O matematice všedního dne

O tom, jak často lidé dělají chyby v základních matematických termínech a postupech.

Miroslav Horníček před lety vtipkoval, že si neumí ani spočítat výplatu − což jistě není příklad hodný následování. Dnes debatujeme o finanční gramotnosti nebo o povinné maturitě z matematiky, ale k základu vzdělanosti patří i prostá logika a docela obyčejné, kupecké počty.

Už každý prvňák jistě tuší, že jednou tolik je pořád stejně. Proč potom řada dospělých říká, že něčeho bylo jednou tolik – ale překvapivě tím myslí ještě jednou tolik, tedy dvojnásobek původního množství? Proč rovnou neřekli dvakrát tolik?

Je-li například řeč o základu 24 procent, vzestup o 6 procent znamená výsledek 25,44 % (o 6 × 0,24), zatímco po zvýšení o 6 procentních bodů dostaneme 30 procent. Málokdo to umí rozlišit.

Časté jsou i nesmysly v měrných jednotkách. Popoví zpěváci opakovaně pějí o světelných letech a má to být metafora velmi dlouhého času (lásky nebo odloučení). Světelný rok je ale obrovská vzdálenost, kterou světlo ve vesmíru urazí za jeden rok. Měřili byste lásku na kilometry? Jistá poslankyně se tuhle zesměšnila, když kritizovala pořad 168 hodin, ale překřtila ho na nesmyslných 168 minut. Ví vůbec, že je to týdeník (7 × 24 h)? Nakonec veselá příhoda: požádal jsem kadeřnici, aby mi zkrátila porost na 3 cm – ale ona nedávala ve škole pozor a plete si dodnes centimetry s milimetry… Ach jo.

Nedávno jeden deník připomněl maturitní otázky, které ve filmu Škola základ života! z roku 1938 zvládal i šplhoun Krhounek. Vsadím honorář za tuhle glosu, že tehdejší průměrný maturant by s popisovanými chybami neměl vůbec žádný problém.