PODCAST: S kompasem jsem došla k severní zdi. Proč je tady tolik dětských hrobů?

24. března 2023

Post Image

PODCAST: S kompasem jsem došla k severní zdi. Proč je tady tolik dětských hrobů?

Play icon
53 minut
spisovatelka Petra Klabouchová

foto: Marco Mendess

Za covidu měla spoustu času na psaní a teď přichází sklizeň, dvaačtyřicetiletá Petra Klabouchová vydává dvě knihy zároveň. Jsou úplně odlišné – román U severní zdi popisuje utrpení mladých politických vězeňkyň a jejich za mřížemi narozených dětí, kniha Na plný koule zachycuje divoké příběhy ze života rockových kapel.

Samotná Petra Klabouchová má mimořádně zajímavý osud. Vyrostla na Šumavě, ale přes dvacet let už bydlí převážně v italských Benátkách. „Jednou o prázdninách jsem si vyrazila do Itálie a jak to bývá,“ směje se, „na pláži jsem potkala svého pána tvorstva, se kterým žiju dodnes. Je to hardrockový muzikant, a tak se ze mě brzy stala manažerka.“

Většinou se starala a dodnes stará o kapely, v nichž hraje a zpívá její italský partner. Současná se jmenuje Rock N Roll Army, kdysi to bývala skupina S.E.X. Department: „Několikrát se stalo, že jsme sbalili kufry a odjeli si zkusit muzikantský život do nové země, ať už to bylo Švédsko, Holandsko, Japonsko, nebo USA.“

S kapelou S.E.X. Department žili rok v Los Angeles, v karavanu prokřižovali celé Spojené státy. Petra Klabouchová má stovky historek: „Jedeme třeba přes Texas a řídí bubeník, který by řídit neměl, protože mu jaksi chybí řidičský průkaz. Nedobrovolně ho nechal už v Evropě, v rukou policie, ale nikdo další nebyl schopný usednout za volant a nějak jsme těch tisíc kilometrů na další štaci zvládnout museli. Najednou nás zastavilo šerifské auto. Vylezl takový ten klasický, trochu zavalitý šerif s brýlemi, ve kterých se odráží celý svět, vzal si bubeníka s sebou, někam odjeli. Čekali jsme uprostřed vyprahlé polopouště dvě hodiny, už jsem myslela, že to ani nebyl šerif, protože všichni známe ty horory s motorovou pilou, ale nakonec přijeli. Oba byli veselí a plácali se po ramenou, což mi připadalo dost děsivé, protože bubeník neuměl anglicky. Pak jsme se ho ptali, jak to uhrál, a on: Prostě jsem mu nějak tvrdil, že my Evropané můžeme řídit po Americe jen s pasem, a on mi nakonec uvěřil.“

Když Petra Klabouchová zjistila, že u severní zdi pražského Ďáblického hřbitova leží ostatky maličkých dětí, které se narodily ve věznicích padesátých let, napadlo ji, že to je velké románové téma. „Předloni jsem tam poprvé vyrazila s kompasem,“ říká v podcastu, „protože obvykle nemůžu nikdy nic najít. I s kompasem jsem bloudila, ale potom potkala pána, který mě k pohřebišti politických vězňů dovedl. Vidět jednačtyřicet malých náhrobků s křestními jmény dětí bylo jako facka do obličeje. No a ten pán mi nakonec řekl: Víte, já bych tu měl mít brášku a maminku, která na Pankráci zemřela v padesátých letech při porodu – a vyprávěl…“

Rozhovor se spisovatelkou Petrou Klabouchovou si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.

Podpořte Reportér sdílením článku