Jak zestárnout o deset let: projet stopem střední Ameriku

V Panamě žije pár sympatických Čechů a já si dlouho představoval, jak s nimi zajdu na oslavného panáka. Ne, nic takového nebude. Namísto oslav píšu tohle Světové Tažení Opožděného Poláčka.

Spal jsem přímo na hranici Kostariky s Panamou. Obě země jsou mnohem vyspělejší a bohatší než ty o něco severněji, kterými jsem projížděl před pár dny, takže i hotýlek za šestnáct dolarů je pěkný, čistý, bezpečný. Stane se mi v něm ale divná věc…

Poslední dobou tak nějak zvláště omdlévám – v podvečer se začínám propadat do krátkých, tvrdých, úlevných spánků, z nichž se po chvíli zase vynořuju.

Sedím v tom hotýlku na posteli, stahuju fotky, a najednou mi nějaký řidič rozepíná zip u kalhot. A sakra. Přes dvacet let stopuju a nikdy jsem neměl incident tohoto typu.

Popadnu toho člověka za ruku a snažím se ji odstrčit, docela to jde. Ten člověk není tak silný, jak bych si u sexuálního agresora představoval.

Anebo je tu druhá možnost: není to řidič, ale řidička. Já už si neuvědomuju, kdo mi vlastně zastavil jako poslední, je toho na mě moc. Ale proč by mi sahala nějaká řidička do poklopce? Co by z toho měla?