Hluboce zamrazená tajemství Andreje B.

Andrej Babiš, březen 2017.

foto Profimedia.cz

V případu prostějovské továrny na zamražování pečiva Profrost – jejíž většinu kdysi Andrej Babiš prodal svému Agrofertu a získal tak nezdaněné peníze – se skrývají zajímavé podrobnosti. Firma získala dokonce investiční pobídku, která jí umožnila neplatit od roku 2011 žádné daně. A i když nyní Babiš přiznal, že Profrost patřil jemu, sám ji kdysi představoval jako firmu Agrofertu. Historie Profrostu je názornou ukázkou Babišova daňového matrixu.

Jak zhodnotit podíl ve firmě více než třistakrát za čtyři roky? Kupte budovu a pozemky od své vlastní pekárny za sedm milionů. Vybudujte mrazírnu pečiva na místě, kde jste předtím zavřeli výrobu cukrovinek. Zařiďte si odpuštění daní za investice, za které ručí váš holding, a za vytvoření nových pracovních míst, která jste předtím zlikvidovali. Prodejte osmdesát procent mrazírny pečiva za 527 milionů svému holdingu, který vám na to půjčoval, dodával suroviny, staral se o zázemí a s firmou převzal i úvěry.

Je to docela snadné, když v tom umíte chodit.

Od věnečku k lednici

Z areálu prostějovské pekárny se kouřilo jako z malé elektrárny. Začalo sice jaro, ale brzo dopoledne bylo stále jen těsně nad nulou. Před devátou přijel po krátké přístupové ulici kamion s dlouhým návěsem a chladicím zařízením, za půl hodiny další. Oba obkroužily vnitřní dvůr pekárny, jíž dominuje silo na mouku – vysoká budova s logem PENAM na bocích úplně nahoře. Kamiony se musí vytáčet, aby zvládly proklouznout do zadní části areálu, nacouvat k chladicím skladům a spolykat tuny hluboko zamraženého pečiva. V této části pekárny se víc mrazí, než peče. Na hlavní budově také není logo pekáren PENAM, ale červenomodrý znak společnosti Profrost.

„Tohle celé byl jeden podnik,“ popisuje areál Metoděj Vinkler, bývalý vedoucí cukrářského provozu v prostějovské pekárně. „Byly tady dva provozy. Vzadu, co je to velké silo na mouku, to je pekárna. A tohle, ta budova s nápisem Profrost, to byla cukrárna, kterou jsem vedl,“ ukazuje přes plot. Jako šéf provozu měl k ruce sedmdesátku cukrářek a cukrářů vyrábějících věnečky, větrníky, trubičky, tyčinky, turecké medy, lámanou čokoládu, croissanty a stovky dortů denně. „Vedle toho jsme dělali i polotovary jako korpusy, vaničky, ale i speciální zakázky na svatby a hostiny, měsíčně jsme udělali i zhruba pětadvacet tun perníku. Z osmdesáti procent to byla ruční práce.“

Pekárna je jen deset minut chůze od historického centra Prostějova. Péct se zde začalo v půlce osmdesátých let. Po revoluci se prostějovská pekárna a cukrárna nejprve osamostatnila a na přelomu tisíciletí nakonec zakotvila pod střechou PENAM, v nově vytvořeném sdružení moravských pekáren a mlýnů.

Podpořte Reportér sdílením článku