Gastronomie: Staromák. Slabý střed se silnými paprsky

S podniky nabízejícími na Staroměstském náměstí jídlo a pití je to podobné jako se svařeným vínem, které se na něm před Vánocemi prodává. Zatímco po čichu by člověk čekal něco, co mu stáhne ústa trpkostí, v kelímku většinou najdete ďábelsky sladkou tekutinu: cukr přebíjí skutečnou podstatu toho, co jste dostali. A také většina místních restaurací vypadá jinak než to, co ve skutečnosti nabízí; dostanete tam něco, co je patřičně drahé, ale zůstane po tom pachuť.

Pěknou ukázkou tohoto fenoménu je terasa hotelu U Prince (Staroměstské náměstí 29), která skýtá ohromující výhled na starobylou radnici, věže Týnského chrámu i panoráma Pražského hradu z neobvyklé perspektivy. Příjemné pocity zařídí v chladných měsících teplomety, které hřejí do zad.

Větrník tu prý mají domácí, s přirážkou za výhled stojí 139 Kč. Má solidní krém i odpalované těsto je chutné, leč někdo v kuchyni zapomněl na zákusek přidat typickou bílou fondánovou krustu – dezert je prostě holý jak čerstvě narozené děcko, potřísněný shora jen několika nesmělými proužky čehosi karamelového. Z lehkých pochyb, zda náhodou nejde o promyšlený experiment mistra cukráře, člověka rychle vytrhne ohavná tekutá hmota, jíž je talíř bohatě zastříknut. Tovární chuť „čokoládového“ topingu ukazuje na prosté lemplovství… Když potom při odchodu z honosné terasy vidíte mladou dámu, co vás kasírovala, jak se rozvaluje u jednoho z pěkně prostřených stolů a svačí jogurt, skoro se divíte, že pozdrav na rozloučenou nezní „těpic, kámo“.

Je vlastně trochu s podivem, že v době chytrých hodnotících aplikací můžou na Staroměstském náměstí ještě přežívat klasické pasti na turisty, ale na druhou stranu: dobrá adresa se nejspíš bude vždycky počítat. Navíc je zde faktor impulzivního rozhodnutí. Jste cizinec a najednou si prostě chcete dát oběd s výhledem na starodávný orloj.

Jak to funguje v praxi, jsem zažila v pizzerii San Nicola (Mikulášská 5), která je pár metrů od radnice a téměř naproti kostelu sv. Mikuláše. Lehce znuděnou servírku v prázdném lokále nejdřív šokoval host mluvící česky (rozuměj já), dál už jsme se nudily spolu. V kuchyni zatím připravovali noky tak průměrné, že byste za ně 230 Kč dali leda v případě, že by je někdo poprášil plátky lanýžů. Jinak bych jejich nákladovou cenu odhadla tak na čtyřicet korun včetně platu obsluhy, kuchaře a nájmu – přece jen brambory, rajčata a cibule nejsou zrovna luxusní suroviny.