Macron vyhrál – a Francii čekají další volby

8. května 2017

Oslavy Macronova vítězství. Paříž, 7. května 2017.

Profimedia.cz

Hlavou druhé nejlidnatější země EU se stane Emmanuel Macron, bývalý bankéř a lídr nového hnutí En Marche! (Kupředu!). Ve svých devětatřiceti letech bude nejmladším prezidentem v historii Francie. Jak se to promítne do nadcházejících parlamentních voleb? A odstaví sedmadvacetiletá Marion Maréchal-Le Penová svoji tetičku?

Průzkumy veřejného mínění se stejně jako před prvním kolem nemýlily. Nepotvrdila se existence statisticky významné skupiny stydlivých sympatizantů Marine Le Penové, kteří by se obávali svoji volbu sdělit agenturám. Naopak se podařilo téměř přesně odhadnout konečný poměr mezi oběma kandidáty (66 : 34) a nízkou volební účast: k hlasovacím urnám se dostavilo necelých 75 procent oprávněných voličů, což je méně než v prvním kole a také nejnižší číslo od roku 1969. Rovněž se potvrdilo rekordní množství bílých či jinak zneplatněných hlasovacích lístků.

Obojí reflektuje těžkost volby, kterou zakoušela řada příznivců kandidáta radikální levice Jeana-Luca Mélenchona a lídra konzervativců Françoise Fillona, jimž oba postupující do druhého kola připadali nepřijatelní. Le Penová proto, že ji nadpoloviční část společnosti nadále považuje za extremistku. Macron je jako bývalý ministr financí pro radikálně levicové voliče příliš spojen s liberalizačními reformami trhu práce, konzervativcům je zase trnem v oku jeho velmi otevřený přístup k imigraci, islámu, potratům nebo adopcím dětí homosexuálními páry.

Co ukázala televizní debata

Přesto byl Emmanuel Macron do prezidentského křesla zvolen přesvědčivou většinou občanů. Mimo jiné proto, že jeho soupeřce se podařilo slibně našlápnutou kampaň mezi oběma koly pohřbít nezvykle agresivním vystoupením v jediné debatě s oponentem. A svoje útoky včetně zcela nepravdivých tvrzení, za něž nyní čelí trestnímu oznámení, musela poslední dny před hlasováním usilovně obhajovat. Způsob vedení debaty pohoršil dokonce i jejího otce, proslulého rovněž trestně stíhanými výroky.

Evidentně nepříliš dobrým tahem byl také požadavek na odchod Francie z eurozóny a na znovuzavedení franku. Přestože je EU ve Francii stále méně populární, z čehož ostatně Národní fronta (FN) dlouhodobě těží, Le Penová podcenila obavy z drtivých dopadů na úspory voličů. V průzkumech se proti znovuzavedení franku vyslovovaly dvě třetiny Francouzů včetně 40 procent deklarovaných příznivců FN, přičemž Le Penové se nepodařilo jejich obavy rozptýlit. Vlastně spíš naopak: Macron ji jako zkušený exministr financí v televizní debatě rozložil otázkami na konkrétní podobu odchodu z eurozóny a na ekonomické důsledky takového kroku. Kandidátka FN tak v klíčovém momentu působila nekompetentně.
Největší roli však přesto nejspíše sehrálo úzké spojení Národní fronty v myslích Francouzů s pravicovým extremismem včetně antisemitismu a islamofobie. Dlouhotrvajícím pokusům o „normalizaci“ značky FN a samotného jména Le Pen nepomohla aféra s úřadujícím předsedou strany Jean-Françoisem Jalkhem, který musel ze dne na den opustit funkci kvůli výrokům popírajícím holocaust. Proti volbě Le Penové pak varovala řada přeživších z koncentračních táborů, slavní odbojáři z druhé světové války a nakonec (ve společném prohlášení) nejvyšší představitelé protestantské, muslimské a židovské komunity.

Macron, který mezi prvním a kolem vedl spíše nepřesvědčivou a někdy až nepříjemně sebestřednou kampaň, alespoň této slabiny oponentky umně využíval a neustále na ni upozorňoval – například když minulou neděli navštívil památník holocaustu a o den později pietní místo vraždy mladého Francouze marockého původu Brahima Bouarrama, za níž stáli neonacisté sympatizující s Národní frontou. Ve zmiňované debatě pak označil Le Penovou za „velekněžku strachu“ a každou příležitost využil k tomu, aby upozornil na její rodinnou a stranickou minulost: „Jste dědičkou jména, politické strany a systému dlouhá léta tyjících z hněvu francouzských voličů. Le Peny máme za prezidentské kandidáty už čtyřicet let,“ prohlásil v duelu, který sledovalo šestnáct a půl milionu Francouzů.

Rozhodující červnové volby

Podpořte Reportér sdílením článku