Český (ne)volič. Bojíme se přiměřeně?

Všichni sociologové vědí, že veřejné mínění nebývá právě stabilní. Když se stane něco „velkého“, názory se mohou proměnit velmi rychle. Příkladů lze snést mnoho: jsou jimi třeba obavy z Ruska, přesněji názor, že Rusko může pro naši republiku představovat hrozbu do budoucnosti. Podle dlouhodobých průzkumů agentury STEM sdílela takové obavy koncem roku 2013 třetina občanů České republiky (36 procent), ale o rok později pod vlivem událostí na Ukrajině už to byly dvě třetiny (65 procent).

Tímto výletem do historie nechci zpochybňovat, co v následujících řádcích napíšu o aktuálních obavách Čechů z islamismu a terorismu. Jen upozorňuji, že za pár měsíců může být ve veřejném mínění všechno jinak – černější, stejně jako růžovější. Ve světovém měřítku přinesl loňský rok množství teroristických útoků, situace v české kotlině byla z tohoto hlediska fakticky klidná. Podle průzkumu CVVM však v jeho závěru 62 procent, tedy teméř dvě třetiny občanů, považovalo teroristické skupiny a jednotlivce za velkou hrozbu pro Českou republiku.

Přitom jediný opravdu významný případ terorismu u nás je starý čtvrt století: šlo o výbuchy trubkových náloží na pražském Staroměstském náměstí a na břehu hostivařské přehrady. Z médií se k nám však loni dostávaly informace o vraždě v bruselském židovském muzeu a obrázky zvěrstev Islámského státu – a je známo, že lidský mozek často funguje tak, že se neznámého a vzdáleného bojíme víc než známého a blízkého. Velká hrozba Aktuální mediální obraz velmi úzce propojuje fenomén terorismu s radikálním islamismem.

Právě radikální náboženská hnutí byla už loni druhou nejčastěji pociťovanou hrozbou pro Českou republiku – 47 procent dotázaných občanů ji označilo za velkou. Údaje CVVM nenabídly žádné informace o tom, která radikální náboženská hnutí má veřejnost na mysli, podle mého soudu si však běžný občan jen těžko spojí terorismus s ortodoxním židovstvím či někdejším krvavým konfliktem mezi katolíky a protestanty v Severním Irsku. Zbývá tedy logicky islamismus. Ostatně, po útoku na pařížskou redakci Charlie Hebdo se agentura SANEP v průzkumu pro Blesk zeptala přímo na pocity ohrožení ze strany extremistických muslimů.

V internetovém dotazování uvedlo 73 procent, tedy bezmála tři čtvrtiny občanů, že takové hrozby vnímají. Proti listopadovým výsledkům CVVM je na první pohled patrný rozdíl v intenzitě vnímané hrozby: u CVVM je podstatně častější polární odpověď „velká hrozba“ (47 procent) než umírněná odpověď „malá hrozba“ (31 procent), u SANEP je tomu naopak (26 procent rozhodně ano a 47 procent spíše ano). Můžeme se jen domnívat, že důvodem je odlišný předmět hrozby: CVVM se ptá na teroristy, což je pojem dlouhodobě spojený s nebezpečím násilí, zatímco SANEP použil v českém mediálním světě neobvyklou formulaci „extremističtí muslimové“, která sama o sobě nezahrnuje žádné ze slov obvykle spojovaných s násilím proti civilistům – tedy ani teror, terorismus nebo terorista, ani islamismus a islamista. V obou případech však došly agentury k velmi podobnému celkovému počtu lidí zneklidněných radikálními či extremistickými náboženskými či přímo muslimskými skupinami: CVVM naměřilo 78 procent, SANEP 73 procent.