Nová rodina pro starou třešňovici

První věc, která vyskočí při googlování značky Fassbind, jsou lahve s nejrůznějšími ovocnými pálenkami, hned za nimi se ovšem objevují „hotely Fassbind“ ve městech Lausanne a Curych. Snadno může vzniknout dojem, že Fassbind je ohromnou a samozřejmě luxusní firmou, jak se na tuto zemi sluší.

Povrchní odhad však klame, i když ne kompletně. Fassbind skutečně kdysi byl jednou velkou, mocnou a bohatou rodinnou firmou, která prorůstala napříč švýcarskou ekonomikou. V devatenáctém století se podnik nevěnoval jen pálení alkoholu (jejž odebírala pravidelně i švýcarská armáda) a pětihvězdičkovým hotelům, ale stavěl třeba železnici; zástupce rodiny dokonce řídil i banku kantonu Schwyz (od něhož mimochodem pochází název Švýcarsko).

Jenže potomci Gottfrieda Fassbinda I. a jeho synů buď měli ve dvacátém století jiné plány, nebo neměli to štěstí jako jejich předek, či neoplývali schopnostmi, případně ze všeho něco. Destilérku v roce 1994 prodali; řádově prý nešlo o nikterak velkou částku, jaká by odpovídala finančně silné pozici podniku sto let předtím. Hotely Fassbind dnes nadále existují, skupina se však rozdělila a lihovar Fassbind už rodina skutečně nevlastní.

Přesto se ovocné pálenky této značky opět rozvíjejí.

„Je to zábava,“ říká Stephen Kopp, jeden zhruba z desítky zaměstnanců destilérky, když mluví o své práci. Před lety působil ve velké švýcarské korporaci, ale jeho nynější situace je nesrovnatelná. Nabízí se ironická poznámka, že ho může práce těžko nebavit, když souvisí s pitím alkoholu, avšak ve skutečnosti o to nejde (nebo pokud, tak jenom částečně). Stephen si cení malého fungujícího týmu; má sice primárně na starosti rozvoj exportu, ale v praxi to – jak vypráví – vypadá tak, že jeden den pracuje na marketingu, jindy se podílí třeba na navrhování nového designu lahví či webu firmy. A když přivezou ovoce, stojí na rampě destilérky v Oberathu – stejně jako všichni ostatní (protože to je přece událost, na ovoci a jeho správném kvašení závisí kvalita pálenky).