Běženci na cestě: Potřebují vůbec naši pomoc?

Začínáme míjet roztroušené skupiny lidí. Nesou si jen malý batůžek, na ty šťastnější zbyla pláštěnka. Naše do této chvíle veselá konverzace utichá, zíráme do deště za okny. „Ty vole, těch lidí je prostě moc,“ pronese Míra do ticha.

Je půl sedmé ráno, sedíme v rozvrzaném tranzitu a míříme k rakouské hranici. „Hele, ty ložiska se mi vůbec nelíběj. No, snad dojedeme aspoň tam a pak to nějak opravíme,“ říká unaveně Pavel a odklepává cigaretu.

Naše dodávka je přecpaná krabicemi se svetry, botami, ponožkami, spacáky, stany, bundami, pláštěnkami a dalšími věcmi, které jsou teď prý třeba na maďarsko-srbské hranici.

Pavel v zrcátku nervózně sleduje vlek s uvolněným blatníkem. Půjčili jsme si ho na poslední chvíli, protože nám lidé během třídenní sbírky v Českých Budějovicích nanosili tolik věcí, že se do dodávky nemohly vejít.

Tisícovka od holohlavce

Že se chystáme uspořádat sbírku materiální pomoci pro uprchlíky, jsme oznámili v neděli. Během chvíle nám na facebookové události naskočilo 500 účastníků a zároveň desítky vzkazů, které často nebyly ani trochu povzbudivé. „Odvezete jim to a čmoudi vám ještě plivnou do tváře!“ napsal jeden z diskutujících k fotografii nepořádku, který v táboře panuje.

Samotnému mi ty záběry, na kterých se opakují odhozené věci včetně jídla, vrtají hlavou. Věřím ale, že kdyby hmotná pomoc nebyla potřeba, dobrovolníci by po ní tak vytrvale nevolali. Všechny podobné zprávy proto nekompromisně mažeme, a to s jednoduchým argumentem: tato událost slouží ke komunikaci lidí, kteří chtějí pomoci, nikoliv debatě o tom, zda je pomoc uprchlíkům správná.