Opijte mě velrybou aneb čím zapít shnilého žraloka

Tu plechovou boudu byste otipovali jako větší garáž, možná hangár pro větroně. Jen sotva byste v ní poznali pivovar. Tedy pokud byste se tady vůbec ocitli… Koho by totiž napadlo trmácet se v zemi plné fjordů, sopek a gejzírů zrovna sem, do fádní pustiny hodinu cesty autem severně od Reykjavíku?

Přišla s tím Svanhildur

Dagbjartur Ariliusson a Svanhildur Valdimarsdottirová (na Islandu si manželé tradičně zachovávají svá rodná příjmení) si před časem tuhle otázku položili obráceně: proč denně opouštět svůj domek a odjíždět za prací desítky kilometrů? On prodával ojetiny, ona pracovala jako kadeřnice. „Chtěli jsme být víc spolu. Tak jsme si řekli, že zkusíme vydělávat z domova. Geniální nápad, co? Horší bylo vymyslet, co tady vlastně budeme dělat,“ říká šestatřicetiletý Dagbjartur.

Nikde nikdo, samé skály, kamenitá půda, věčně zamračené nebe. To všechno předem vylučuje například pěstování téměř čehokoliv. I když: islandská povaha je tak sveřepá, že na ostrově nezřídka narazíte na pěstitele skleníkových rajčat (existuje tu i místo, kde v mikroklimatu rostou banány). Do produkce až tak bláznivé se Dagbjartur a Svanhildur pouštět nechtěli, to ovšem netušili, že jejich byznys bude nakonec ještě výstřednější. „Přirozeně se nabízí chovat tady ovce a krávy, snažit se uspět na trhu s mlékem. Ale máme tady taky zdroj křišťálově čisté, měkké vody, navíc rádi pijeme pivo. Takže manželka jednou vyhrkla: ‚Mám to: založíme pivovar!‘“ Jak Svanhildur řekla, tak se v roce 2012 stalo.

Místo krav a ovcí nakoupili manželé pivní varny, objednali dodávku německého a novozélandského chmelu. Pak si najali jediného stálého zaměstnance – Islandem putujícího, zdejší krajinou uhranutého sládka původem z Düsseldorfu. Odbočku z hlavní silnice ke své usedlosti Steðji (česky Kovadlina), po které pojmenovali i svůj nový podnik, označili plastovou maketou velké pivní láhve. A přemýšleli, jakým konkrétním pivem by mohli zaujmout zákazníky.

Lékořice. A pak to přišlo.

„Začali jsme klasickým ležákem, ale chtěli jsme i nějaký vánoční speciál. Jenže s jakou příchutí?“ vypráví Dagbjartur. Nejdříve míjíme dodávku vyzdobenou pivními motivy, pak zamíříme kolem štěkajícího vořecha k plechárně, kde se skrývá rodinné pivní království.