Komunisti, děkujeme!

Normálně by to krom zvědavců a milovníků vojenské techniky udělal jen málokdo. Přesun spojeneckých vojáků, jakým byl průjezd amerického konvoje přes Českou republiku, je jev normální a důvod k nějaké manifestaci by nenabízel − kdyby však komunisti neslibovali manifestaci opačnou: pryč s americkými imperialisty a okupanty. Oni se postavili do čela všech proudů i protiproudů, které se na kritice toho transportu chtěly podílet. Vzniklo prapodivné souručenství komunistů, radikálních blouznivců typu exhradního Hájka, nezařaditelných figur, jako je Vyvadil, a radikálně marxistické části sociální demokracie. Celé to společenství odpůrců, které vypadalo jako přímo z Moskvy řízené, však vytáhlo do ulic druhou stranu: lidi, kteří jsou se spojenectvím se Západem spokojeni a vidí v něm nejen bezpečnost republiky.

Za toto projasnění scény je třeba komunistům poděkovat. Nečekaně nalezli svou novou roli na politické scéně: budit protistranu z letargie a lehkomyslného nezájmu.

Smysl komunistické strany vidí dnes mnozí lidé mylně v zajišťování příjemného pobytu předáků v politice a orgánech všeho druhu. Místo marx-leninismu používají v politice jednoduchou techniku celoplošného nadávání a populistických slibů dobra, které zajistí, až budou vládnout. S tím ale ve skutečnosti nepočítají. Jsou spokojeni s výhodnou pozicí vyžírků, kteří z útrob demokracie vyzobávají lahůdky, aniž by se museli (stejně nemohou) podílet na reálné politické moci, která politikům přináší obtíže, katastrofy a ztrátu důvěry či obliby. Takové chování zaručuje dlouhodobý pobyt ve vyšší politice, protože nespokojených a rozzuřených důvěřivců je vždy dost.

Dobře vědí, že marx-leninismus by jim mohl u voličů škodit. Ale vědí také, že mají skalní voliče, pro které je víra v Marxe, Lenina a Stalina zásadní dogma. Pro ty musí KSČM čas od času spustit konejšivé stalinské hromobití. To je ale poškozuje u širší veřejnosti, které se marxistická věrouka hnusí. KSČM tančí napříč marxismem jako bosý derviš na rozpáleném plechu. Na jedné straně se chodí klanět k hrobu Gottwalda, na straně druhé zločiny, jimž stál v čele, nejistě odsuzují. Základní dogma marxismu je zestátnění všeho, což komunisti maskují filipikami o rovnosti různých druhů vlastnictví, z kterých každý může vyčíst, co chce. Jeden příští znárodňování, druhý neznárodňování.