Končí snad Kaczyński?

Report

Nejde zdaleka jen o protesty proti rozhodnutí Ústavního soudu ohledně potratů.Polskou vládou, které dominuje strana Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského, otřásá jedna krize za druhou. Různé frakce se přou mezi sebou a polské voličstvo se demograficky mění v neprospěch strany. Není samozřejmě jisté, že se éra PiS v Polsku chýlí ke konci, ale nynější dění by bylo před rokem nepředstavitelné.

Audio
verze

Ještě v lednu se zdálo, že polskou vládu řízenou stranou Právo a spravedlnost čeká – stranickým slovníkem řečeno – „klid na práci“.

PiS vedená Jarosławem Kaczyńským spolu s dvěma malými stranami sdruženými v koalici Sjednocená pravice zvítězila v parlamentních volbách loni v říjnu. Sice ztratila většinu v druhé komoře parlamentu – v Senátu, ale senátní veto v procesu přijímání zákonů není nikterak silné, podobá se zhruba tomu českému.

Přesto žádný klid, v jehož rámci mělo také dojít k pozvolnému předávání moci nástupci jednasedmdesátiletého Kaczyńského, nenastal. 

Místo toho se bouří menší koaliční partneři i vlastní poslanci, další protesty souvisí s pandemií koronaviru – a v ulicích demonstrují Poláci a Polky proti zpřísnění podmínek pro potraty, o němž rozhodl Ústavní soud.

 

 

Události: Koaliční bitvy

V uplynulém půlroce zažívá vláda premiéra Mateusze Morawieckého jednu krizi za druhou.

První vážnější spor vyvolal během první vlny pandemie předseda menší koaliční strany Dohoda Jarosław Gowin. Nezdálo se mu, že prezidentské volby mají proběhnout v řádném termínu, ale kvůli epidemii korespondenční formou. Gowin přišel s návrhem prodloužení funkčního období hlavy státu na sedm let, aniž by ovšem stávající prezident Andrzej Duda mohl znovu kandidovat. 

Druhou variantou byly volby na podzim. Nakonec se Jarosławové Gowin a Kaczyński – bez opory v právním řádu – dohodli na volbách v červenci, v nichž Duda zvítězil.

Další rozmíška souvisela s avizovaným zeštíhlením kabinetu, které mělo přinést větší akceschopnost při zvládání druhé vlny koronaviru. Dvě menší koaliční strany, zmíněná Dohoda a Solidární Polsko, by však ztratily jedno ze svých dvou ministerstev: obě partaje se, nikoli bezdůvodně, obávaly, že jejich lidi ztratí své pozice ve státních podnicích. Rekonstrukce vlády se tak posouvala, ze srpna až na konec září. 

Do toho přišel známý milovník koček Jarosław Kaczyński se zákonem na ochranu zvířat, který mimo jiné zakazuje rozšířené kožešinové farmy a omezuje rituální porážky zvířat. Návrh zákona ovšem narazil nejen na odpor obou koaličních stran, ale dokonce i některých poslanců Práva a spravedlnosti. Do druhého čtení prošel díky podpoře většiny opozice – čímž začala koaliční krize. 

Právo a spravedlnost považovalo neloajalitu koaličních partnerů za vypovězení koaliční smlouvy a začalo hrozit předčasnými volbami, v nichž by kandidovalo bez obou menších stran. Tato uskupení mají v průzkumech samostatně mezi jedním až dvěma procenty hlasů, takže nakonec usedla k jednacímu stolu. 

Vládní rozepře skončily 26. září podpisem nové koaliční smlouvy. Počet ministerstev se snížil z 20 na 14, přičemž obě menší strany sice jedno ministerstvo ztratily, ale naopak získaly křesla ministrů bez portfeje, kteří mají na starost státní podniky.

Zásadní událostí pak byl vstup Jarosława Kaczyńského do vlády, a to na pozici vicepremiéra pro bezpečnost koordinujícího ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti. Právě návrat předsedy Práva a spravedlnosti do vlády ukazuje vážnost nynější situace. Z dob svého premiérování v letech 2006–2007 pochopil, že mu vyhovuje role šedé eminence, která tahá za nitky, ale nemusí se věnovat ceremoniálním náležitostem spojeným s vládou. Proto také po volebním vítězství v roce 2015 raději do premiérského křesla dosadil Beatu Szydło a později Mateusze Morawieckého. 

Důležitým momentem byla také již zmíněná a v předchozím volebním období nevídaná vzpoura uvnitř samotného klubu Práva a spravedlnosti. Patnácti poslancům klubu, kteří nehlasovali pro novelu zákona o ochraně zvířat, vedení strany pozastavilo členství. Jan Ardanowski se posléze poroučel z křesla ministra zemědělství: právě on také nejhlasitěji mluvil o opuštění poslaneckého klubu a založení vlastní frakce. 

Vzbouření poslanci se nakonec nedostali dál než k výhrůžkám, členství ve straně jim obnovili. Z poslaneckého klubu na konci listopadu odešel jeden poslanec.

 

Události: Potraty a EU

Velkou krizi pak vyvolalo rozhodnutí Ústavního soudu, kde mají většinu soudci spojení s vládou. 

Soud řekl, že současná úprava potratů není v souladu s ústavou – čímž narušil takzvaný „potratový kompromis“ z roku 1993, který umožňoval umělé přerušení těhotenství v případě ohrožení života matky, poškození plodu a těhotenství jako důsledku trestné činnosti, například po znásilnění či incestu. 

Ústavní soud zrušil druhý bod, totiž oprávněnost přerušení těhotenství v případě poškození plodu – a toto rozhodnutí vyhnalo statisíce Polek a Poláků do ulic navzdory šířícímu se viru, a tedy také omezené možnosti shromažďování. Mezi protestujícími přitom nebyli jen tradiční odpůrci konzervativní vlády; zpřísnění potratových zákonů totiž chce podle průzkumu jen zhruba pětina voličů Práva a spravedlnosti, většina voličů vládní strany je naopak pro zachování starého kompromisu.

Poslední bouři v polské politice pak způsobila snaha Morawieckého vlády vetovat společně s Orbánovým Maďarskem nový rozpočet Evropské unie, pokud bude čerpání z fondu obnovy určené na podporu evropských ekonomik podmíněno dodržováním standardů právního státu. Nejostřejší kurz proti unii žádají poslanci Solidárního Polska.

Vláda konzervativní koalice přitom slibovala na podzim programovou ofenzivu, mezitím se méně důležité zákony zasekly pro odpor ve vlastních řadách. Sadu opatření týkající se ochrany zvířat, známou jako Kaczyńského pětka, vrátil Senát, kde má většinu opozice, s drobnými připomínkami první parlamentní komoře – Sejmu.

 

Frakce: Uvnitř PiS

Popsané spory nejsou pouze důsledkem bojů o moc, vliv a zastoupení v dozorčích radách podle zájmů různých skupin vládní koalice – tvrdší jsou o to více, že jde zároveň o předehru v boji o nástupnictví po Kaczyńském v čele tábora sjednocené pravice. 

Jarosław Kaczyński se narodil v roce 1949, už během minulého volebního období prošel operací kolen a další odložil až na období po prezidentských volbách. Počítá se s tím, že jednoho dne na výkon politických funkcí už nebude fyzicky stačit. Předseda Práva a spravedlnosti svého nástupce přímo nejmenoval, což mu umožňuje lavírovat a intrikovat mezi různými frakcemi. Těch je přitom ve straně několik.

„Řád PC“ jsou nejvěrnější druhové Kaczyńského a jeho souputníci už od devadesátých let, kdy Kaczyński předsedal malé křesťansko-demokratické straně Dohoda středu (Porozumienie Centrum, odtud zkratka PC). Dnes se jedná o elitu Práva a spravedlnosti. Řád PC není nositelem žádné odlišné ideologie, nikdo z této skupiny neoplývá charismatem ani oblibou v populaci, předseda Kaczyński si ovšem cení jejich bezvýhradné loajality. Lidé považovaní za členy „řádu“ sice sami popírají existenci této frakce, nicméně drží klíčové silové resorty – Mariusz Błaszczak je ministrem obrany a Mariusz Kamiński zastává funkci ministra vnitra a šéfa tajných služeb.

Další skupinou je takzvaná „frakce Rádia Maryja“, která ovšem v posledních letech v Právu a spravedlnosti slábne; jsou to lidé napojení na katolického kněze, mediálního magnáta a úspěšného byznysmena z Toruně Tadeusze Rydzyka. Tato skupina má dvojí agendu: ultrakonzervativní názory (zákaz potratů) a také obchodní zájmy Tadeusze Rydzyka – což se mimochodem naposledy projevilo odporem vůči zákazu kožešinových farem v Polsku. Frakce ztrácí pozice z několika důvodů – její neformální vůdce, ministr životního prostředí Jan Szyszko zemřel, jiné Kaczyński odsunul na nevolitelné pozice na kandidátce, případně zcela mimo kandidátku, nebo pryč z ministerských úřadů: což se stalo dnes už bývalému ministru obrany Antoni Macierewiczovi.

Relativně slabou pozici má ve straně premiér Mateusz Morawiecki a jeho skupina. Bývalý bankéř přišel do Práva a spravedlnosti poměrně nedávno (členem je teprve od roku 2016) a velmi těžce se snaží budovat kolem sebe technokraticko-odborné zázemí. Většina jeho lidí se v minulých volbách nedostala z nevýhodných míst na kandidátkách do Sejmu a Morawieckého pozice jako premiéra je i tak nadále závislá na vůli Kaczyńského.

Popsané tři frakce přitom nepokrývají celé Právo a spravedlnost. Bývalá premiérka Beata Szydło má stále silný vliv a vlastní zájmy v rámci strany; například nemá ráda svého nástupce, premiéra Morawieckého. Slovo ve straně má určitě i prezident Andrzej Duda.

 

Frakce: Mimo PiS

Do bojů o moc v rámci vládního tábora ovšem vstupují i dvě menší strany, které kandidovaly v předvolební koalici s PiS – Solidární Polsko a Dohoda. Obě mají mizivou podporu, slabé stranické struktury, ale každá okolo dvaceti poslanců při těsné vládní většině čtyř mandátů v Sejmu.

Předseda Solidárního Polska Zbigniew Ziobro je bývalým ministrem spravedlnosti za PiS (2005–2007) a současným ministrem spravedlnosti za koalici Sjednocené pravice. Jeho strana vznikla v roce 2012 odštěpením od PiS a po několika neúspěšných volbách se vrátila do lůna mateřské strany, byť jen v rámci předvolební koalice. Solidární Polsko je ideologicky nejvíce napravo z vládnoucí koalice – vymezuje se proti LGBT, ale i požadavkům židovských dědiců na kompenzaci za majetek, o nějž přišli jejich předkové za holokaustu.

Sám Ziobro má velké ambice, chtěl by se stát polským premiérem v roce 2023 a také nástupcem Kaczyńského – i proto okopává kotníky předsedovi vlády Morawieckému.

Solidární Polsko uvažovalo o sjednocení s Právem a spravedlností, což je vlastně jediná možnost, jak by Ziobro mohl PiS ovládnout. Kaczyński tuto možnost zavrhl, což je dalším důvodem Ziobrovy snahy vyvolávat spory nejenom v koalici.

První vážnější koaliční krizi ovšem nezpůsobil Ziobro, ale už jmenovaný předseda strany Dohoda – tehdejší ministr vysokého školství a po rekonstrukci vlády vicepremiér pro rozvoj, práci a technologie Jarosław Gowin, který odmítl prezidentské volby v původním květnovém termínu. Dohoda je přitom nejstředovější stranou současné koalice, snaží se vyhýbat ideologickým sporům, tvoří ji umírnění konzervativní intelektuálové.

 

Chyby

Odpůrci Jarosława Kaczyńského v opozici a médiích ho považují za patologicky nedůvěřivého a všemocného netvora, který neustále hledá nepřátele, nejčastěji vnitřní. Zároveň dokáže dobře číst situaci a díky svému neomylnému úsudku má dění vždy pod kontrolou.

Události posledních týdnů však naznačují, že Kaczyński není neomezeným vládcem své strany, možná už ani nedokáže odhadnout nálady ve společnosti a reagovat na ně.

Kaczyński mohl svým vlivem zapůsobit na Ústavní soud, aby své rozhodnutí o kontroverzním tématu odložil. Pokud to neudělal, protože se domníval, že koronavirus zchladí možný společenský konflikt, velmi se mýlil. A přepočítal se také v případě zákazu kožešinových farem, když se proti němu zvedl odpor dokonce ve vlastní straně. 

Je přitom pravděpodobné, že protesty nakonec utichnou. Kaczyński také dokázal zvládnout vzpouru vlastních poslanců, lze ovšem očekávat nové konflikty v souvislosti s pandemií a jejími hospodářskými důsledky.

Podobně jako v České republice, i v Polsku totiž vláda zanedbala přípravu na druhou vlnu pandemie. Ministr zdravotnictví Łukasz Szumowski při své srpnové rezignaci tvrdil, že plán pro podzim je hotov, nikdo ale žádný plán neviděl. Polská vláda sice reaguje méně zmatečně než česká, ale nestačí to. 

V Polsku se málo testuje, v listopadových týdnech bylo denní maximum okolo 50 000 testů, přičemž poměr pozitivních výsledků dosahoval až 40 procent. Znepokojivý byl také počet úmrtí, kolem 600 denně v průběhu předposledního listopadového týdne. 

 

Pokles preferencí

Zejména v souvislosti s druhou vlnou začaly klesat volební preference Práva a spravedlnosti – zatímco v září se pohybovaly mezi 35 až 40 procenty, v druhé části podzimu se dostaly na úroveň 30 procent. A opoziční Občanská koalice se začala v průzkumech k PiS blížit.

Za tři roky, kdy mají proběhnout řádné parlamentní volby, se navíc změní věkové rozložení voličů v neprospěch Práva a spravedlnosti. V posledních parlamentních volbách měla PiS ve voličské skupině starší 60 let podporu kolem 55 procent, zatímco ve skupině 18–29 let pouze 26 procent. Vládnoucím konzervativcům pomáhaly davy seniorů a jejich vysoká ochota účastnit se voleb, která kontrastuje s mladými, jichž je méně a o věci veřejné se často moc nezajímají.

Podle starší analýzy volebního prognostika Mateusze Pluty však může PiS – právě kvůli demografickému vývoji – ve volbách plánovaných v řádném termínu na rok 2023 přijít o zhruba půl milionu hlasů a opozice jich může naopak 300 tisíc získat. Pro srovnání: v posledních volbách znamenalo 8 milionů hlasů pro Sjednocenou pravici vedenou Právem a spravedlností 43,5 procenta hlasů a 51 procent mandátů v Sejmu.

Tyto výpočty navíc nezohledňovaly to, s čím počítat nešlo, totiž s koronavirem: a je možné, že i pandemie bude mít na věkové složení voličstva i nálady znatelný dopad. Už nyní je jasné, že se zvýšila úmrtnost – v posledním říjnovém a prvním listopadovém týdnu byla dvojnásobná oproti stejným týdnům v roce 2019. V 45. týdnu zemřelo 16 100 Poláků oproti 7 600 v minulém roce. 

Současně protesty proti zostření potratového zákona zaujaly přinejmenším část mladé generace. Což lze pozorovat například na sociálních sítích, kde měli mnozí středoškoláci na svých profilových obrázcích symbol protestů – blesk. Od profilovky a lajku na Facebooku k odevzdání hlasů u volební urny samozřejmě vede dlouhá a trnitá cesta, současné události ale mohou být jakýmsi prvním impulzem, který mladší generaci dovede k zájmu o politiku. Přestože vláda protesty na ulicích pravděpodobně vysedí a přečká.

Současné vládě tak nemusí k udržení stačit sociální program 500+, tedy 500 zlotých za každé dítě; většina ostatních velkých projektů totiž selhala a selhává i státem řízená modernizace Polska. Právo a spravedlnost se může chválit udržením rychlosti výstavby nových dálnic, zřejmě se podaří vybudovat i průplav Viselskou kosou, který přinese pracovní místa obyvatelům jednoho z chudších regionů. Ostatní projekty jsou však i po pěti letech vládnutí stále spíše na papíře. Z 200 tisíc nových bytů zatím stojí dva tisíce, tisíc nových elektrických aut domácí výroby po polských silnicích nejezdí, k Centrálnímu komunikačnímu bodu – tedy novému letišti a železniční síti k němu vedoucí – vznikají stále nové studie proveditelnosti, aniž by se u Baranowa na Mazovsku vůbec koplo do země.

 

Potíže opozice

Shrnuto a podtrženo: Vládní většina 234 poslanců ze Sejmu o 460 členech se obrazně řečeno pohybuje v minovém poli – musí zvládnout koronavirus, následně hospodářskou obnovu po epidemii a nesmí se rozpadnout zevnitř. Kaczyński se bude muset hodně ohánět, aby situace nevyústila v předčasné volby a aby i ty řádné v roce 2023 pro něj dopadly příznivě.

Myslet si, že Kaczyńského dožene stárnutí a demografické změny voličstva, koronavirus a ekonomické potíže, by ovšem bylo předčasné. Opozice totiž i v případě relativního volebního úspěchu vůbec nemusí sestavit funkční koalici, která bude mít i jiný program, než je „anti-PiS“. Agrární a kulturně konzervativní Polská strana lidová má potíže se standardní levicí, natož se stranou nové levice Spolu (Razem). Všechny opoziční strany nalevo od Práva a spravedlosti také odmítají spolupráci s nacionalistickou a euroskeptickou Konfederací.

Přesto je zjevné, že Kaczyński nepůsobí tak neporazitelně jako třeba před rokem.

 

Autor píše o Polsku a přednáší o polských dějinách. Na Facebooku společně s novinářem Filipem Harzerem provozuje stránku Zprávy z Polska.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama