#nezapomeň

Tři dny čekal v křoví blízko hranice, až přestane foukat vítr. Pak – v úplné tmě – složil rogalo, na záda si přivázal tříletého syna a vzlétl směrem k Rakousku. Byl červenec 1988, železná opona měla padnout už za 16 měsíců, ale to Josef Hlavatý nemohl vědět. Co ovšem věděl bezpečně, bylo, že v komunistickém Československu ho nic dobrého nečeká.

Odmítl vstoupit do strany, dostal vyhazov v práci, o jeho odporu k režimu věděla StB. Útěk byl jedinou variantou. Čtvrtého července se i s malým Davidem vydal na pečlivě vybrané místo poblíž rakouských hranic, pomáhali mu rodiče. Byl domluvený se ženou, že i s Davidem přeletí, zatímco ona s mladším synem uteče ze zájezdu v Jugoslávii. Sejdou se v Rakousku. Jenže foukal vítr…

Příběh rodiny Hlavatých připomene výstava, kterou v druhé polovině května uspořádá v Praze Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). „Jmenuje se #nezapomeň a má mimo jiné připomenout, že i my, Češi a Slováci, jsme kdysi byli uprchlíky,“ říká jedna z organizátorek, Beáta Máthéová z OPU.

Výstava začne 14. května v Tibet Open House ve Školské ulici, potrvá dva týdny a bude sestávat ze tří částí: kromě příběhů československých uprchlíků to budou příběhy Bosňáků, kteří k nám utekli za války v 90. letech, a nakonec příběhy uprchlíků současných, z Afriky či Blízkého východu. „Bosenské příběhy mají připomenout, že v devadesátých letech jsme uměli pomoct lidem v nouzi. Ty současné, že bychom neměli zapomínat být solidární,“ říká Máthéová.

Akce je součástí mezinárodního projektu Outcast Europe (podpořeného unijním programem Europe for Citizens), podobné výstavy se budou konat i v Maďarsku, Srbsku, Makedonii, Bulharsku a Řecku a všechny dohromady budou k vidění v listopadu v Aténách.

„Uprchlíci, jejichž příběhy představí pražská část, na výstavu půjčili nějaký předmět, který se k jejich story váže,“ říká Máthéová. Ve Školské ulici tak bude k vidění i vrtule z rogala Josefa Hlavatého.