Kostel zdraví mešitu

12. dubna 2015

Tereza Václavková (vlevo) a Tereza Beldová.

foto Jan Schejbal

Tereza Beldová si vyměňovala osobní postřehy z katolického Irska, kde stále prší, s Terezou Václavkovou z muslimského Kuvajtu, horké pouště bez mráčku. Poznaly se na Facebooku, ale věděly o sobě už dávno. Osobně se prvně potkaly až na focení pro tento článek.

Nejprve se nám obě Terezy stručně představí: „S Terezou Václavkovou o sobě víme už dávno,“ vysvětluje Tereza B.: „Spojuje nás spousta společných známých a taky mám doma několik jejích krásných knížek pro děti, naše oblíbená je ta o trabantech. Vím o ní, že je z herecké rodiny, dcera Jany Šulcové a Oldřicha Víznera. Dlouho už se přátelíme na Facebooku, a tak jsem její stěhování se synem Josefem do Kuvajtu sledovala s velkou zvědavostí.

Tereza V. dodává: „Mě Tereza Beldová zaujala svým životem v krásném domě na irském venkově, daleko od všeho dění. Nejenže to je moderní a hezká holka, ale taky máma dvou holčiček, která ráda vaří a krásně fotí. Věděla jsem, že je ze slavné šperkařské rodiny Beldů a že měl její muž v Praze francouzskou restauraci. Zajímalo mě, jak se městské holce žije na koňské farmě.“

Tak. A teď se vraťme do jedné loňské červnové noci. Děti už spí. Tereza B. poprvé oslovuje Terezu V. přes Facebook.

Začátek exotické korespondence

Tereza Beldová: Ahoj, jak zvládáš Kuvajt? Vedro, přesun, změnu?

Tereza Václavková: Snažím se vidět ty dobrý věci tady. Přistěhovalci většinou nadávají, ale mně se tu líbí. Vedro neřeším, v kritických dnech prostě chodíme ven jen jednou denně, ohřát se. Není to pro každého, jednotvárnost je boj. Co sama neuděláš, to není. Jako v poušti, kde nic není. Musíš si přivézt dřevo, jídlo, kobereček, šíšu a třeba prožiješ neskutečně krásnej večer pod hvězdama − anebo nic. To jsou asi ty začátky v nový zemi.

Podpořte Reportér sdílením článku