Budoucnost bydlení: Jak rozmrazit Prahu

Byznys

V Praze je draze, minimálně co se cen bytů týče. Může za to zejména zabrzděná výstavba nových bytů, na které se podepisují zdlouhavé úřední postupy. Problém to však není jen pro ty, kteří si chtějí koupit nový byt. Pokud drahé bydlení přibrzdí rozvoj hlavního města, mohou to pocítit lidé po celé republice.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Stavíme byty, které si ani náš nejvyšší management nemůže dovolit. Tento povzdech šéfa jednoho z největších českých developerů dokonale ilustruje stav na pražském trhu nemovitostí. Ceny bytů v Praze rostly mezi lety 2015 a 2017 v průměru o třináct procent ročně. Sto tisíc korun za metr čtvereční, což se ještě nedávno platilo za nejluxusnější byty v úplném centru, se pomalu, ale jistě stává běžnou normou.

Pro obyvatele Prahy je bydlení nejméně dostupné ve srovnání se všemi okolními metropolemi. Obyvatelé Hamburku, Berlína či Varšavy potřebují na průměrný – zhruba šedesátimetrový – byt necelý sedminásobek průměrného hrubého ročního příjmu. V Mnichově, Vídni, ale i Budapešti nebo Bratislavě je to mezi devíti- až desetinásobkem. Praha je ještě o poznání výš, obyvatelé našeho hlavního města musejí počítat s více jak dvanácti lety průměrného hrubého příjmu. V letošním roce se sice růst cen konečně zpomalil, ale příjmy rozhodně nerostou tak rychle, aby se dostupnost nových bytů pro pražské zájemce jakkoli zlepšovala.

„Pro pražský trh rezidenčních nemovitostí už několik let platí, že poptávka převažuje nad nabídkou. A to samozřejmě hnalo ceny vzhůru,“ říká Pavel Kliment, partner poradenské firmy KPMG, který se specializuje na oblast nemovitostí. Ona nabídka, tedy počet bytů, které se prodávají a stavějí, je přitom škrcena zejména ze strany úřadů. Jednak obecně nízkou vstřícností k novým stavbám a také velmi zdlouhavými administrativními procesy.

 

Příliš pomalá razítka

Příčin je několik. Tou první je klasické „politické kyvadlo“. Po horečném a leckdy i poněkud necitlivém budování v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí se ve volbách v letech 2010 a 2014 prosadily v mnoha pražských částech strany a uskupení, které slibovaly „přítrž developerskému řádění“. To se stalo ve stejné době, kdy kompetence k povolování staveb přešly z celopražské úrovně na jednotlivé městské části. V Praze je tak dnes místo někdejšího jednoho hned dvaadvacet stavebních úřadů, ovšem počet odborně způsobilých úředníků samozřejmě skokově nenarostl.

„S rychlostí povolování staveb se nepotýká pouze Praha, ale celá Česká republika, která v oblasti vydávání stavebních povolení patří dokonce mezi nejpomalejší země na světě,“ říká právník František Korbel z kanceláře Havel & Partners, jež se problematice stavebního práva dlouhodobě věnuje.

„Na stavební povolení u bytového domu se dnes v Praze v průměru čeká 1 103 dnů,“ uvedl na nedávné konferenci „Bydlení 20/21“ Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Tisíc sto tři dnů, to jsou tři roky a ještě týden navrch. Přítomný Švéd Jerrie Kristiansson, který se zabývá budováním dostupných bytů ve spolupráci koncernů Skanska a IKEA, pak v reakci na tento údaj s nadsázkou řekl, že „bere zpět všechno, co si kdy myslel o pomalé švédské byrokracii“.

 

Jeden úřad, nové zákony

Jedním z možných řešení by bylo, aby se povolování staveb opět posunulo na celopražskou úroveň. Sloučení dvaadvaceti stavebních úřadů v jeden ostatně slibovaly v pražské předvolební kampani všechny významnější strany s výjimkou Pirátů. Za rozumné řešení to považuje i ředitel IPR Praha Ondřej Boháč. „Netýká se to přitom zdaleka jen povolovacích řízení, ale vůbec bytové politiky. Aby město mohlo například jednat s developery o tom, že se ve svých projektech zaváží vyčlenit nějaké procento bytů na dostupné či sociální bydlení, potřebuje mít jednotnou bytovou politiku a k tomu i ten jeden stavební úřad, to jsou spojené nádoby,“ je přesvědčen šéf IPR Boháč. Sjednocení stavebních úřadů považují za rozumné také zástupci developerských společností nebo i již citovaný odborník na stavební právo František Korbel.

Jenže jsou tu minimálně dvě ale…

K přesunu kompetencí z městských částí na magistrátní úroveň by teoreticky mohlo stačit jedno hlasování celopražského zastupitelstva. Ovšem v tom vždy podstatnou část tvoří politici, kteří jsou zároveň také ve vedení jednotlivých pražských částí. A těm by se asi logicky moc nechtělo vysvětlovat sousedům z Vinohrad, Hlubočep nebo třeba Satalic, že se dobrovolně vzdali vlivu na to, co jim ve čtvrti vyroste. Po těchto volbách je v zastupitelstvu hlavního města opět řada politiků, kteří zároveň působí i v městských částech. A teprve příští období ukáže, zda jsou jim bližší sliby lídrů, nebo zájmy sousedů.

Druhé „ale“ spočívá v tom, že změna uspořádání stavebních úřadů by sama o sobě zdaleka nestačila. „Stavební zákon je tolikrát upravovaný, že se v něm lze jen těžko orientovat. Určitě by bylo vhodné, aby se místo dalších úprav pořídil zákon nový, který bude lépe odpovídat současné době,“ říká šéf IPR Ondřej Boháč.

Obdobně to vidí i právník František Korbel: „Současná podoba stavebního zákona je natolik překombinovaná, že nevytváří příznivé legislativní podmínky pro realizaci nových staveb.“ Proto je podle něj třeba urychleně dokončit rekodifikaci obecného stavebního práva, tedy nejen stavebního zákona, ale i dalších předpisů.

Prvním náznakem změny k lepšímu může být, že ministryně pro místní rozvoj podepsala s Hospodářskou komorou memorandum o spolupráci na rekodifikaci nového stavebního práva. Otázkou zůstává, jak rychle se tento první krok promění v nějaké reálné činy.

V případě Prahy pak bude hrát velkou roli i takzvaný metropolitní územní plán, což je, laicky řečeno, dlouhodobý koncept, jak se má město rozvíjet a kde a co se v něm bude budovat. Ten však bude i při nejoptimističtějším scénáři v platnosti za čtyři až pět let.

 

Velká role metropole

Jasný plán dalšího rozvoje hlavního města přitom není zdaleka důležitý jen pro Pražáky. Ekonomická výkonnost metropolí je totiž, jak upozorňuje Pavel Kliment z KPMG, čím dál důležitější pro prosperitu celé země. Praha se dnes podle výpočtů jeho firmy podílí plnou čtvrtinou na výkonu české ekonomiky. A statistiky ze světa ukazují, že vliv metropolí na prosperitu celých států roste téměř všude.

Rozvoj města samozřejmě nesouvisí jen s výstavbou, ale ta je jeho podstatnou součástí. Zamrzlý trh a vysoké ceny bydlení mají pak vliv na možnost příchodu nových pracovních sil a také na to, že lidem nezbývají peníze, které by mohli utrácet v jiných sektorech ekonomiky. Pokud bude zamrzlý trh s bydlením a z něj plynoucí příliš vysoké ceny komplikovat ekonomický rozvoj Prahy, pocítíme to podle Pavla Klimenta významně i na celkovém hospodářském vývoji České republiky.

Sto tisíc korun za metr podlahové plochy na Smíchově nebo v Karlíně tak může mít paradoxně vliv i na životní úroveň v Klatovech, Lomnici nad Popelkou nebo třeba v Šumperku. •

 

Budoucnosti bydlení se věnují následující články speciálu magazínu Reportér:

 

Jak problém nejen identifikovat, ale i začít řešit

 

Jak realitní trh ovlivní změna hypotečních pravidel

 

Jak chytrá může být vaše domácnost

 

Jak ve Švédsku staví společnými silami IKEA a Skanska

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama