PODCAST: Marnost nad marnost, všechno je marnost, ale Galuškova deska dává smysl

Čtyřiačtyřicetiletý hudebník a filozof Galuška v rozhovoru nastíní svůj neobvyklý životní příběh. Strýcem babičky byl básník František Halas, jeho vlastním strýcem je Michael Janík z písničkářského dua Paleček a Janík: „Byl to dětský vzor, kvůli němu jsem chtěl být odjakživa písničkářem a na lidové škole umění si vybral kytaru.“

Ondřej Galuška vzpomíná i na klíčové období mezi dvanácti a patnácti lety, když jeho otec pracoval coby diplomat ve Washingtonu a vzal rodinu s sebou: „Na americké škole jsem začal hrát v pochodové kapele na trumpetu, ze které jsem později přešel na pozoun. Taky jsem se konečně dostal ke kytaře elektrické, kterou mi český učitel odmítal půjčit, dokud prý se nenaučím perfektně na španělku.“

Když se v posledním období (možná i v souvislosti s drobnou krizí středního věku) Galuška zamýšlel nad tématem marnosti a pomíjivosti lidského bytí, napadalo ho tolik různých věcí, že kromě písní napsal o marnosti taky knížku. I ta by ještě letos měla vyjít: „Najednou se mi přirozeně propojovala třeba starozákonní kniha Kazatel se svým Marnost nad marnost, všechno je marnost, a film Jáchyme, hoď ho do stroje, ve kterém má Smoljak zásadní hlášku Je to marný, je to marný, je to marný…“

Více než hodinový rozhovor s Ondřejem Galuškou si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.