Korejský svědek času

Ošuntělé pražské budovy, na zdech graffiti, v ulicích stará auta. Byl konec roku 2000 a do hlavního města České republiky se spolu s rodiči přistěhoval ze Soulu dvanáctiletý Korejec Euntaek Kim. Zažíval náraz, kulturní šok.

Když mi nyní devětadvacetiletý Euntaek Kim, šéf vyhlášené korejsko-japonské restaurace Hanil v Praze, vypráví o svých vzpomínkách, moje bezprostřední reakce zní: Opravdu se to tady tak moc změnilo? „Všechno se dramaticky změnilo,“ říká mladý muž.

Jistě, v jeho případě je paměť určitě ovlivněná faktem, že přijel jako malý kluk ze vzdálené země, z jiného kulturního a jazykového prostředí. Navíc byla zima. Přece však sousedství, v němž se podnik nachází, vypadalo v roce 2000 jinak; když o tom uvažuji, musím mu dát za pravdu, určitě bylo méně restaurací, barů a krámků s jídlem nejrůznějšího typu.

Dnes když jdete do Hanilu, můžete na náměstí Jiřího z Poděbrad potkat trh, kde se nabízí kváskový chléb a domácí quiche, uzeniny a čerstvé ryby. Pak šlapete ulicí, kde jsou etnické restaurace nebo obchod nabízející nejrůznější značky lahvového piva. Nebo vinotéka, před kterou pijí lidé víno ze sklenic (muži mají často patřičný hipsterský plnovous).

Ulice Slavíkova, kde se restaurace Hanil nachází, už sice úředně patří do čtvrti Žižkov, ale to asi ani moc lidí neví: oblasti se povšechně říká Vinohrady, představuje jednu z nejvíce trendy a luxusních částí města. Hanil do tohoto prostředí zapadá perfektně. Nový stylový design, kombinace světle šedých zdí a tmavého stropu a podlahy, oranžové polstrování židlí z tmavého dřeva. Kromě velmi kvalitního sushi se nabízejí korejské pokrmy (korejská kuchyně se už sice šíří Českem, ale pořád má vcelku exotický, neobvyklý nádech).