S Islámským státem za zády
9. listopadu 2014
Občas se pohne ve větru. Líně, ale přece – jako by mi chtěla udělat radost. Černá vlajka Islámského státu. Stala se symbolem osudové proměny Blízkého východu i krutosti, se kterou nejobávanější islamisté současnosti postupují.
Je jasný říjnový den a já jsem nedaleko iráckého města Kirkúku. Dovezli mě sem pešmergové, kurdští vojáci. Toho dne panuje na zdejší frontě klid. Do zaminovaného mostu, který vede přes zavlažovací kanál dělící Kurdy od islamistů, pálí pouze slunce.
Islamisté na druhém břehu záhy zpozorní. Kolegové z televize natáčejí, několik minut tu pobyl i kurdský generál. Nad opevněním z pytlů naplněných zeminou se objevují tváře bojovníků Islámského státu. Dělí nás padesát, možná jen čtyřicet metrů. Vidím do tváří mužů. Mají vousy a jsou oděni v tmavém.
Za chvíli se dokonce napřímí. Vypadá to, jako by chtěli, abychom je vyfotografovali. Jeden z mužů nás (nebo snad dokonce mě) lhostejně sleduje dalekohledem.
Vlajka Islámského státu nese šahádu, vyznání víry: „Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“ Takový prapor dle tradice třímali první muslimové. Islámský stát hodlá zbořit dosavadní Blízký východ, hlavně moderní hranice narýsované kdysi v koloniálních dobách Evropany.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zabývá se muslimským světem. Pracoval v Lidových novinách, Týdnu či MF DNES, nyní je editorem ČRo Plus.