Po přeslici XXIV

Moje africká odysea

09 / 12 / 2018

Na konci městečka Gansbaai, tam, kde končila asfaltová cesta, jsme zastavili a zas a znovu s mužem hleděli na divoce zpěněný Atlantický oceán. Předtím jsme omylem projeli bezútěšným, jakoby nekonečným černošským slumem plným lidí a odpadků, kde se žije jako v mraveništi v boudách stlučených z plechů se střechami zatíženými šutry. Slunce pražilo a vzduch byl v nahuštěném prostoru bez kanalizace těžký; sem nepronikl ani jinak všudypřítomný oceánský vichr.

Na konci městečka Gansbaai, tam, kde končila asfaltová cesta, jsme zastavili a zas a znovu s mužem hleděli na divoce zpěněný Atlantický oceán. Předtím jsme omylem projeli bezútěšným, jakoby nekonečným černošským slumem plným lidí a odpadků, kde se žije jako v mraveništi v boudách stlučených z plechů se střechami zatíženými šutry. Slunce pražilo a vzduch byl v nahuštěném prostoru bez kanalizace těžký; sem nepronikl ani jinak všudypřítomný oceánský vichr.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat