Čína, investor s příznaky chřipky

Rozsáhlé čínské investice do české ekonomiky vzbuzují značnou pozornost. A chystají se další, jak potvrzuje právě probíhající návštěva čínského prezidenta v Praze. Mnozí se přitom domnívají, že Čína představuje hospodářství budoucnosti. Jak je to ve skutečnosti? Otevíráme analýzu, která vyšla v loňském vydání magazínu Reportér.

Je to něco, o čem se začátkem září při podpisu dohod o miliardových investicích čínského fondu CEFC do České republiky nehovořilo. V době, kdy se v Česku probíral přísun čínských peněz, byla Čína tématem ekonomického zpravodajství ve velkých západních zemích − jenže v docela jiné souvislosti. Prakticky celé léto se otřásala čínská burza cenných papírů v Šanghaji, 24. srpna se tamní akciový index propadl dokonce o 8,5 procenta. Tento den, který přišel ani ne dva týdny před slavnostním česko-čínským ceremoniálem, překřtila světová média na černé pondělí: negativní odezvu vyvolal na burzách po celém světě.

Čínská vláda, respektive komunistická strana, jež ve státě jako jediné politické uskupení vládne, se pokusila situaci uklidnit – mimo jiné proto, že si zjevně nepřála, aby propad burzy zastínil pompézní vojenskou přehlídku u příležitosti konce druhé světové války plánovanou na 3. září, jež měla opět ukázat velikost země. Metody uklidňování byly rozmanité. Centrální banka snížila úrokové sazby, vláda ovšem také intervenovala na akciovém trhu, nakupovala akcie, aby jejich cena nepadala – věc v jiných zemích výjimečná. A policie dokonce zahájila řadu zatýkání za šíření nepravdivých zpráv, které údajně přispěly k panice na akciovém trhu; zadržen byl mimo jiné i jeden novinář.

Propad na čínské burze však lze stěží považovat jen za paniku, která nemá žádný základ v reálné čínské ekonomice (jež tvoří sedmnáct procent světového hospodářství). Zisky tamních průmyslových podniků letos v srpnu klesly meziročně téměř o devět procent, což je nejvíce za poslední čtyři roky. Nejhůře jsou na tom těžební společnosti, jejichž zisk za prvních osm měsíců roku 2015 poklesl ve srovnání se stejným obdobím loňského roku dokonce o 60 procent.

To vše ve výsledku znamená jediné, celoroční růst čínské ekonomiky nebude zřejmě ani sedmiprocentní. Takový výsledek by byl v rozvinutých západních zemích stále vynikající, pro čínskou vládnoucí komunistickou stranu jde však o špatnou zprávu. Pekingští ekonomové a vládní úředníci již dříve dospěli k názoru, že země potřebuje růst o osm procent – a to proto, aby se udržela takzvaná sociální harmonie. Přeloženo do evropského jazyka, růst zajistí sociální stabilitu: lidem se bude zvyšovat životní úroveň tak rychle, že budou ochotni tolerovat hluboké nedostatky v jiných oblastech – kromě politiky jde třeba o životní prostředí. Právě na něm se dá dokumentovat, jak některé části čínské ekonomiky pod nablýskaným povrchem vypadají.

Odvrácená tvář Číny

Všude ve vesnici Wu-ch-šan byl kouř. Vpředu stoupal z plechových komínů, vzadu z hořících uhelných dolů. Vesnice byla doslova uzavřená mezi šachtou, elektrárnou a pohořím Che Lan-šan. Mezi hliněnými domky šermovali dva kluci klacky, dětský smích se mísil s všudypřítomným uhelným prachem, který mi už po několika minutách pobytu na tomto nehostinném místě doslova skřípal mezi zuby.