Kde sedíš, Franto? Covid nám mění práci

Report

Byla to ta nejběžnější věc na světě. Ráno přijít do práce, udělat si kávu, krátce pokecat o včerejším fotbale nebo pochválit Marušce novou kabelku. Přes stůl houknout na kolegu, že už byste ten soubor vážně potřebovali… To se během koronavirové krize změnilo. Mnozí lidé se už do kanceláří nevrátí, nebo tam budou chodit jen občas. Práce od roku 2020 už nebude, jaká bývala.

Audio
verze

Moderní sídlo antivirové firmy Avast, které proslulo i bohatě zásobenou kantýnou s jídlem zdarma, zeje prázdnotou. A prázdné zůstane minimálně do konce roku. Na práci z domova si od jara zvykly i tisíce lidí v České spořitelně. Z domácích obýváků či pracoven úřadují pracovníci technologických společností i nápojového gigantu, a dokonce i část zaměstnanců pražské zoologické zahrady.

Může se z home office stát nový pracovní standard? Jak správně kombinovat práci na dálku a v kancelářích? A jak vnímat atmosféru mezi zaměstnanci a správně je řídit? To všechno jsou otázky, které v této době řeší šéfové velkých i menších firem. Jisté je jedno: v řadě oborů už nebude pracovní režim takový, jaký jsme dosud znali.

 

Práce odkudkoli

Po jarní výluce se část zaměstnanců Avastu v létě na čas vrátila do kanceláří, i když jich nebyla ani polovina. Poté, co se ve firmě objevily první případy nákazy, se vedení rozhodlo, že nechá své lidi pracovat z domova nejméně do konce roku. „Místo toho, abychom kanceláře střídavě otevírali a zavírali, jsme zvolili jasný postup a zopakovali pracovní režim z jara,“ říká šéf Avastu Ondřej Vlček, který vedení firmy převzal loni v červenci, a jeho první rok ve funkci tak rozhodně nebyl žádnou poklidnou selankou.

Firma oznámila, že kanceláře zůstanou zavřené minimálně do konce roku, může to však být i déle, záleží na vývoji situace. V mezidobí se ovšem vedení intenzivně zabývá tím, jak by měl vypadat pracovní režim do budoucna – i po odeznění aktuální epidemie. „Nepo-užíváme v této souvislosti termín ,home office‘, tedy práce z domova, ale spíš výraz ,work from anywhere‘, práce odkudkoli, což současné technologie umožňují. V každém případě očekáváme, že se pracovní režim v Avastu změní. Nejspíše to bude hybridní model, kdy si lidé budou moci vybrat, zda chtějí pracovat v kanceláři, nebo na dálku,“ říká Ondřej Vlček. Interní průzkumy pak podle něj ukazují, že téměř polovina zaměstnanců preferuje „work from anywhere“. Těm pak firma poskytne zázemí, aby se měli kde scházet, pracovat v týmu a podobně.

„Obecně se dá říci, že v oboru informačních technologií je určitě práce na dálku možná více než ve většině ostatních. Ale i u nás se to velmi liší podle konkrétního zaměření. Pro ty, kteří mají tvořit něco nového, je většinou velmi důležitá spolupráce i neformální kontakt s kolegy. Jiní pracují daleko více sami a přítomnost ostatních je může i rušit,“ říká šéf Avastu. V režimu práce na dálku postrádá hlavně „náhodná ťuknutí“, kdy někdo něco řekne, jiného to zaujme a přivede k novému řešení. Výhodu zase vidí v tom, že se může významně rozšířit geografický prostor, odkud firmy získávají nové spolupracovníky. Při „práci odkudkoli“ už podle Ondřeje Vlčka zůstane jen jedna bariéra. „Máme angličtinu jako univerzální jazyk v oboru, máme technologické nástroje – a bude potřeba už jen to, aby ti lidé byli ve stejném či podobném časovém pásmu,“ říká šéf Avastu.

 

 

Aby to pořád jiskřilo

Správnou kombinací práce na dálku a v kanceláři se zabývá i Jacob Ringler, dlouholetý manažer v oboru informačních technologií, který v současné době šéfuje české pobočce americké společnosti Pure Storage. Firma, která má centrálu v kalifornském Silicon Valley a zabývá se produkcí špičkového hardwaru pro datová úložiště, buduje v Praze velké vývojové centrum, pro něž chce v nejbližší době získat několik set počítačových odborníků. Jacob Ringler je rodilý Kanaďan, jehož rodiče kdysi emigrovali ze socialistického Československa, a sám má s prací na home office osobní zkušenost: „Když se ukázalo, že mě po celkem nadějném mládežnickém hokejovém působení nevyberou do NHL, vystudoval jsem počítačový obor. A první kontrakty, které jsem po škole získal, obnášely právě práci z domova. Takže jsem zblízka poznal její plusy i minusy.“

„Zaměstnancům technologických firem, které logicky mají k práci na dálku ty nejlepší předpoklady, může takový režim přinášet spoustu výhod. Od doby, kterou ušetří na dopravě do zaměstnání, až po mnohem větší flexibilitu v hospodaření s časem,“ říká šéf českého centra Pure Storage. Zároveň je však podle něj třeba myslet i na opačnou stránku věci, ať už je to riziko přílišného prolínání pracovního a soukromého života, nebo omezené množství sociálních kontaktů.

„Při samotné vývojářské práci je rozdíl nejcitelnější ve chvílích, kdy je potřeba něco rozlousknout nebo posunout kupředu. Toho okamžiku, kdy to zajiskří, někdo řekne ‚co kdyby…‘ a další ‚jo, to je ono‘, dosáhnete na dálku jen velmi těžko,“ vysvětluje Jacob Ringler, podle kterého jde v jeho oboru zároveň o důležitou součást pracovní motivace.

„Mimořádně schopní lidé, jaké do firmy potřebujeme, se zpravidla chtějí dále rozvíjet. Je pro ně důležité, aby se mohli vzájemně obohacovat s kolegy na podobné úrovni. Naším úkolem je, abychom k tomu vytvořili co nejlepší prostředí,“ říká šéf českého centra Pure Storage.

Přinejmenším v okruhu několika set kilometrů lze podle jeho přesvědčení dobře skloubit práci na dálku i pravidelné kontakty s dalšími kolegy. „Pokud žijete například v Olomouci, Drážďanech nebo Vídni a pracujete v oboru IT, nebude – s výjimkou aktuálních covidových opatření – asi žádný problém, abyste třeba jednou za dva týdny přijeli na den či dva za kolegy do pražského centra. Dají se tak využít plusy obou prostředí,“ míní Jacob Ringler.

 

I v bance jde pracovat na dálku

Nové pojetí práce se ovšem netýká jen IT firem, velmi dobře se uplatňuje i v tak tradičním oboru, jakým jsou finance.

„Také v bance může na dálku pracovat velké množství lidí. To jsme si vyzkoušeli na jaře, kdy jsme umožnili lidem pracovat z domova. Týkalo se to i profesí, které musejí fungovat dvacet čtyři hodin denně sedm dnů v týdnu,“ říká Jiří Charousek, chief technology officer České spořitelny, pod kterého přímo spadají téměř čtyři stovky zaměstnanců a zároveň má odpovědnost za veškeré systémy a technologie největší české banky. „Možnost práce z domova zaměstnanci přivítali, bylo to pro ně motivační, a v období jarní karantény se dokonce zvýšila produktivita práce. Lidé v mimořádné si--tuaci zareagovali velice dobře, vytvořili si rovnováhu mezi prací a osobním životem. Zároveň jsme si stanovili, co si jako spořitelna chceme z této doby ponechat, což nám obrovsky pomůže při finálním nastavení našeho fungování. Pokud by ovšem podobný stav trval řadu měsíců, mohlo by růst riziko ztráty motivace i výkonnosti. Sociální kontakt i možnost řešit věci z očí do očí jsou pořád pro mnoho lidí velmi důležité,“ říká Jiří Charousek.

Proto po odeznění karantény svým lidem doporučil kombinaci práce z kanceláře a z domova, v poměru tři ku dvěma dnům v týdnu. „Do kanceláře má smysl jezdit, pokud to má přidanou hodnotu. Ať už se jedná o střetnutí s kolegy, s nimiž něco společně vytváříte, nebo
i neformální setkání. Pokud potřebujete sedět osm hodin za počítačem, nemusíte se kvůli tomu přemísťovat,“ říká Jiří Charousek s tím, že kombinovanému systému práce nahrává i celková změna vnitřní organizace, kterou Česká spořitelna nedávno prošla. Opustila totiž klasický model mnohastupňového řízení a dělení na útvary a zavedla systém „kmenů“ a „jednotek“ – anglicky „tribes“ a „squads“ –, které v sobě sdružují lidi různých odborností a jsou vždy určeny k řešení konkrétního úkolu.

„Takže je velmi snadné, aby si lidé z jednoho squadu určili, kdy se společně potkají,“ popisuje technologický ředitel spořitelny. Banka tak podle něj nepřijde o kreativitu a nápady a zároveň dá lidem větší volnost v nakládání s časem ve dnech, kdy do kanceláří nejezdí.

„Klíčové je umět dobře měřit produktivitu práce a mít nastavenou oboustrannou důvěru,“ říká Jiří Charousek. Také v této oblasti pomáhá dělení do malých specializovaných skupin: „V takovém týmu totiž rychle vyplave na povrch, pokud se někdo jen veze.“

 

Komplikace pro nováčky

Podstatnou část zaměstnanců nechala doma i Coca-Cola HBC, která v Česku distribuuje produkty nejslavnější nápojové značky. „Naši lidé měli možnost pracovat z domu i dříve. Během pandemie se tato možnost rozšířila i na pracovní pozice, u nichž jsme si to dříve neuměli představit,“ říká mluvčí firmy Patricie Šedivá. V současné době je například zcela mimo kanceláře i call centrum. Dohromady využívá různé formy home office asi čtyřicet procent zaměstnanců nápojové firmy. „Netýká se to kolegů pracujících ve výrobě, logistice a distribuci, ale ani těch na obchodních pozicích,“ říká Patricie Šedivá.

Pro usnadnění práce na dálku dala firma lidem k dispozici nejrůznější komunikační nástroje, posílila jejich datové připojení a nabídla online vzdělávání. „Naše týmy do své denní agendy zařadily společné neformální e-café nebo virtuální kurzy jógy,“ popisuje mluvčí.

Firma podle ní zaznamenala spíše růst produktivity práce, protože lidé šetří čas na cestě do zaměstnání a zpět. Komplikovanější situaci mají ovšem noví zaměstnanci. „Chybí jim osobní kontakt s lidmi, socializace v novém týmu a přímý kontakt s chodem společnosti a firemní kulturou. Řadu věcí zkrátka do online prostředí přenést nelze,“ upozorňuje Patricie Šedivá z Coca-Cola HBC.

 

Neohrabané video

Zoologická zahrada asi jako zaměstnavatel v souvislosti s home office každého hned nenapadne. To si jako ošetřovatel vezme domů žirafu?

„I když má spousta lidí možná jinou představu, zoo je velmi složitý organismus, jehož chod zajišťují pracovníci mnoha profesí, mezi nimi samozřejmě i těch kancelářských,“ říká ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Právě u lidí z kanceláří zahrada na jaře home office využívala. „Teď se ta situace do značné míry vrací. Na práci z domova přecházejí zejména lidé vyššího věku nebo někteří rodiče, jimž se komplikuje situace s dětmi,“ říká šéf zoologické zahrady, podle kterého nyní pracují na dálku spíše jednotlivci, v jarních měsících to byly desítky lidí. Podle ředitele Bobka je home office v omezené míře vyhovující, cítí však, že komunikace prostřednictvím videokonferencí je poněkud neohrabaná a pro denní chod zoologické zahrady spíše komplikující.

 

Těžší život šéfů

Složitější život mají v časech práce na dálku i šéfové. „Osobně mi práce z domova vyhovuje, dovedu si lépe uspořádat čas a stihnu toho ještě o něco více než při práci v kanceláři,“ říká ředitel Avastu Ondřej Vlček. „Jako šéf si ale připadám trochu oslepený. Při běžném provozu mi stačí projít po budově, potkám spoustu lidí, cítím atmosféru ve firmě a mohu na ni bezprostředně reagovat. To je na dálku mnohem komplikovanější,“ popisuje ředitel Avastu, s čím se nyní musejí potýkat lídři ve firmách. Proto se alespoň virtuálně snaží komunikovat s kolegy tak často, jak to jen jde.

„Jsem příznivcem budování neformálních vztahů. Rád čas od času jdu s kolegy na večeři nebo na bowling a doporučuji manažerům, aby to se svými týmy dělali také. Zhruba jednou za čtvrt roku je pak dobré uspořádat větší akci pro zaměstnance,“ říká Jacob Ringler z Pure Storage. To je v těchto dobách pochopitelně složitější. „Je potřeba alespoň vytvářet více příležitostí k virtuálním stykům. Pokud se šéfové nevidí se svými zaměstnanci osobně, musejí si častěji než jindy naplánovat hovory ,jeden na jednoho‘, aby lidé měli více příležitostí ke komunikaci a řešení případných problémů,“ vysvětluje Jacob Ringler.

„Jako jedno z největších rizik vnímám stírání hranic mezi prací a soukromím,“ říká Jiří Charousek z České spořitelny. Sám ví, že se může snadno stát, že si člověk vleze v sedm ráno do pracovny – a je v ní ještě v devět hodin večer. „Musím myslet na to, jak lidem pomoci s nastavením režimu tak, abych je, lidově řečeno, neutavil,“ říká technologický ředitel největší české banky. Proto se společně s dalšími členy vedení důkladně zabývají tím, jak správně nastavit aspekty vzdálené práce, aby mohla být dlouhodobě prospěšná pro banku i jednotlivé zaměstnance.

„Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že riziko prolínání práce do soukromého života je reálné. K jakémukoli rozdělanému úkolu se totiž můžete vrátit kdykoli večer nebo o víkendu, protože máte po ruce veškeré vybavení,“ říká Patricie Šedivá z Coca-Cola HBC s tím, že člověk musí být velmi disciplinovaný, aby i v domácích podmínkách udržel přiměřenou pracovní dobu a věnoval čas i rodině, zálibám a sportu.

 

Práce vedle ložnice

O práci z domova toho hodně ví například čtyřicátník Viktor Teichman, který poslední rok z domova pracuje pro americkou firmu SPX flow. Celkem však i v součtu s minulými zaměstnáními strávil na home office zhruba pět let.

„Po té době už se, myslím, dovedu docela dobře udržet v onom klasickém režimu od devíti do pěti. Může se to samozřejmě občas měnit v závislosti na potřebách rodiny či na momentálním objemu práce.

Vím ale, že ráno a navečer chci trávit čas s rodinou, a podle toho si pak práci rozložím,“ popisuje muž, jehož pozice má název „strategic resources mana-gement lead“, což znamená, že má v rámci korporace na starosti optimalizaci počtů lidí a nákladů s nimi spojených. Za běžných okolností by jeho role obnášela i relativně časté cestování, zejména do Ameriky. Nyní však pracuje výlučně z rodinného domku na okraji Prahy.

„Rizikem při práci z domova je, že při špatně nastavených cílech může člověk pracovat chaoticky nebo sklouzávat k prokrastinaci. Je to záležitost vnitřní vůle, ale i toho, jak je práce nastavena ze strany zaměstnavatele. I v tomto směru covid zřejmě urychlí vývoj, který by byl stejně potřeba,“ myslí si Viktor Teichman.

Jeho rodina už s tím, že otec dlouhodobě pracuje z domova, počítá a zařizuje se podle toho. Například když se Teichmanovi stěhují, vědí, že budoucí bydlení musí nutně mít i prostor pro pracovnu. „Pro děti není nic divného na tom, že je táta v práci vedle v místnosti, jsou na to zvyklé vlastně od mala,“ říká Viktor Teichman. V době, kdy byly zavřené školy, trávil se synem a dcerou přes den více času než jindy. „Ve srovnání s lidmi, kteří jsou zvyklí jezdit denně do kanceláře, pro mne ovšem ta změna byla minimální.“

Fungování v domácí kanceláři ovšem vyžaduje i umění „odejít z práce“, nikoli fyzicky, ale zejména mentálně. „Není potřeba si udělat nějaký rituál, že třeba v přesně stanovenou hodinu vypnu počítač nebo zamknu pracovnu. Nejdůležitější podle mne je, aby si člověk tu potřebu času pro sebe a pro rodinu uvědomoval. To se ovšem neděje samo o sobě, je potřeba se na to dlouhodobě a systematicky soustředit,“ upozorňuje Viktor Teichman.

Jeho zkušenosti se možná budou řadě z nás v příštích měsících či letech hodit.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama