Kdyby se koně pohybovali a jeli dál, nebyl by snímek ostrý, čili v dobovém pohledu pokažený. Funkční pohybová neostrost jako výrazový prostředek se kolem roku 1900 ještě nepoužívala.

Jaká síla přinutila představitele moci zastavit? Byla to možnost zvěčnění? Nebo šlo o oficiální zakázku, která měla ilustrovat, jak mohou zločinci dopadnout a jaké to je, mířit „za katr“ ve voze bez oken, jen se škvírami na vzduch?

Tomuto vozu se v Praze říkalo (a vlastně dodnes říká) zelený anton. Proč? Mohlo to mít souvislost se slavným vězením své doby, které se nalézalo v berlínské ulici Antonstrasse. 

Fišpanka aneb Fischbein

Zato městská věznice v Praze, zvaná Fišpanka, se nalézala pod Emauzským klášterem – tam, kde jsou nyní tenisové kurty a zdravotní středisko. Název Fišpanka pocházel rovněž z němčiny, původně na tomto místě totiž stála továrnička na úpravu rybích kostic – německy Fischbein – používaných hlavně do šněrovaček… 

Věznice sloužila pro krátkodobé pobyty, většinou sem vozili prostitutky, tuláky a žebráky. Jak píše Jan Neruda (citace pochází z Kroniky královské Prahy): „Sem přicházejí dopadení žebráci a tuláci, než dopraveni jsou k soudu nebo do domovských obcí; mnohý tu dostane nutný oblek a sotva vyšel, prodá jej, aby měl na pálenku.” Původní zeď s bránou, která ale nyní vypadá trochu jinak než na našem snímku, najdeme v ulici Pod Slovany 18. 

Nejspíš šlo o vytvoření ilustrativního snímku na téma „odvrácená tvář Prahy”. A kočí, policajt a fotograf se domluvili, že zapózují. Právě tím je fotografie mimořádná. Autorem mohl být Zikmund Reach, nadšený amatérský fotograf, který si později zařídil antikvariát, kde prodával snímky Prahy.