Co se učí policisté o znásilňování II.

Autoři kapitoly mravnostní kriminalita v učebnici Kriminologie vydané nakladatelstvím Wolters Kluver v roce 2014 jsou si naprosto vědomi závažnosti trestného zločinu znásilnění a žádným způsobem jej nebagatelizují, natož pak jejich oběti. Nelze však připustit dezinterpretaci textu na základě útržkovitě zpracované a z kontextu vytržené informace.

Kriminologie je empirická věda o zločinnosti. Základem poznání kriminality je kriminologický výzkum, který přináší důležité poznatky o kriminalitě, o pachatelích a obětech. Zmiňovaná učebnice má svou část obecnou a část zvláštní. Obecná část mimo jiné obsahuje celou kapitolu o oběti trestného činu. Desetiletími výzkumů v různých částech světa byly získány poznatky o roli oběti, o významu chování oběti v procesu spáchání trestného činu. Jsou to fakta, která nemají v sobě ani negativní ani pozitivní hodnocení. Jejich účelem je pouze upozornit na určité skutečnosti, zcela jistě bez záměru „očernění“ oběti. Mají nepochybně svůj význam v rámci prevence (předcházení) trestné činosti.

Kapitoly ve zvláštní části učebnice je třeba jednoznačně vykládat ve světle poznatků z její obecné části (v tomto případě zejména v kontextu s kapitolou o obětech trestných činů, konkrétně s částí o viktimizaci a o chování oběti – viz str. 116 a následující). Ve zvláštní části se učebnice zabývá jednotlivými druhy kriminality. U nich jsou zmiňovány i faktory, které mají nebo mohou mít na spáchání činu vliv. Tak například u bytových krádeží je takovým faktorem i zabezpečení bytu. Nedostatečné zabezpečení bytu však vůbec neospravedlňuje pachatele vloupání. Stejně tak může být rizikovým faktorem u jiných druhů trestných činů podnapilost, věk či profese oběti. To však nijak pachatele nevyviňuje.

Pokud jde o zmiňované vytržení části textu (necelé jedné stránky z pětisetstránkové učebnice), pak na prvním místě kapitoly o sexuální kriminalitě (mravnostní kriminalita je širší a zahrnuje též kriminalitu spojenou s prostitucí) se popisuje z kriminologického pohledu znásilnění jako vynucení sexuálního styku proti vůli napadané osoby, kdy toto s sebou vždy přináší psychickou újmu. Kapitola se zabývá rovněž typy znásilnění, kategorizací pachatelů znásilnění či mýty o znásilnění. Při komplexním pohledu musí být jasné, že téma znásilnění učebnice žádným způsobem nezlehčuje a nijak nepopírá zavinění pachatele.

Nelze proto připustit zkratkovitý výklad, ke kterému došlo v komentáři autora. Částečná citace bez znalosti celého učebního textu a nadto „specifický“ výklad ze strany komentátora je vysoce nekorektní. Autor tím prokázal jedině to, že obor kriminologie je mu neznámý. Informace v dané pasáži učebnice je nutno hodnotit komplexně, jak z pohledu samotné kapitoly, tak celé učebnice, a až poté si činit úsudek o daném tématu. V opačném případě bychom si mohli klást prapodivné otázky při listování učebnicemi sexuální výchovy, lékařství (gynekologie), či biologie.

Autoři jsou vysokoškolští pedagogové se specializací na trestní právo. Jsou rovněž spoluautory inkriminované učebnice Kriminologie a podíleli se na kapitole Mravnostní kriminalita.

Původní komentář, na který reaguje tento polemický text, si můžete přečíst zde.