Syna bych závodit nechal, dceru ne

Lidé

Jedete z kopce na kole s třemi dalšími závodníky, zdoláváte překážky v rychlosti 55 kilometrů v hodině; pokud jde o městský závod, řítíte se dokonce sedmdesátikilometrovou rychlostí – přes schody a úzké uličky, skrz domy. Čech Tomáš Slavík je v této disciplíně, nazývané fourcross, ve světové špičce. A říká, že klíč k vítězství se nachází především v hlavě.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je slunný letní podvečer a na sjezdovce v areálu Dobrá Voda v Jablonci nad Nisou čeká několik tisíc lidí. Diváci se otáčejí k vrcholku kopce, odkud za pár okamžiků odstartuje finálová jízda závodu JBC 4X Revelations. Favorit, český reprezentant Tomáš Slavík, fanoušky nezklame. Projíždí cílem jako první a stává se vítězem nejen tohoto závodu, ale celé světové série fourcrossu – disciplíny, v níž čtyři závodníci na horských kolech sjíždějí kopec či sjezdovku se skoky, klopenými zatáčkami a překážkami. 

V tomto sportu patří třicetiletý Tomáš Slavík už několik let mezi světovou špičku – a jeho výsledky ukazují, že je v životní formě. 

 

Na kole od šesti

Tomáš začal jezdit na bicyklu už jako dítě – konkrétně šlo o bikrosové, jinak též BMX kolo s nízkým rámem a bez přehazovačky. „Byl jsem dost hyperaktivní, takže mě mamka potřebovala zkrotit. Přes zimu mě v pěti letech dala do tělocvičny, kde, jak doufala, vybiju energii. Hned na jaře nám řekli, že si máme přinést kola, protože se jednalo o přípravku na bikros, což ona vůbec nevěděla. Už od prvního tréninku bylo jasný, že mi to půjde, takže závodím tak od šesti let,“ vzpomíná Tomáš Slavík na dětství v Brně.

Bikrosového závodu se účastní současně osm jezdců na trati: ta je množstvím překážek podobná fourcrossu, vede však více po rovině. A Tomáš byl v bikrosu tak dobrý, že se jím začal živit už na střední škole. Do škatulky „profesionál“ se zařadil v sedmnácti letech, matka ovšem současně dohlížela, aby nezanedbával vzdělání. „Byla to někdy dost divočina. Od čtvrtka do pondělí jsem byl na závodech, pak doháněl školu a ve čtvrtek odjel na další závody,“ vzpomíná na studijní léta.

 

Přestože začal s kolem takhle brzo, trénování mu – jak říká – dětství nevzalo. Naopak, rád vzpomíná, jak si v partě kluků z tréninku stavěli v lese překážky, jezdili na ryby nebo pod stan. „Nejezdil jsem sice na klasické tábory nebo školy v přírodě, protože jsem měl furt nějaké závody, ale s ostatními bikery jsme měli svou smečku, hodně jsme toho spolu nacestovali. Ačkoli už máme každý jiné zájmy, scházíme se doteď.“

Studijní obor na vysoké škole si vybral Tomáš Slavík podle své vášně; vystudoval trenérství na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě. Jeho bakalářská práce popisuje, jak rozvíjet silové a rychlostní schopnosti ve fourcrossu prostřednictvím fitness programů. „Na tohle téma není moc literatury. Snažil jsem se jednoduše objasnit, o co v tomhle sportu jde, co tam rozhoduje a jak se na to připravit pomocí fitness tréninků.“

Už jako teenager začal Tomáš kombinovat bikros s fourcrossem. A od roku 2008 se začal věnovat pouze jemu; v této disciplíně jezdí jen čtyři cyklisté a na speciálních horských kolech (od bikrosových se liší mimo jiné tím, že mají přehazovačku). Dospěl totiž k závěru, že fourcross má větší a pestřejší budoucnost.

Jeho hvězdná série začala před sedmi lety. Na mistrovství světa v Kanadě v roce 2010 ještě nebyl favoritem, ale závod se mu povedl a v poslední zatáčce předjel mistra světa z Austrálie Jareda Gravese. „Češi oslavovali už jen to, že jsem se dostal do finále. Když jsem pak předjel v zatáčce Jareda na první místo manévrem, který tam nikdo ten den nepředvedl, byla to velká věc, na kterou se ještě dneska vzpomíná. Sám jsem tomu nemohl uvěřit,“ popisuje svůj první titul mistra světa. Další nejsilnější vzpomínka je z loňska, kdy získal uznávaný titul King of Crankworx, poslední silný zážitek se pak týká letošního vítězství v městském sjezdu Red Bull Valparaiso Cerro Abajo 2017.

 

Strach ne, respekt ano

Právě tyto takzvané městské sjezdy jezdí Tomáš v poslední době více než dříve. Takový závod vede přímo centrem města a trať bývá rychlá a nebezpečná. Oproti fourcrossu v přírodě, kde se jezdí maximálně kolem 55 km za hodinu, tady bikeři jezdí i sedmdesátkou. Překážky a skoky jsou buď umělé, nebo se využije to, co nabízí terén: schody, úzké uličky nebo třeba průjezd domem. Tyto sjezdy jsou typické i tím, že se přes snahy organizátorů na trať připletou místní obyvatelé nebo častěji toulaví psi. „Jednou zase kolegovi, který jel těsně kolem domu, do obličeje někdo otevřel okno,“ vzpomíná.

Právě městské sjezdy v Mexiku a Chile letos Tomáš vyhrál: oba přitom patří k těm nejnáročnějším. 

Když se dívám na záznamy finálových jízd z kamery na Tomášově helmě, pokouší se o mě nevolnost. Jak v těch chvílích ovládá svůj strach? „Strach si nesmíš připustit, jen respekt a povědomí o svých limitech,“ zní jeho recept. Zvlášť u městských sjezdů je podle něj důležité nepřekračovat své hranice, protože jde o extrémně nebezpečné závody. „Na fourcrossové trati jsou bezpečnostní zóny, takže když závodník vylítne z trati, má pořád pět metrů prostor nebo ho zastaví nějaký plot. U městských sjezdů nemáš ani centimetr a jdeš rovnou do zdi.“ 

Právě na městském sjezdu Down Puerto Vallarta v Mexiku se koncem dubna jeden ze závodníků ošklivě zranil. „Já tu nehodu neviděl, ale když jsem dojel a dozvěděl se víc, místo oslav jsme všichni měli spíš sklopenou hlavu, protože jeden z našich borců zůstal na trati. Tohle jsou asi nejhorší zážitky na kole, které se snažím vytěsnit.“ Po takové události si závodníci uvědomí, že i oni jsou zranitelní. „Někdy, když jedu s kolem na start, si říkám, co tam vlastně dělám. Ale jak se blíží moje jízda, přepínám do závodního módu, takže tyhle pocity musí stranou.“ 

Když se ho ptám, zda by tenhle sport nechal dělat i své děti, po chvilce přemýšlení připouští, že syna asi ano, dceru nikoli. „Na nebezpečí narazíš kdekoli. Sám ale vidím, jak mě ten sport vychoval, a myslím, že ne špatně. Navíc dokáže v mladém věku dát lidem v životě směr a udrží je dál od počítače, drog a chlastu. Naučí tě odpovědnosti a pevné vůli, ale hezčí cestou, než to dokáže škola.“

 

Klíč je v hlavě

Podle Tomáše je jedním z klíčů k úspěchu bikera způsob, jak nakládá se svými nezdary. Z hlediska síly a rychlosti jsou na tom nejlepší závodníci podobně, či dokonce téměř stejně, takže o vítězství často rozhoduje hlava. Tomáš Slavík to dokládá vzpomínkou na jeden z minulých ročníků JBC 4X Revelations, kde nastoupil čtyři týdny poté, co si urval kotník. „V kondici jsem prostě nebyl, a přesto jsem vyhrál s velkým náskokem. Když to máš srovnaný v hlavě, můžeš porazit i někoho, kdo je na tom v danou chvíli fyzicky líp.“

Po závodu si proto Tomáš pokaždé své chyby prochází, nijak se jimi ale nedeptá. „Tyhle věci mě spíš motivují. Nutí mě to vrátit se a zamýšlet nad tím, proč jsem nebyl rychlejší, víc trénovat a zaměřovat se na věci, které dělám špatně.“ 

Ví o sobě například, že jeho slabinou je druhé šlápnutí do pedálu po startu. Může se to zdát jako banalita, ale druhé šlápnutí je důležité, protože v tom okamžiku se může před jiné závodníky dostat loktem a získat výhodnější pozici pro rozjetí na startovní rovince. 

Právě start totiž podle Tomáše dělá šedesát procent úspěchu. Klíčová je rychlá reakce a schopnost kolo co nejrychleji „rozšlapat“. „První pozice je v závodu nejvýhodnější. Druhý závodník je terčem pro toho třetího a čtvrtého, protože (kromě finále – pozn. red.) jsou ve fourcrossu postupová jen dvě první místa. Navíc je lehčí si hlídat pozici než se snažit někoho předjíždět.“ Odstup od dalších závodníků logicky snižuje i riziko kolize a pádu, protože bikeři do sebe při závodu narážejí a předjíždějí se. Tomáš však zdůrazňuje, že všechno se děje v mezích fair play. V top desítce už si závodníci žádné podrazy rozhodně nedělají. „Když se jede čtvrtfinále nebo semifinále, sám někdy cítím, že by mě soupeř mohl z venkovní stopy zavřít a tím mě úplně odříznout, a on si místo toho klidně přibrzdí a v klidu se zařadí za mě, to samé naopak. Ve finále už jde samozřejmě tahle ohleduplnost stranou, ale opět v mezích slušnosti.“ 

Závodníci se ve fair play stylu jízdy tak trochu školí mezi sebou. Když se někdo méně zkušený nechová na trati, jak by měl, táhne se to s ním podle Tomáše celou sezonu. Ostatní závodníci, kteří viděli, co dělal na trati, mu to vracejí menší ohleduplností, lhostejno, zda v předchozím závodu uškodil přímo jim, nebo jejich soupeřům. I Tomáš připouští, že podobnou lekci dostal kdysi od ostatních v bikrosu.

K závodům podle něj patří i jakési mentální přesilové hry. „Když se jde na start, nesmím na sobě dát znát, že jsem unavenej. Někdy si tam jdu naschvál stoupnout jako první, jindy je tam zase nechám všechny stát a přijdu sebevědomě, až když mě vyvolávají. Stejně tak mě i ostatní může rozhodit, když si vyberu trať a další závodník, který by si strategicky měl vybrat tu hned vedle mě, zvolí najednou tu úplně na vnějšku. Není pro něj tak výhodná, a proto všichni ostatní hned přemýšlejí, co má za lubem.“

Kvůli lepšímu zvykání na vysokou rychlost zařazuje Tomáš tréninky v motokrosu. Pak je prý lehčí na kole zvládat strach. A důležitým pomocníkem je i hudba. Poslouchá ji na trénincích, ale čistí si jí hlavu také před závodem. Většinou jde o nějaký kytarový nářez. „Před závodem je dobrý se zavřít jen do svojí hlavy a odříznout se od hluku, komentátorů, poletujících dronů, od všech rušivých věcí. Soustředit se, projít si v hlavě trať, strategii a napumpovat se hudbou, která dodá sebevědomí. Při samotném závodě už pak na přemýšlení moc prostor není.“

 

Srdeční záležitost

Když si chce Tomáš od kola odpočinout, relaxuje na rybách. Loni se účastnil mistrovství světa v lovu kaprů a v týmu se třemi kolegy obsadil druhé místo. Všechny chycené ryby ale poté, co jim vydezinfikuje ránu, vždy pouští zpět do vody. Ještě nikdy si žádnou nevzal domů. 

Jiné koníčky, kterým by se věnoval pravidelně, už z časových důvodů nestíhá, protože od roku 2013 také organizuje v úvodu zmíněný závod JBC 4X Revelations v Jablonci nad Nisou. Trať Tomáš postavil se svými kamarády: poté, co se závod zařadil do světové série 4X Pro Tour, by chtěl docílit i toho, aby se tady jednou jelo také mistrovství světa. „Od řady jezdců slýchám, že jablonecká trať je jedinečná a nejlepší na světě. Bylo by hezké na ní reprezentovat Českou republiku.“

Trať přitom postavil, aby fourcross podpořil jako sport. Získat finance na uspořádání podobných závodů je podle něj dost těžké a náklady za první ročníky šly většinou za ním. „V prvních letech na to padla velká část příjmů, které jsem si vydělal na závodech. Bylo to hodně prodělečné.“ Teď už na závody přispívá město i kraj. „Většinu peněz, které od sponzorů dostanu, investuju zpět do tratě, závodníků nebo kapel, které hrají večer po závodech.“

Zajímá mě, zda mu ostatní nevyčítají, že si postavil trať, na které nyní každý ročník vyhrává. Přiznává, že o ní má větší představu, protože mu při její stavbě prošel rukama každý kámen. Dobří jezdci si ji ale podle něj dokážou za dva dny natrénovat stejně dobře jako on. Od ostatních žádné výčitky necítí. Větší roli ovšem může hrát fakt, že závodí v domácím prostředí; do Jablonce se z rodného Brna před pár lety přestěhoval za svou přítelkyní. „Když jsem na startu a pode mnou je kolem trati devět tisíc lidí, kteří stojí za mnou, cítím, že je nemůžu zklamat. Je to srdeční záležitost.“ Přiznává, že tenhle fakt může ostatní znervózňovat. On to totiž ve městech, kde mají silnou podporu jiní závodníci, cítí úplně stejně. 

 

Jsem prostě dříč

Tomáš se vlastně věnuje ještě jednomu koníčku. Minulý rok se začal v Jablonci angažovat v pořádání hudebního festivalu JBC Fest: samotnou organizaci nechává na přítelkyni a kamarádech, festival však zastřešuje finančně, nyní i s podporou města. „Snažím se to dělat poctivě, tedy žádná dřevěná stage a dva repráčky. Za roky závodění jsem se potkal i se spoustou lidí z produkce. Jsou to moji kamarádi a vycházíme si vzájemně vstříc. Kapely to dokážou ocenit.“

Až jednou skončí se závoděním, rád by u organizace festivalu a také zmíněného fourcrossového závodu zůstal. Možná v kombinaci s trénováním, kterému se věnoval už na vysoké škole v rámci praxe, ale teď na něj nemá prostor. „Když potkám nějaký kluky na Dobrý Vodě, samozřejmě jim něco poradím. Abych se jim ale věnoval víc a jezdil s nima po závodech, na to čas nemám. Takže třeba až to sám pověsím na hřebík.“ Předpokládá, že coby trenér bude přísný. „Pokud budu trénovat, pak někoho, kdo tomu dá vše, co dát má. Jako to dělám já teď. Jinak by mě to nemotivovalo. Jsem prostě dříč a očekávám to i od ostatních.“

 

Úspěchy
Nejlepší umístění za poslední dva roky
 
• Downmall Champion 2016
• 4X Pro Tour 2016 World Series Champion 
• King of Crankworx 2016
• Valparaiso Cerro Abajo, 1. místo (městský sjezd v Chile, 2017)
• Down Puerto Vallarta, 1. místo (městský sjezd v Mexiku, 2017)
• 4X Pro Tour 2017 World Series Champion     
Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement