Z onoho světa XXI.

ilustrace Reportér magazín

… Čína potřebuje svůj čas, jako jej potřebovala naše Evropa, která se civilizovala k demokracii a míru celé tisíciletí, a k Unii se prodírala křižáckými výpravami, pálením kacířů i čarodějnic, koncentráky i gulagy. Jaké zázraky je možné očekávat od půldruhé miliardy lidí v gigantické zemi, která začala vystupovat z temnot teprve před půl stoletím?“

To napsal 9. 8. 2008 do Mladé fronty DNES její tehdejší fejetonista Trilobit. Citoval ze své řeči, o niž ho požádalo svobodné hanzovní město Hamburk k zahájení čínského týdne. V listu vyšel text k jiné události, kterou sledoval celý svět, a kvůli tomu jsem vzkřísil zážitky z tříměsíční cesty po nejdůležitějších oblastech Číny v roce 1954, těsně poté, co se stala lidovou republikou:

„Viděli jsme kurzy, v nichž se vojáci-komunisté učili číst a psát, aby to vzápětí učili další negramotné. Stokrát jsme slyšeli díkůvzdání vesničanů komunistické straně, že už mohou jíst misku rýže každý den. Bída většiny obyvatel byla nepředstavitelná i nepopsatelná. Pak jsme odjeli a přes Čínu se přehnaly éry Velkého skoku, Tisíce květů, Kulturní revoluce i masakru na náměstí Tchien-an-men. Brzy potom vypukl komunistický kapitalismus, jehož reklamou je od včerejška megalomanská olympiáda v Pekingu…“

••

Mantra o tom, že máme Číně připomínat občanská a lidská práva i při zmínce o pandách, nezní věrohodně u nás, kde ještě před čtyřiceti lety intelektuálové masově odsoudili signatáře Charty 77 žádající jejich dodržování, a v květnu 1986 – už za Gorbačovovy perestrojky! – mohla Ústřední volební komise hrdě ohlásit celostátní účast 99,39 % voličů, z toho 99,94 % hlasů pro duchamorný režim Gustáva Husáka. Víc než polovina jeho tehdejších podporovatelů se dosud těší ze života ve svobodě, ale role mravních karatelů jiných zemí jim vůbec nepadne.

A panické obavě před čínským obrem, který chce po ruském velikánoviči znovu znásilnit nás trpaslíky, nelze čelit tím, že je médii přehřívána. Jejich hlavním tématem by mělo být, že právě to je pádný důvod, proč posilovat Evropskou unii, která je jak rozlohou, tak stupněm civilizace a ekonomiky srovnatelným gigantem schopným svobodu členských zemí zajistit – pokud většinu občanů nezmate vábení falešných proroků volajících po návratu k naší suverenitě, která se bohužel nikdy nekonala.

Při vší neúctě k těm, kdo se jako dřív sovětskou Rus snaží dnes nafouknout Čínu v ochránce oné virtuální suverenity, je ovšem hodné chvály, že se říše středu stává jedním z důležitých obchodních partnerů. Ani příznivci Václava Havla nemohou popřít (nikdo není dokonalý!), že jeho humanistické gesto – likvidace našeho zbrojního průmyslu – napomohlo rozdělení Československa, když poškodilo zaměstnanost, a tedy i hospodářství východní části země. Do vyklizeného prostoru vstoupila vzápětí zbrojařská lobby jiných demokratických států, vyznávajících racionálně zásadu, že silná ekonomika přispívá k posílení jejich životaschopnosti spíš, než nejsilnější slova, byť vedená nejlepším úmyslem. Tato Země není pro slabé!

••

Podpořte Reportér sdílením článku