Francie: volební překvapení se odkládá

Dalo by se říct, že největším překvapením prvního kola francouzských voleb bylo to, že se žádné překvapení nekonalo. Průzkumy jen s drobnými odchylkami správně odhadly postupující do druhého kola: Emmanuela Macrona z nového hnutí Kupředu! (En Marche!) a Marine Le Penovou z Národní fronty (FN). Až za nimi skončili bývalý premiér a kandidát pravicových Republikánů François Fillon a také Jean-Luc Mélenchon, v posledních týdnech prudce posilující lídr radikálně levicového uskupení Nepoddajná Francie (La France Insoumise).

Přesnost předvolebních odhadů je poněkud zarážející vzhledem k tomu, jak vysokou nejistotu voliči projevovali. Těsně před hlasováním bezmála třetina z nich nevěděla, koho podpořit, panovaly obavy z nízké volební účasti a rekordního množství bílých či jinak zneplatněných lístků. Do (ne)předvídatelnosti prvního kola na poslední chvíli zasáhla i vražda policisty na bulváru Champs-Élysées. Kvůli obavám z možných teroristických útoků hlídalo průběh volebního klání na padesát tisíc policistů a sedm tisíc vojáků.

Účast byla sice nakonec o něco nižší než v předchozích volbách, zdaleka se však nepřiblížila úrovni z roku 2002 – snad i díky explozi občanských aktivit, snažících se dotáhnout znechucené Francouze k urnám. S rokem 2002 mělo letošní hlasování přesto něco společného. Zatímco tehdy do druhého kola postoupil k všeobecnému zděšení popírač holocaustu Jean-Marie Le Pen, tentokrát stejného úspěchu dosáhla jeho dcera Marine. Více než pětina hlasů, které obdržela, je dosud nejlepším výsledkem pro kandidáta FN.

Sarkozy a Hollande: symboly úpadku

Jméno příštího prezidenta se dozvíme až 7. května, přesto lze konstatovat: první kolo potvrdilo znechucení Francouzů dvěma hlavními politickými stranami, důkazem budiž propadák oficiálních kandidátů socialistů a Republikánů. Jejich chabé výsledky je možné přičíst i sérii skandálů Françoise Fillona a kombinaci nulového charismatu a pro umírněné socialisty příliš radikálního programu Benoît Hamona. Tři čtvrtiny všech hlasů získali buď kandidáti marginálních stran či zakladatelé nových, ideologicky nevyhraněných hnutí, jako je Macronovo Kupředu!

Odmítnutí tradičních politických stran nebylo nikde patrnější než v zámořských územích, kde rekordně uspěli dva nejradikálnější kandidáti – Le Penová a Mélenchon. Právě outre-mer ale v extrémní míře zosobňuje pocit zanedbání a hospodářského úpadku, který prožívají i rozsáhlé oblasti v pevninské Francii, postižené vystěhováním průmyslu, vysokou nezaměstnaností a krachujícím drobným podnikáním.