si otestovali i další nápady a poznali takový, s nímž se lze do skutečného podnikání pustit. „Podnikat se člověk musí naučit, stejně jako třeba vařit nebo tancovat, ale učit se to tak, že si někde půjčím peníze a pak začnu něco zkoušet, je neefektivní a taky dost drahé. Neúspěch pak může člověka na dlouho, někdy i na celý život od podnikání odradit. My to lidi učíme ještě v té fázi, kdy je poznávání slepých uliček nic nestojí,“ popisuje zakladatel projektu Podnikni to!

 

Absolvování tohoto „kurzu pro nepodnikatele“ je zdarma. Projekt spolupracuje s univerzitami, které semináře platí svým studentům, a také s městy a kraji, jež je hradí například maminkám na rodičovské dovolené nebo lidem nad padesát let. Nyní organizátoři chystají také kurzy pro cílovou skupinu „zhrzený zaměstnanec korporace“; u nich se předpokládá, že si budou kurz, který trvá dva měsíce, hradit sami.

Celkem už podle Jakuba Tížka prošlo semináři více než osm set lidí, více než dvě stě dalších navštěvuje kurzy právě teď. Mezi absolventy lze podle Tížka už nyní najít příklady dobře rozjetého podnikání. Patří sem například Life Saving Bracelet čili náramek, který pomáhá v mimořádných situacích souvisejících se srdečními, nervovými nebo respiračními chorobami a umí svému nositeli zavolat pomoc. Slibně rozjetý je také projekt Bikedoo, který pro vozíčkáře vytváří nástavby s elektromotorem, díky nimž se pak invalidní vozík promění téměř v motorku. Jakub Tížek zmiňuje i příklad studentky zahradnické fakulty Michaely Brázdové, která váže kytice z čerstvě natrhaných květin pod jménem Do kytek.

Velkou vizí Jakuba Tížka a lidí kolem něj je, aby vzniklo něco, čemu říká „preinkubační ekosystém“. „Existuje spousta různých podpor a inkubátorů pro začínající podnikatele, ale podle nás má smysl začít ještě o jednu fázi dříve,“ říká. 

Mimochodem, tu firmu na hodnocení jazykových škol nakonec Jakub Tížek také má, jen v jiné podobě, než si ji původně představoval.

 

Úvěry pro rozjezd

Pro začátečníky, kteří už podnikat začali, bývá pochopitelně klíčovou otázkou získání financí na rozjezd podnikání. Ve srovnání s dobou před deseti lety, jak ji na předchozích stránkách tohoto vydání popisují ve svém příběhu bratři Kasové, se možnosti podnikatelů výrazně rozšířily. 

Přibyly nejrůznější startupové akcelerátory, proměnila se výrazně i situace v bankách. Takzvaná velká trojka (Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB) poskytuje úvěry s podporou od evropských finančních institucí. Patří sem buď úrokové zvýhodnění ze strany Evropské investiční banky (EIB), nebo záruky za úvěry od Evropského investičního fondu (EIF). Úrokové zvýhodnění mohou získat firmy od 0 až do 3 000 zaměstnanců, záruky jsou určeny pro firmy od 0 do 500 zaměstnanců.

Záruky jsou různého typu, je zde ovšem i program určený výslovně pro startupy. Tam je výše úvěru omezena na 25 000 eur, tedy zhruba 600 000 korun. Myšlenkou v tomto případě je, aby se lidé dokázali sami zaměstnat; proto jsou úvěry garantovány z Evropského fondu pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI), jenž poskytuje záruku až do výše osmdesáti procent úvěru. „Tento program je, aniž se o tom široce ví, nejúspěšnější formou podpory startupů u nás. Jen česká spořitelna v jeho rámci dá úvěr téměř sedmi stům startupů ročně a hezky to funguje,“ popisuje Ladislav Dvořák, manažer Business Insight Center v České spořitelně s tím, že v prvním roce poskytla jeho banka úvěry dokonce tisícovce startupů. 

Průměrná výše úvěru pro startup je až tři sta tisíc a banka už nepožaduje žádné další zajištění majetkem. Velké většině startupů se podaří úvěry splatit, „úmrtnost“ je podle Dvořáka relativně nízká.

Další možností – pro větší objemy peněz – jsou záruky určené na podporu inovací: pak si lze vypůjčit peníze v rozmezí mezi 25 000 a až sedmi miliony eur. „V tomto případě se ovšem neposkytují záruky plošně, ale musejí směřovat k projektům či firmám, které splňují určité parametry. Těch kritérií je zhruba dvanáct a stačí, pokud žadatel splňuje jedno: například pokud je firma rychle rostoucí a poslední tři roky jí roste obrat o dvacet procent. Nebo pokud v posledních dvou letech realizovala nějaký inovativní program podpořený z Evropské unie. Nebo pokud v posledních dvou letech registrovala nějaký patent,“ přibližuje Ladislav Dvořák. 

O tom, zda má firma na záruku nárok, se rozhoduje přímo v českých bankách, protože na ty jsou ze strany Evropského investičního fondu delegovány schvalovací pravomoci. Záruky se poskytují do poloviny celkové výše úvěru. 

Pro poskytnutí úvěru však mají být podle Dvořáka záruky vždy až věcí druhotnou. Důležité je především to, aby byly projekty tak dobré, že je zde reálná šance, že si firmy vydělají dost peněz na to, aby zvládly půjčky bez problémů splatit. 

Vlastní podnikání nikdy nelze označit za snadnou a jednoduchou cestu. Nové možnosti však tu cestu dělají určitě o něco snazší, než jaká byla v dobách, kdy začínaly firmy popsané v tomto vydání Reportéra.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama