Sergej Maximišin: Byl jsem typický buržoust
20. února 2016
Co vás motivovalo vydat se na dráhu fotografa?
Studoval jsem technickou školu a tam po nás chtěli, abychom poznali, jak žijí dělníci. Já byl zrovna zamilovaný do dívky, která se chtěla stát fotolaborantkou. A tak jsem se přidal ke skupině laborantů. Nic jsem se tehdy ale nenaučil, našeho učitele zavřeli za obchodování na černém trhu…
Jak jste se tedy stal fotografem?
Když jsem musel na vojnu, poslali mě na Kubu. Armáda potřebovala, aby někdo fotil, jak je skvělá, tak mi řekli: „Jsi chytrý fyzik, budeš dobrý fotograf.“ Rok a půl jsem tedy byl vojenským fotografem na Kubě. Po návratu domů jsem studoval Polytechnický institut v Leningradě (dnešní Petrohrad, pozn. red.) a pak jsem pracoval jako vědecký pracovník v Ermitáži (státní galerie výtvarného umění v Moskvě, pozn. red.). V roce 1991 každý druhý začal podnikat a já taky: začal jsem obchodovat s nemovitostmi, šéfoval jsem jedné realitní kanceláři. Vydrželo mi to sedm let, pak jsem se zapsal na dvouletou fotografickou školu. A úplně jsem se do focení zbláznil. Bylo mi třicet čtyři let.
Musel to být odvážný krok.
Podpořte Reportér sdílením článku
V roce 1968 jako osmnáctiletá odešla do Anglie. Vystudovala španělštinu, pak historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě. Pod vedením Davida Hurna, člena agentury Magnum, se začala věnovat dokumentární fotografii. Přes třicet let pracuje pro světové humanitární organizace UNICEF, UNHCR, Save the Children či Action Aid.