Může za to korán?

Report

Sotva zletilí bojovníci Islámského státu vyrostli na počítačových hrách. Jejich víra čerpá z hrdinských videí a mobilizačních hesel. Koránem se zaklínají, ale sotva jej někdo z nich přečetl.

Sotva zletilí bojovníci Islámského státu vyrostli na počítačových hrách. Jejich víra čerpá z hrdinských videí a mobilizačních hesel. Koránem se zaklínají, ale sotva jej někdo z nich přečetl.

Pátý verš z deváté súry Pokání patří k těm pasážím koránu, které mezi nemuslimy vyvolávají největší zděšení: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ Podobné pocity evokuje i devětadvacátý verš téže súry: „Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel...“

 

Beduínův ráj? Zahrada plná vody.

Je zřejmé, že korán násilí (válku) připouští. A nejen to: v určitých situacích je muslim dokonce povinen bojovat. Islám je podle koránu posledním a ideálním zjevením, kterého se lidstvu od Boha dostalo. Ten, kdo jej nepřijme, škodí především sobě. Ale nejen sobě, i ostatním. Nutno dodat, že takový postoj není – zvláště v monoteistických náboženstvích – výjimečný. Otázka tedy zní: Je korán jako celek knihou války? Nebo naopak příručkou míru, jak konstatují někteří muslimové, a v dobré víře i nemnozí Evropané?

Klíčem k pochopení koránských veršů je příběh muslimské obce. Muhammad v počátcích svého náboženského působení v Mekce šířil své poselství nenásilně. Přesvědčen o vlastní pravdě, mobilizoval posluchače i barvitými obrazy posmrtných útrap a odměn, které Západ dnes tak miluje i paroduje. Třeba v súře Dým (44:51-56) slibuje Prorok bohabojným po smrti nejen zahrady, prameny, ovoce či oděv z drahých látek, ale i dívky „velkých černých očí“. Ti, co hřešili, budou za trest mimo jiné poléváni horkou vodou.

Koránský ráj oplývá tím, co je na poušti vzácné – byť ideál ženské krásy, velké černé oči, zůstal regionální. Korán tohoto období je lyrický, Muhammad často řeší etické problémy. Obec ale v Mekce čelila perzekuci. Proto v roce 622 odešel Muhammad do víc než pět set kilometrů vzdálené Medíny (tehdy Jathribu), aby tu ustanovil svoji vlastní obec (obě města leží na území dnešní Saudské Arábie). A právě tímto datem začíná muslimský letopočet: z proroka se stává zákonodárce, organizátor, aktivní obránce věřících.

 

Z básníka vojevůdcem

V tomto medínském období nabývá korán praktičtější podoby, stanovuje například i vzorec pro dělení kořisti mezi jednotlivými muslimskými účastníky tažení a jejich náboženskou obcí. Slovy koránu: „...jedna pětina náleží Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným...“

Muslimská obec se sice cítí ohrožena, ale zároveň se nadechuje k expanzi. Úspěšné, jak nyní víme: Muhammad stihl stabilizovat situaci ve vlastním regionu i vést první kampaň proti Byzantské říši. V roce 634, dva roky po jeho smrti, obsadila muslimská vojska Damašek, v roce 637 dobyla Jeruzalém. Muslimové se vydali na pochod.

Již zmíněné pasáže deváté súry, označované někdy jako Verše meče, pocházejí právě z pozdního medínského období. Volají po boji s nevěřícími, nicméně reagují na konkrétní činy známého nepřítele (zrada, porušení smlouvy), nejsou tedy nutně obecným ponaučením. Zazní zde rovněž ono známé, a radikály vytěsněné: „Nebudiž žádného donucování v náboženství!“.

Verše meče rozdělují i samotné muslimy. Část duchovních od středověku připomíná, že pasáže vyzývající k boji překryly 113 předchozích veršů, které hovoří o nenásilí. Ještě súra s pořadovým číslem 109 končí smířlivou větou: „Vy máte své náboženství a já své náboženství mám.“.

 

Co na to Karadáví?

Jusúf Karadáví je jedním z posledních duchovních, který má i díky svému mediálnímu angažmá vliv na celý sunnitský svět. Má blízko ke stanici Al-Džazíra, kde se stal hvězdou vlastního pořadu. Je také spoluzakladatelem a mentorem hojně citovaného serveru IslamOnline. On sám odmítá výklad, který by umožňoval ignorování a de facto zrušení původních nenásilných veršů těmi novějšími, bojovnými. Argumentuje tím, že není na člověku, aby rozhodoval, co z koránu odmítnout a co naopak vybrat. Podobně se vyjadřují i jiní mainstreamoví duchovní.

A co džihád, tedy použití násilí? Karadáví – v souladu s klasickými výklady – souhlasí s obranným džihádem. Rozlišuje mezi „nepřátelskou nemuslimskou menšinou“, vůči které lze uplatnit obranný džihád, a „mírumilovnou většinou“, která si zaslouží laskavost. Zjednodušeně řečeno, ozbrojené, i teroristické akce Palestinců vůči Izraeli ospravedlňuje coby legitimní rezistenci. Teroristické akce vůči západním cílům má za špatné, bezdůvodné.  Nutno dodat, že Karadáví je v islámském prostředí považován za konzervativního, nikoli však extremistického duchovního.

 

Imám… inženýr… diletant

Zápas o výklad koránu se vede dlouhá staletí, novinkou posledních dekád je však rostoucí počet vykladačů a jejich snižující se úroveň.

Islám nikdy neměl pevnou hierarchii toho typu, jakou zná třeba katolická církev. Ve druhé polovině 20. století využili korán, či spíše zneužili, radikalizovaní inženýři a lékaři, jakým je třeba egyptský Ajmán Zavahrí, nynější šéf Al-Káidy. Etiku islámu odložili jako veteš, soustředili se na revoluční mobilizaci a návrat do – notně zidealizovaných – časů muslimských předků. Jinými slovy: přehlíželi Mekku, zbožštili si Medínu.

Proškolení duchovní nad tím kroutili hlavami, ale blížily se horší časy. Útok na newyorská dvojčata sledovali dnešní sotva zletilí bojovníci Islámského státu v plenkách. Vyrostli na mobilech a počítačových hrách, knihy jim připadají moc dlouhé, korán pak nejdelší. Jejich víra čerpá z mobilizačních hesel, hrdinských videí a internetových textů se spoustou obrázků. Koránem se zaklínají, ale sotva jej někdo z nich přečetl, natož pochopil.

Drtivá většina obyvatel islámského světa má naštěstí takřka stejné starosti jako lidé ve zbytku planety. Islám vyznávají, ale není pro ně nesmlouvavým drábem.

 

Autor je redaktorem České televize. Zabývá se děním v muslimském světě, studoval religionistiku na FF MU.

Koránské citace jsou převzaty z překladu Ivana Hrbka.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama