Z onoho světa XXI.

Kultura

… Čína potřebuje svůj čas, jako jej potřebovala naše Evropa, která se civilizovala k demokracii a míru celé tisíciletí, a k Unii se prodírala křižáckými výpravami, pálením kacířů i čarodějnic, koncentráky i gulagy. Jaké zázraky je možné očekávat od půldruhé miliardy lidí v gigantické zemi, která začala vystupovat z temnot teprve před půl stoletím?“

… Čína potřebuje svůj čas, jako jej potřebovala naše Evropa, která se civilizovala k demokracii a míru celé tisíciletí, a k Unii se prodírala křižáckými výpravami, pálením kacířů i čarodějnic, koncentráky i gulagy. Jaké zázraky je možné očekávat od půldruhé miliardy lidí v gigantické zemi, která začala vystupovat z temnot teprve před půl stoletím?“

To napsal 9. 8. 2008 do Mladé fronty DNES její tehdejší fejetonista Trilobit. Citoval ze své řeči, o niž ho požádalo svobodné hanzovní město Hamburk k zahájení čínského týdne. V listu vyšel text k jiné události, kterou sledoval celý svět, a kvůli tomu jsem vzkřísil zážitky z tříměsíční cesty po nejdůležitějších oblastech Číny v roce 1954, těsně poté, co se stala lidovou republikou:

„Viděli jsme kurzy, v nichž se vojáci-komunisté učili číst a psát, aby to vzápětí učili další negramotné. Stokrát jsme slyšeli díkůvzdání vesničanů komunistické straně, že už mohou jíst misku rýže každý den. Bída většiny obyvatel byla nepředstavitelná i nepopsatelná. Pak jsme odjeli a přes Čínu se přehnaly éry Velkého skoku, Tisíce květů, Kulturní revoluce i masakru na náměstí Tchien-an-men. Brzy potom vypukl komunistický kapitalismus, jehož reklamou je od včerejška megalomanská olympiáda v Pekingu...“

 

••

Mantra o tom, že máme Číně připomínat občanská a lidská práva i při zmínce o pandách, nezní věrohodně u nás, kde ještě před čtyřiceti lety intelektuálové masově odsoudili signatáře Charty 77 žádající jejich dodržování, a v květnu 1986 – už za Gorbačovovy perestrojky! – mohla Ústřední volební komise hrdě ohlásit celostátní účast 99,39 % voličů, z toho 99,94 % hlasů pro duchamorný režim Gustáva Husáka. Víc než polovina jeho tehdejších podporovatelů se dosud těší ze života ve svobodě, ale role mravních karatelů jiných zemí jim vůbec nepadne.

A panické obavě před čínským obrem, který chce po ruském velikánoviči znovu znásilnit nás trpaslíky, nelze čelit tím, že je médii přehřívána. Jejich hlavním tématem by mělo být, že právě to je pádný důvod, proč posilovat Evropskou unii, která je jak rozlohou, tak stupněm civilizace a ekonomiky srovnatelným gigantem schopným svobodu členských zemí zajistit – pokud většinu občanů nezmate vábení falešných proroků volajících po návratu k naší suverenitě, která se bohužel nikdy nekonala.

Při vší neúctě k těm, kdo se jako dřív sovětskou Rus snaží dnes nafouknout Čínu v ochránce oné virtuální suverenity, je ovšem hodné chvály, že se říše středu stává jedním z důležitých obchodních partnerů. Ani příznivci Václava Havla nemohou popřít (nikdo není dokonalý!), že jeho humanistické gesto – likvidace našeho zbrojního průmyslu – napomohlo rozdělení Československa, když poškodilo zaměstnanost, a tedy i hospodářství východní části země. Do vyklizeného prostoru vstoupila vzápětí zbrojařská lobby jiných demokratických států, vyznávajících racionálně zásadu, že silná ekonomika přispívá k posílení jejich životaschopnosti spíš, než nejsilnější slova, byť vedená nejlepším úmyslem. Tato Země není pro slabé!

 

••

Takto uvažující občané mají jasno, proč je dobře, že se návštěva předsedy Si konala, ale o to méně se jim líbí jak. Dík televizi nemohlo uniknout, že domácí strážci pořádku chránili spíš strůjce nepořádků. Hemžení čínských setnin provázených trénem s vítací výzbrojí od mávátek po prapory schopné zakrýt i největší objekty, jež by mohly kolemjedoucí činitele popudit, dávalo čínskému režimu chtě nechtě nádech totality, většině Čechů odporné. Těžko si představit, že to byl úmysl hostů, kteří se tu jistě hodlali představit v nejlepším světle. Původce nutno hledat mezi našinci, kteří je na předvídatelné reakce neupozornili.

Jako top manažer celé šou se dal mediálně slavit muž, který ulpěl na sítnicích, už když před vládní vilou na Letné držíval deštník nad premiérem Paroubkem a předtím byl i ministrem obrany. Cituji zas Trilobita: „V lednu 2001 se zeptal našich elitních vojáků v Kuvajtu, jsou-li ochotni být tam chemiky i v případné válce, a pak vzal sedmadvacet z nich letadlem domů. ,Vážím si jich,‘ řekl dojatě Jaroslav Tvrdík, ,že nepřecenili své síly.‘“ Trilobitův komentář zněl: „Nechápu, jak mohli být za tak dobré peníze zverbováni tak špatní žoldnéři.“ Pak jako ředitel Českých aerolinií nakoupil tolik velkoletounů, že se v nich mohla současně proletět značná část populace, ale místo ní, když se brzy po jeho odchodu začaly ČSA hroutit, vyletěly stovky zaměstnanců. Do třetice našel tedy své štěstí jako novodobý Marco Polo, objeviv České republice Čínu a naopak. Lze si domyslet, že nedávný spektákl, jehož jevištěm se staly celé čtvrti Prahy a nedobrovolným komparzem davy Pražanů, se konal v jeho režii.

Čínští aktivisté, ať studenti svezení z okolních zemí, či členové bezpečnostních složek, se chovali patřičně, neboť tak, jak jsou navyklí aktivisté režimů nám důvěrně známých z minulého století. Kdo se choval nepatřičně, byli naši policisté, když viditelně upřednostnili ochranu takových hostů před našinci, které minulost naučila vyznávat jiné hodnoty; lze však uznat, že je k tomu naváděla sama pompézní kulisa. Když nás za totality esenbáci & estébáci sbírali jako kriminálníky, zdálo se nám, že všichni potřebují psychiatra, aby se naučili rozpoznat zločince od kritických občanů. Má-li se dnešní policejní sbor stát naopak psychiatrickou klinikou pro individua duševně nenormální, nesmí za ně znovu považovat kritické občany, nechce-li budit podezření, že získal akreditaci po právních rychlokurzech v Plzni.

Dobrá zpráva je, že se policejní ředitel omluvil alespoň vysoké škole, která byla příslušníky napomenuta, že by se vyvěšené tibetské vlajky čínským hostům nelíbily. V té souvislosti je ovšem nutné připomenout, že Tibet je symbolem spíš pro okupaci připomínající ruskou v roce 1968, než pro znásilnění občanských a lidských práv, neboť vláda lámů představovala středověké nevolnictví, takže šlo současně i o jakési osvobození. Přesto však – řečeno s pomocí jazyka klasika – tento způsob stabilizace společnosti mi přijde poněkud nešťastným… •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama