Vyjít z vězení, uvidět zas nebe

10. ledna 2016

„Nemůžeme si dovolit rok 1968. Potřebujeme rovnou 1989.“

foto Profimedia.cz.

Marinu zajímá, jestli mám hodně času. Ale opravdu hodně. A taky dost místa na diktafonu. „On byl totiž Mikalaj hrozně dlouho na samotce.“ Mikalaj, příjmením Statkevič, sedí hned vedle manželky a chechtá se: „Víte, co já jí na tohle říkám? Že za půl roku bude prosit, abych řekl aspoň slovíčko!“ Mikalaj Statkevič (59) je běloruský opoziční politik. Bývalý prezidentský kandidát, hlasitý kritik Lukašenkova režimu, dlouholetý politický vězeň. A muž, pro něhož je už přes dvacet let hlavní životní náplní vzdor.

Mluví rychle, jako o překot, až člověka napadne, že měla Marina pravdu.

Mluví, jako by chtěl všechno říct, než ho zas někdo umlčí.

Mluví o Alexandru Lukašenkovi, běloruském prezidentovi, o němž se na Západě ještě nedávno říkalo, že je posledním evropským diktátorem. „Teď už se to zdaleka tolik neříká, což je velká chyba! Lukašenko hraje se Západem vychytralou hru, jejímž jediným cílem jsou peníze. A Západ si naivně myslí, že toho samozvance dokáže odvrátit od Moskvy. Ale jak chcete oddělit filiálku od mateřské společnosti?“

Mluví taky o Bělorusech, momentálně unavených, vystrašených, neochotných vyjít do ulic a ve jménu hodnot čelit policejním obuškům.

Mluví o hladovce, o vězeňských zákonech.

Podpořte Reportér sdílením článku