Nemysli na mámu, mysli na kytky
8. listopadu 2015
Přišli si pro něj do cely, ani necekli a surově mu spoutali ruce za zády. „Kam mě to vlečete? Kam?“
Venku čekalo auto a u něj chlápci v maskách, asi členové nějakého speciálního komanda, pomyslel si Jura. Hodili ho na zadní sedadlo, přes hlavu mu přetáhli pytel. Jura ještě stačil na okamžik zahlédnout nebe, jasné a sytě modré, a pak mu hned došlo, že když ti svalovci mají masky, budou ho určitě bít.
A taky že jo. Začali hned, jak šofér otočil klíčem v zapalování. Mlátili ho do rozkroku, do žeber. Dusili ho a řvali mu přímo do uší, každý z jedné strany: „Teď se budeš chovat slušně, ty banderovská svině! Čeká tě rozhovor s důležitejma lidma!“
Auto zastavilo, Juru vytáhli ven, sundali mu pytel. „Místní oddělení FSB“, stálo na ceduli u vchodu do budovy. Uvnitř kancelář, pohovka, stůl plný jídla. Nějaké jednohubky, klobása, housky, sýr… Jurovi se stáhlo hrdlo, taková hostina!
Za stolem dva seriózní muži v oblecích: „Jen si sedni, chlapče! Jez!“
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.