Tohle vstoupí do učebnic

Report

Jak je možné, že se propadly ceny ropy, ačkoli se dlouhodobě očekával jejich vzestup? Stojí za tím objev nových nalezišť a nejspíše i politická hra. Překvapivý pokles cen už negativně zasáhl Rusko, neblahé důsledky však může mít i pro jiné země – paradoxně i pro Česko. V delší perspektivě se však dá čekat, že ropa opět zdraží.

Jak je možné, že se propadly ceny ropy, ačkoli se dlouhodobě očekával jejich vzestup? Stojí za tím objev nových nalezišť a nejspíše i politická hra. Překvapivý pokles cen už negativně zasáhl Rusko, neblahé důsledky však může mít i pro jiné země – paradoxně i pro Česko. V delší perspektivě se však dá čekat, že ropa opět zdraží.

Během několika uplynulých měsíců klesla cena ropy skoro o padesát procent, tedy ze zhruba 110 dolarů až k 50 dolarům za barel, což v této míře neočekával žádný z analytiků. Právě naopak – nikoho by nepřekvapilo, kdyby následkem konfliktů a válek v Libyi, na Ukrajině, v Sýrii a Iráku či vysoké domácí spotřeby v Saúdské Arábii ceny dál rostly. Ropa je však zvláštní látka: jde o nejvíc globalizovanou komoditu, jakou známe. Důsledná globalizace nejspíš začala někdy počátkem šedesátých let právě díky obchodu s ropou. Koho tehdy zajímaly chudé země pokryté pískem a tiché karavany jízdních velbloudic v pusté krajině? A přesto dnes představují státečky, jako je Omán či Kuvajt, jedno z center našeho světa.

Ropu totiž nelze rychle a účinně ničím nahradit. Na světě je miliarda automobilů, tisíce kilometrů ropovodů, flotila tankerů, statisíce čerpacích stanic, sklady plné vojenské techniky a hangáry letadel a nic z toho nelze během krátké doby transformovat na elektrický či vodíkový pohon. Navíc klasické, konvenční ropy ubývá mnohem rychleji, než jsou objevována nová ložiska, takže jí dnes máme sotva na dalších padesát let. Naštěstí byly objeveny velké zásoby nekonvenční ropy v ropných píscích a břidlicích, ale její produkční náklady jsou nejméně dvojnásobné oproti klasickým velkým ložiskům.

Co vlastně určuje ceny ropy? Jsou to jednak racionální ekonomické důvody, jednak celá houština politických a vojenských strategií, velký podíl investičních spekulací, ale také strach či dokonce „drogová“ panika z poznání, jak moc na ropě závisíme. Právě kvůli těmto mimoekonomickým faktorům a politickým zásahům se analytici (včetně mne) v odhadu dalšího vývoje často mýlí. Zjistíte to poměrně jednoduše, když se zpětně provede analýza úspěšnosti minulých předpovědí. Ukazuje se, že nejsme schopni dobře odhadnout krátkodobé změny v měřítku dejme tomu půl roku, ale lépe postihujeme dlouhodobé trendy.

Začneme na té racionální straně věci, a to u těžebních nákladů. Zdá se, že většina zemí OPEC je schopná těžit ropu pod 30–40 dolarů (či ještě méně) za barel, Rusko za nějakých 40 dolarů či o trochu víc, ale že nejbohatší partie nekonvenčních zdrojů poskytují ropu nejméně za 53 dolarů – a banky zde počítají s průměrnými náklady kolem 80 dolarů a k tomu si kvůli zisku a jako pojistku proti riziku připočítávají dalších deset dolarů. První obětí padajících cen jsou proto velké projekty založené na ropných píscích a břidlicích, protože investor musí doložit, že ceny ropy se dlouhodobě budou pohybovat nad hranicí 90 dolarů za barel. Zatím zejména američtí investoři brali za jisté, že nezáleží na tom, kolik ropy ze svých břidlicových polí vytěží, protože o stabilní, tedy v určitém rozmezí neklesající hladinu cen se postarají země OPEC. Toto nepsané pravidlo ale přestává platit a nedá se vyloučit, že celý ropný svět právě teď přechází do nějakého nového způsobu fungování: události těchto dnů se určitě dostanou do učebnic ekonomie.

 

Rusko skrze ropu

Faktorem, který s cenami ropy zásadně souvisí, je způsob, jakým se sestavuje státní rozpočet exportérů ropy. Ve většině států, které jsou chudé na suroviny, se provádí odhad výběru daní a podle něj se stanovuje, kolik můžeme utratit, případně jak mnoho se můžeme zadlužit. U zemí, které vyvážejí nějaké komodity, jako je třeba měď v Chile, se rozpočet odvíjí od očekávaných cen na světovém trhu. Dlouhodobým cílem je pochopitelně vyrovnaný rozpočet. Toho dosáhne Kuvajt při ceně ropy 50 dolarů za barel, lidnatá Saúdská Arábie už potřebuje 85–95 dolarů za barel a úplně nejhůř na tom budou nevýkonné ekonomiky Íránu a Venezuely, které by dokonce potřebovaly 130 a 160 dolarů za barel.

Státy se pochopitelně mohou zadlužovat, v každém případě však v roce 2014 ruský federální rozpočet počítal s cenou 93 dolarů a v roce 2015 dokonce 94 dolarů za barel. A když uvážíme, že Rusko získává z vývozu všech druhů fosilních paliv asi 70 procent svého rozpočtu a Írán či Venezuela ještě mnohem víc, tak porozumíme míře ohrožení, jaké Rusko čelí.

Ruskou duši pravděpodobně nelze pochopit, a pokud ano, tak jenom hodně širokým slovanským srdcem, ale klíč k ruské peněžence získáme snadno – jsou jím ceny paliv na světových trzích. Dlouhou dobu jsem nerozuměl ruskému pocitu, že okolní svět usiluje o ponížení Ruska, ale za těchto energetických cen začíná být takové ponížení svým způsobem reálné. Německá či česká ekonomika mají měny v podstatě kryté organizací a efektivitou práce, ale ruský rubl je krytý ropou a plynem a s nimi roste i padá. Rusko se ocitá v recesi, slabší rubl znamená, že ceny potravin, zubních past či bot – to vše se do země ve velké míře dováží – rostou. Lidé dobře vnímají toto základní ekonomické ohrožení, a pokud Vladimir Putin dovede tento strach přebít nějakou ráznou akcí, jakou bylo obsazení Krymu, pak se nelze divit, že jeho popularita v průzkumech dosáhla na západní poměry neobvykle vysoké hodnoty.

Na rozdíl od Ruska a dalších producentů ropy, jimž nízké ceny vysloveně škodí, však existují dovozci ropy, evropské státy či Japonsko, kterým tato situace prospívá. Indii – zemi, která dováží mnohem víc energetických surovin a minerálních komodit, než vyváží – nízké ceny do jisté míry zachraňují.

 

Pět aspektů ceny ropy

Myslím si, že již z tohoto krátkého úvodu je jasně patrné, že kolísající ceny ropy neznamenají jenom to, zda u pumpy zaplatíme o pár korun víc či méně, ale jde o jednu z mocných sil fungování současného světa. Na ropu se dokonce můžeme dívat jako na zvláštní druh globálního oběživa. Pojďme si to ukázat na neideologických aspektech a i na konspiračních vysvětleních.

Ekonomický aspekt. Nejjednodušší vysvětlení, proč ceny ropy klesají, je nadprodukce. Dokonce i státy, ve kterých toho funguje velmi málo, jako je Libye, Irák či Alžírsko, dokázaly poměrně rychle opravit škody a zvýšit vývoz ropy. K tomu jako další základní faktor přidejte „energetický zázrak“, ve který před několika lety nikdo nevěřil: USA se v tomto desetiletí díky ropným břidlicím stávají téměř soběstačné v těžbě ropy, možná se stanou i jejím vývozcem a na čas budou konkurovat Saúdské Arábii. Předpokládáme však, že americká ložiska nekonvenční ropy budou během dalších 10 až 20 let silně vyčerpána a USA buď obnoví svoji závislost na tradičních producentech soustředěných v kartelu OPEC, nebo se jim podaří nějaký technologický průlom.

Zatímco se staráme o ropu, stalo se ještě něco neuvěřitelnějšího – cena železné rudy za podobné období jako u ropy klesla téměř na polovinu. Rovněž u zlata bychom v nejistých dobách čekali růst cen, ale došlo k jejich poklesu. Pro železo nejjednodušší vysvětlení spočívá v tom, že Čína dílem snižuje tempo růstu, dílem žije ze zásob nashromážděných v dobách, kdy ceny vypadaly na stálý růst. U zlata se nejspíš stalo, že spekulativní nákupy nejprve hnaly ceny nahoru až do výšin tak nejistých, že se od něj začali kupci odklánět, a to přivodilo jeho současný pád. I když dál budu hovořit o politicky či mocensky motivovaných hypotézách pádu cen ropy, tak je potřebné si uvědomit, že ropa není na této komoditní houpačce sama. Výsledkem je nejisté investiční prostředí, zastavení velkých projektů a likvidace menších těžařů, kteří těží dráž.

Saúdskoarabský aspekt. Myslím, že pro pochopení dalšího vývoje je tento aspekt nejdůležitější. Na podzim Saúdská Arábie ohlásila, že bude bojovat proti klesajícím cenám tím, že omezí produkci (totéž udělala v posledních desetiletích již několikrát). Jenže pak otočila – vrhla na trh velké množství ropy za nízkou cenu. Ropné země typu Ruska či Íránu musí prodávat, aby vůbec měly nějaké peníze na provoz země a vyhnuly se domácím potížím. Saúdové jsou v situaci, kdy těží barel dejme tomu za 40 dolarů a potřebovali by ho prodávat za více než 80 dolarů, aby měli vyrovnaný rozpočet. Přesto jsou však podle saúdských a britských analytiků ochotni jít na cenu možná až 50 dolarů za barel.

Jaké to bude mít důsledky? Vlády Američanům nepříjemných režimů, jako je Rusko, Venezuela a Írán, budou mít až o deset či více procent nižší státní příjmy a nevyhnou se velkým potížím. Saúdům se oslabení Íránu a Ruska hodí i z jejich vlastních pohnutek – Írán je jejich hlavní rival v regionu, právě tento stát spolu s Rusy podporuje ve válce v Sýrii diktátora Asada, proti němuž Saúdové stojí. Ti patrně nižší ceny zvládnou, protože mají obrovské dolarové zásoby. A možná se zbaví části konkurence; odstaví rozvíjející se průmysl ropných písků a břidlic, což již teď začíná být pro Kanadu a USA bolestivé.

Ruský konspirativní aspekt. Snížení cen ropy je pro Rusko bolestivější než sankce kvůli ukrajinskému konfliktu. Rusům však mohou pomoct dlouhodobé smlouvy s Čínou. V každém případě v přímém přenosu vidíme, jak ceny ropy vedou k destabilizaci ruské ekonomiky. Spekulujeme, zda ruské obyvatelstvo ztratí důvěru ve svoji vládu, či zda dojde k posílení nacionalismu a oživení studené války. V každém případě budou mít nízké ceny ropy vliv na to, jak bude Rusko silné, jak se bude cítit a přistupovat k okolnímu světu. Konspirativní scénář je sice nedokazatelný, ale je založen na tom, že USA a Saúdská Arábie již od smlouvy z roku 1945 většinou koordinují kroky své ropné politiky, takže za současným pádem cen vidí někteří komentátoři snahu USA potrestat Rusko za ukrajinský konflikt.

Italský aspekt. Jednou z hrozeb pro eurozónu je deflace a obavy ze dvou ztracených ekonomických dekád. Udává se, že v eurozóně se snížily ceny 31 procent výrobků.  Různé ekonomické školy se na dopadech deflace nemohou dohodnout, ale rámcově deflace zvyšuje cenu dluhu, takže hluboce zadlužené státy jako Francie či ještě více Itálie mohou mít potíže se splácením státního dluhu, což okamžitě zvedne úroky u dalších půjček a země se můžou ocitnout na pokraji bankrotu. Nízké ceny na začátku znamenají, že lidé si konečně mohou koupit, o čem snili, takže mnoho z nich utrácí. Pokud však deflace trvá dlouho, tak lidé jednak šetří, protože se bojí nezaměstnanosti, jednak odkládají spotřebu na dobu, kdy věci budou ještě levnější. Nízké ceny energií o něco snižují ceny výrobků a působí tak v deflačním směru.

Český aspekt. Britové uvádějí, že nízké ceny paliv byly jedním z hlavních důvodů, proč britská inflace klesla na 1,2 procenta. Pokud by Saúdská Arábie prodávala ropu za 60 či méně dolarů, dál se sníží inflace a Česká národní banka bude možná ochotněji uvažovat o devalvaci národní měny. Nepůjde již o ceny benzinu u pumpy, ale o rodinné úspory. Jenže třeba za pár měsíců či půl roku může cena ropy skokově vzrůst a s ní i nezvladatelná, neřízená inflace, takže na volatilitu světových cen můžeme doplatit dvakrát.

 

Budoucnost ropných cen

Křivka volatility, tedy rozkolísání cen, ukazuje, že svět v roce 2008 vstoupil do nového období rychlých růstů a poklesů cen většiny komodit. Téměř určitě bude toto období dál pokračovat a na finanční trhy dál vnášet nejistotu a obavu z návratnosti nových investic. Většina analytiků předpokládá, že ceny ropy, železné rudy a možná i zlata (tam to je nejméně jisté) by se měly v první půlce roku 2015 držet na nízké úrovni. Nicméně již v měřítku jednoho roku jsou nízké ceny paliv nebezpečné, protože destabilizují Rusko, Írán, Irák, Venezuelu, Mexiko, ale i velké mezinárodní firmy, které se zabývají těžbou a zpracováním ropných písků a břidlic. Část tohoto napětí se může projevovat konflikty i v okolních státech. Současné dění v Rusku navíc ukazuje, že na vypuknutí ekonomické paniky stačí i týden.

Je vůbec zajímavé uvědomit si, jak rychle si státy (stejně jako domácnosti) zvyknou na vyšší příjmy a jak obtížně se vyrovnávají s jejich ztrátou. Vždyť současné ceny ropy byly na začátku ledna 2015 stále vyšší než koncem roku 2008.

Celkově se však nejedná jenom o dobře viditelnou ropu. Podobný vývoj cen od května roku 2014 pozorujeme u uhlí, plynu, ale rovněž u pšenice a v poslední době i u vepřového masa. Dopad je ve všech případech podobný – likvidace těch výrobců, kteří vyrábějí dráž a nemají dost prostředků na to, aby překlenuli delší krizová období. To vede k bankrotům hlavně menších, regionálních firem a k posílení role několika největších výrobců. Svět se stává zranitelnějším.

Z dlouhodobějšího hlediska se myslím jeví zdražování ropy nevyhnutelné. Navíc je v zájmu Ruska, většiny zemí kartelu OPEC i amerických, australských a kanadských firem zabývajících se nekonvenčními zdroji. Konzervativní odhady se pro delší období pohybují kolem 150 dolarů za barel, sám bych spíš věřil dřívějšímu odhadu Barclays 180 dolarů za barel do deseti let. Ani takto vysoké ceny nemusí představovat větší problém, pokud k nim dochází pozvolna, jenže tento svět je příliš rychlý.

Nadbytek ropy na trhu ve skutečnosti není vysoký a odpovídá produkci Libye či části Iráku, kde se situace může změnit již během několika dní. Ale ani Nigérie nepředstavuje nijak zvlášť stabilní zemi. Objevují se proto scénáře skokového růstu cen na úroveň kolem 110 dolarů za barel. Tady se už pohybujeme na hranici věštění, ale zároveň dobře víme, že svět, ve kterém žijeme, takhle nějak vypadá. •

Autor (1955) je známý geolog a popularizátor vědy.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement