Auditor a jeho cesta z korporace mezi žížaly

25. září 2017

Tým Kokoza: Jakub Reichl a samé ženy.

Anna Šolcová

Když o něčem sníte, dříve či později si vás to najde, ukazuje příběh Jakuba Reichla. Už několik let ho to táhlo jinam, přesto dál pracoval jako auditor pro velkou korporaci. Letos se díky Nadaci Vodafone a jejímu programu Rok jinak spojil s neziskovkou jménem Kokoza. A evidentně pookřál.

S osmatřicetiletým Jakubem Reichlem se potkávám v pražském Kulturním centru Zahrada. Má na sobě zahradnickou zástěru a v ruce drží misku organického odpadu. Obklopen kolegyněmi právě na mobil natáčí propagační video.

V rámci grantového programu Rok jinak, který lidem z byznysu platí rok práce v neziskovém sektoru, se tento inženýr ekonomie rozhodl pomáhat spolku Kokoza s komunitním zahradničením. Do korporace by se už nejraději nevrátil.

Kompost ve sprše

Skončit na pozici senior interního auditora ve Vodafonu a nastoupit do Kokozy, to je hodně ostrý střih. „Na podlaze se povaloval pes, ve sprchovém koutu stál kompostér plný humusu a lezly z něho žížaly, po chodbě se toulal vypelichaný kocour,“ vzpomíná Jakub na první zážitky. Oproti čistému až sterilnímu open space to byl velký nezvyk. „Ale zároveň příjemná změna: cítil jsem, že tím získávám prostor pro jakousi nedokonalost a tím pádem i pro takřka neomezenou kreativitu,“ popisuje dojmy z nové práce, kde kromě něj pracují už jen samé ženy.

Jakub Reichl a jeho Rok jinak.

Anna Šolcová

Jakubovým úkolem je vyvinout a rozběhnout aplikaci, která bude sloužit pro zprostředkování „uzavřeného cyklu jídla“. Co to znamená? „Na mapě budou zaneseny komunitní zahrady, kde lidé sami pěstují potraviny. Snadno se dozvíte, jaká je jejich nabídka, oni zase získají možnost efektivnějšího prodeje svých výpěstků. Budou tam uvedena i kompostovací místa, kam lidé můžou vozit bioodpad.“ Jakub má na starosti pomoc s technickým a procesním řízením, kde by měl využít i své zkušenosti z vlastního podnikání – před časem vedl vlastní koupelnové studio.

Všechno jinak

„Je tu úplně jiná energie,“ pochvaluje si Jakub a dodává: „Nejsem v roli auditora, který ze všech páčí informace a má na všem hledat chyby. Tady do toho můžu dávat kus sebe.“ Idyla to prý ovšem také není. „Občas se cítíte jako ve vzduchoprázdnu, protože nemáte mantinely tvořené systémem korporace s jasnou pracovní dobou. Jako když vypustí domestikované zvíře z ohrádky: taky najednou neví, co si počít se svobodou.“ Jakým způsobem se s tím Jakub vyrovnává? „Někdy nad tím sedím do noci, protože mě to baví. Ale stres tu je, protože musím dodat výsledky.“

Podpořte Reportér sdílením článku