Miliardový český startup: Učíme programátory rozumět lidem

Byznys

Česká technologická firma Productboard zlomila rekord mezi tuzemskými startupy. Jako první získala od investorů více než miliardu korun. Investoři v čele se známou Sequoia Capital vložily nově do Productboardu 45 milionů dolarů. Odemykáme rozhovor se zakladatelem firmy Hubertem Palánem, který vyšel v prosincovém vydání magazínu Reportér.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Před dvanácti lety odjel do Kalifornie studovat. Dnes má firmu Productboard rozkročenou mezi Prahou a Silicon Valley, přitahující pozornost investorů z Česka i z Ameriky. Hubert Palán (41) pomáhá vývojářům vyrábět lepší programy, a myslet přitom na jejich uživatele. Aby se při budování firmy nezbláznil, má v kalendáři pevně stanovená okénka na spánek a rodinný život.

 

Co děláte v letadle, když létáte mezi Kalifornií a Prahou?

Buď spím, čtu, či poslouchám audioknihy. A v poslední době jsem začal jednu knihu i psát.

 

O čem bude?

O tom, jak dělat co nejlepší produkty. Jak je plánovat, vyvíjet je, přivádět je na svět a úspěšně šířit. V angličtině, v níž ta kniha bude, se pro to používá výraz „product excellence“.

 

Tedy něco, čemu se věnuje vaše firma. Jak lze stručně vysvětlit, co Productboard vlastně dělá?

Když chystáte jakýkoli produkt, musíte mít představu, pro koho ho děláte a jak by měl uživatelům sloužit. Platí to pro pečivo i pro software. My se primárně zaměřujeme právě na výrobce softwaru a poskytovatele digitálních služeb. 

 

Co pro ně děláte?

Máme pro ně nástroj, kde si mohou na jednom místě shromáždit všechny údaje o potřebách trhu, své plány a také zpětnou vazbu trhu.

 

To by ale přece měli produktoví manažeři dělat odjakživa, ne?

Ve světě tradičních hmatatelných produktů to tak je. U softwaru ale často tvůrci přicházejí z technických směrů, je pro ně důležitá technologická inovace, a už méně myslí na praktické využití, marketing a prodej. Problém u softwaru je v tom, že se dá takřka donekonečna vylepšovat a rozšiřovat, ale ne vždy to má smysl. Proto tvůrcům také pomáháme zpracovat a vyhodnotit zpětnou vazbu od uživatelů, aby dělali to, co je pro klienty podstatné.

 

Jak to funguje v praxi? 

Náš systém se dá přirovnat k systémům péče o zákazníka, takzvané CRM. Tam se sleduje, kolik a čeho si u vás zákazníci koupili, za jaké ceny, jak často něco reklamovali a tak dále. Productboard je pak primárně obrácen dovnitř firmy, k samotnému produktu. Na jednom místě jsou tak všechny informace o tom, na jakých funkcionalitách se pracuje, co se plánuje do budoucna, jaké jsou potřeby a reakce zákazníků a podobně. Pokud si firma díky tomu včas vyhodnotí, co je podstatné a co nikoli, ušetří dost peněz a zrychlí vývoj.

 

Kdo ve firmách s vaším systémem pracuje?

Je to široká škála lidí. Jedna úroveň je určena pro všechny, kdo na daném softwaru pracují: vývojáři, programátoři, designéři a další, jimž říkáme „tvůrci“. Druhá část jsou takzvaní „přispěvatelé“, tam patří například obchodní tým, který se setkává s potřebami klientů, nebo uživatelská podpora, jež zase zná problémy, které pomáhá zákazníkům řešit. A ti všichni sdílejí informace v jednom prostředí. Tvůrci vidí zpětnou vazbu zákazníků, obchodníci a podpora zase vědí, kdy a co nového bude k dispozici. Je to užitečné pro všechny strany.

 

Kolik firem už dnes váš systém využívá?

Máme 2 400 firem, které každý měsíc platí za používání našeho systému. Nabízíme několik verzí systému, od jednoduchého a levnějšího pro startupy a malé firmy až po komplexní pro skutečně velké společnosti. 

 

Kolik stojí ta základní verze?

Padesát dolarů na každého uživatele ve firmě. Často se i u velkých firem stává, že třeba začne jen malý tým s tou jednoduchou verzí, a když vidí, že jim to pomáhá v práci, rozšíří se systém i na další části firmy. Ale ještě více než prodej našeho systému je pro mne osobně důležité přinášet do firem styl uvažování, v jehož centru stojí co nejlepší produkt.

 

Takže takový „prorok dobrého softwaru“?

V nadsázce by se to tak dalo říci. Jsem rád, když věci fungují pořádně. Asi v tom je i kus rodinné výchovy, můj táta vždycky „remcal“ nad tím, když něco neběží, jak má. Věřím v to, že lidé většinou chtějí dělat věci dobře, někdy jen nevědí jak.

 

Všechno správně

Říkáte, že jste chtěl udělat firmu, v níž bude všechno správně. Co to znamená? 

Základem je samozřejmě zdravý byznys. Ale myslel jsem to zejména tak, aby ve firmě byl dobrý tým a lidi to bavilo. Jsme v oboru, kde se moc nenosí být dvacet let u jedné firmy. Chci, aby během té doby, kterou lidé v naší firmě stráví, byli pro naši firmu přínosem, ale aby jim také firma pomohla dosahovat jejich osobních cílů. 

 

Zní to trochu idealisticky…

Podle mě je důležité, aby firma věděla, proč tu vlastně je. Pokud má startup jako jediný cíl vyrůst a vydělat peníze, je to dost málo.

 

Část firmy sedí v San Franciscu, část v Praze. Jak těžké je řídit podnik přes oceán?

Pro společné vymýšlení by samozřejmě bylo jednodušší, kdyby byli všichni na jednom místě. Na druhé straně dnes je obecně považováno za výhodu, pokud nemáte inženýrský tým v Silicon Valley. Tam je tak velká konkurence, že je strašně drahé sehnat dobré lidi. Jenže v Americe jsou zákazníci, takže tam musí být prodej a marketing. 

 

Nezávidí lidé v Praze těm v San Franciscu? Tam by měli možná více příležitostí…

Nemyslím si. Spousta lidí dnes dává přednost životu v Evropě, a konkrétně v Praze, jsou tu nižší životní náklady a řekl bych, že i celkově vyšší kvalita života.

 

Kolik lidí vlastně aktuálně máte?

Sto dvacet.

 

Prý si všechny nově nastupující osobně zvete na pohovor. Co by vás zajímalo, kdybych se u vás ucházel o práci?

Hlavně bych se zeptal, proč chcete zrovna k nám. A pak mám sadu otázek, které by mi měly pomoci odhalit vaši motivaci. Hledám lidi, jež bude jejich práce opravdu bavit. Mimo jiné se ptám i na nápady, jak sehnat do týmu více žen, protože jejich procento je v technických profesích malé. Zjišťuji také, jak jsou schopni pracovat s kolegy jiných národností, jen v Praze máme v týmu lidi ze sedmnácti zemí. 

 

Cesta k jednorožci

Loni v létě jste získali osm milionů dolarů od renomované firmy Kleiner Perkins, letos od dalších investorů deset milionů dolarů. Zůstávají vám zatím všichni akcionáři?

Ano, líbí se jim, jak se rozvíjíme. Někteří by svůj podíl rádi i zvětšili. Nemusí to tak být napořád, s růstem hodnoty firmy mohou někteří svůj podíl snižovat či prodat, to je ale u rozvíjejících se startupů běžné. 

 

Občas se o vás píše, že byste se mohli jednou stát takzvaným unicornem, tedy firmou s hodnotou přes miliardu dolarů. K tomu je ale ještě celkem daleko…

To jistě. Potenciál tu opravdu je, operujeme na globálním trhu, takže hodnota může být dokonce významně vyšší, než je miliarda dolarů.

 

Konkurence je ovšem také globální.

Samozřejmě. Proto hodně záleží na tom, jak rychlí a dobří dovedeme být jak ve vývoji našeho systému, tak v získávání klientů a tržeb. Nejdůležitější pro úspěch bude schopnost nabírat skvělé lidi ve všech oblastech.

 

Na co je lákáte?

Na zajímavé a inspirativní prostředí ve firmě, na práci v nově se rozvíjejícím oboru a samozřejmě také na podíl na budoucím úspěchu.

 

Americký sen

Vystudoval jste dvě školy, inženýrský titul máte z elektrotechnické fakulty na ČVUT, titul MBA pak máte z Berkeley. Co vám která ze škol dala?

Elektro v Praze mi dalo porozumění technologiím a síť skvělých lidí v této oblasti. V Kalifornii jsem se zase naučil základy byznysu a získal spoustu užitečných rad a kontaktů od svých profesorů. Pro mě osobně je důležité, abych vždy důkladně rozuměl i teoretickým základům, cítím se pak mnohem komfortněji, když vím, proč a jak věci fungují.

 

Pracoval jste v poradenské firmě Accenture, co jste tam měl na starosti?

Nejdříve jsem dělal konzultanta v oblasti IT, později i v oblasti managementu. Užitečné pro další život ale bylo i poznání prostředí velké zavedené mezinárodní firmy. 

 

Radil jste také s marketingem šéfům vietnamských národních parků. Jak jste se k tomu dostal?

Měli jsme to jako byznys projekt v rámci studia na Berkeley, cílem bylo podpořit rozvoj ekoturistiky. Tři měsíce jsme na tom pracovali v rámci našeho MBA studia a pak jsme na tři týdny odjeli do Vietnamu. Vláda tam z bývalých pytláků udělala správce parků, což byl vlastně chytrý tah. Skvěle znali své lokality, ale pochopitelně nevěděli skoro nic o tom, jak komunikovat s turisty, na co je lákat, jak je informovat. Byla to moc zajímavá zkušenost.

 

Působil jste ve společnosti GoodData, firmě s českým zakladatelem, která cílí na americký a globální trh. Byl pro vás její zakladatel Roman Staněk inspirací?

Roman mě inspiroval ve dvou směrech. Je to naprosto famózní prodejce a bylo zajímavé sledovat, jak dovede jednat se zákazníky, investory a podobně. V roli viceprezidenta pro produkt jsem se účastnil řady prezentací, to byla velká škola. Tím druhým bodem pak bylo, když firma začala narážet na vlastní růst a na problémy s tím spojené. Z toho jsem si zase odnesl záměr více působit jako tmel ve firmě. 

 

Kdy jste se rozhodl, že opustíte pěkné místo v GoodData a zkusíte něco svého?

Nejprve jsem si po nocích dlouho kreslil, jak by mohl takový „productboard“ vypadat. Když jsem měl jasnější představu, oslovil jsem dnešního společníka Daniela Hejla, i když nejprve na tajno.

 

Na tajno? Co to znamená?

S Danem jsme se kdysi potkali v rámci nějaké soutěže a zůstali ve spojení. Když jsem pak chtěl rozjet firmu, dal jsem na sociální sítě zprávu, že „kamarád hledá někoho do nového startupu“. Dan napsal, že by měl zájem, a já mu pak přiznal, že ten kamarád jsem vlastně já. Pak jsme dali dohromady asi třináct různých verzí a s tou čtrnáctou oslovili prvních pár firem na testování.

 

Skutečný rozjezd pak přišel v roce 2016?

Probojovali jsme se na konferenci TechCrunch Disrupt, což je fórum, na němž se představují inovativní projekty. Takže jsme na pódiu, kam se dostane každý rok zhruba dvacet nejlepších, mohli náš projekt oficiálně představit a rozjet. To nám hrozně pomohlo.

 

Vaši úvodní investoři byli z Česka. Kdo byl tím prvním?

Jakub Havrlant a Rockaway Capital a celé to byla trochu náhoda. Hledali někoho, kdo by jim pomohl s investicemi v Americe, a dostali tip na mě, že už jsem tam dlouho a znám prostředí. Potkali jsme se s Jakubem na obědě a já řekl, že pro ně dělat nemůžu, protože právě rozjíždím svůj startup. Viděl jsem na něm, jak si v duchu říká: no tak mi tu blbost ukaž. Ukázal jsem, zaujalo ho to a my měli první investici. Pak se postupně dařilo získávat další.

 

Rodina v kalendáři

V Americe jste od roku 2007. Jak dlouho jste tam původně plánoval zůstat?

Ani nevím. Jel jsem tehdy studovat na Berkeley a nepřemýšlel o tom, kam mne život dál zanese.

 

V čem je americká startupová kultura jiná než ta naše?

Oblast Silicon Valley přirozeně přitahuje z celého světa ty, kteří jsou ochotni riskovat a pouštět se do nových věcí. Je to velmi otevřené prostředí ve všech směrech. Lidé jsou sdílnější a nestřeží si své zkušenosti jako tajemství.

 

Existuje něco jako „ideální věková hranice zakladatele startupu“? Představuji si studentku či studenta s čerstvým diplomem a skvělým nápadem…

To je takový ikonický obraz. Statistiky ovšem dokládají, že startupy s lídry nad 35 let rostou rychleji, jak v obratu, tak i v počtu zaměstnanců.

 

Trochu mne překvapilo, když jsem slyšel, že máte v kalendáři vyčleněný i čas na spaní a na rodinný život. Vážně to tak je? 

Je to kvůli mým přesunům mezi Amerikou a Evropou a časovému rozdílu. Kdybych neměl třeba při pobytu v Praze vyblokovaný čas na spaní, volali by mi uprostřed noci kolegové či obchodní partneři z Kalifornie. Druhým důvodem pak je, abych i při budování firmy nešidil rodinu, malého syna nebo péči o vlastní tělesnou schránku. Tak jsem si to takhle rozdělil. 

 

Jakou „časovou dotaci“ dostává rodina?

Mám vyčleněné víkendy, k tomu dvakrát týdně vezu malého Huberta do školky. Plus tam mám pro rodinu ještě nějaké podvečerní bloky.

 

Stíháte tedy synka pravidelně ukládat ke spaní?

To se mi bohužel nedaří. Víte, jak to bývá, pracovní problémy vždycky vypadají hrozně naléhavě… Ale díky červené barvě v kalendáři aspoň vím, kdy už je to na úkor rodiny. A tím pádem ji nešidím tak často, jak by to asi bylo bez téhle kontrolky. 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama