Hans Zimmer: Všechno vsadit na jediný tón

Interstellar a Rain Man. Lví král a Černý jestřáb sestřelen. Hudbu k těmto slavným filmům složil Hans Zimmer. Patří k největším hvězdám žánru: filmová hudba podle něj nemá sloužit obrazu, ale pozvednout ho výš (i když ho nemá přebít). Sedmého května představí Zimmer své melodie osobně na koncertě v pražské O2 areně.

Nahrávací studio Hanse Zimmera vypadá jako podmořská pracovna kapitána Nema. Nejúspěšnější skladatel filmové hudby na světě v něm tráví devadesát osm procent svého času. Proto zde občas musí přestavět nábytek a vybavení, aby se mu ten pohled neomrzel. Někdo by se z takového stylu života zbláznil. Ne však člověk, který mezi čtyřmi zvukotěsnými zdmi vymýšlí muziku k jednomu filmovému trháku za druhým, od Gladiátora přes Piráty z Karibiku až po Sherlocka Holmese.

Zimmer pochází z Frankfurtu nad Mohanem, část života strávil ve Velké Británii. V současnosti žije v Los Angeles, ale do práce chodí v Santa Monice. Když vstoupí do jedné ze sedmi budov komplexu Remote Control Productions, rázem se ocitne ve svém vlastním světě. Přestože už léta patří k nejvýdělečnějším autorům na planetě a bývá považován za symbol hollywoodské hry na jistotu, ve skutečnosti uvažuje trochu jinak. V hloubi duše nepřestal být jemným experimentátorem a provokatérem, který kdysi zvolil pro postavu autisty ve filmu Rain Man znepokojivé motivy, plné zmatení a nejistoty.

Neklidnou mysl má Hans Zimmer zřejmě po svém otci. Ten také pořád něco vynalézal, bohužel však předčasně zemřel – s tématem otce se syn vyrovnává například v intimním leitmotivu sci-fi Christophera Nolana Interstellar, ale také v animovaném snímku Lví král, který mu přinesl asi největší slávu.

Tajemství úspěchu tohoto na první pohled nenápadného muže – jemuž bude příští rok šedesát – tkví v umění dívat se na příběh jinak než optikou daného žánru. „Hudba nemá sloužit filmovému obrazu, má ho pozvednout ještě někam výš,“ říkává novinářům. „Chytrý režisér považuje orchestr za část hereckého obsazení.“

Přistání na Marsu

Už v roce 1988, kdy si režisér Barry Levinson všiml Zimmerovy hudby k dramatu o apartheidu Rozdělený svět a svěřil mu práci na Rain Manovi, projevil se Hans jako pečlivý milovník zajímavých kontrastů. „Hrdina filmu neví, kde je, všechno kolem mu připadá tak podivné, jako kdyby přistál na Marsu,“ vysvětloval v médiích, proč postavě Raymonda v podání Dustina Hoffmana namíchal poněkud schizofrenický koktejl ze zvuku syntezátorů a akustických bicích. Následoval Řidič slečny Daisy s Morganem Freemanem a Jessikou Tandyovou, kde Zimmer jako protiklad k obrazu nepraktické staré dámy použil elektronické varhany a samply.