Český (ne)volič: Zeman na houpačce

Bylo to tehdy velké vítězství. Pro Miloše Zemana hlasovalo v prvním kole volby před dvěma lety 1,2 milionu občanů, ve druhém pak 2,7 milionu. Když se ujal prezidentského úřadu, důvěřovalo mu podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění bezmála dvakrát tolik – v přepočtu 5,1 milionu Čechů.

O téměř dva roky později, loni v prosinci, mu však podle stejné instituce věřila už jen zhruba polovina z této jeho kdysi tak velké skupiny příznivců.

Tento trend v zásadě není u Miloše Zemana nový. Ve své politické kariéře si uměl získávat přízeň veřejnosti, ale uměl ji také ztrácet. Když v roce 1998 vyhrála Zemanem vedená ČSSD sněmovní volby se ziskem 32,3 procenta hlasů, jemu osobně důvěřovalo 35 procent veřejnosti. Když sestavoval menšinovou vládu opírající se o opoziční smlouvu s ODS, stoupl tento podíl na 44 procent – přesně stejný počet dotázaných věřil tehdy i vládě jako celku.

Jenže následoval sešup, důvěra Zemanovi i jeho vládě klesala měsíc od měsíce až do závěru roku 1999, kdy skončili na neslavných 19 procentech. Pak se časové řady rozešly – vláda jako celek si důvěru postupně obnovila, na konci svého řádného mandátu v roce 2002 byla zpět na 43 procentech. Ne tak premiér Zeman. Postupně si sice také polepšil, ale hranici 30 procent už podle CVVM nikdy nepřekročil.

Dlužno podotknout, že po celou dobu, kdy Miloš Zeman seděl v premiérském křesle, se procento jeho příznivců ani vzdáleně nepřiblížilo úrovni důvěry vůči prezidentu Václavu Havlovi. Ten si sice koncem devadesátých let pohoršil, takže doby, kdy mu důvěřovaly téměř dvě třetiny veřejnosti, byly pryč – méně než polovina to však za celou dobu trvání Zemanovy vlády byla jen jednou, a to ještě jen o jediný procentní bod.

Nepopulární kandidát