Atentát na peruánské skvosty

Aktivisté Greenpeace před časem pošlapali velevzácný obrazec kolibříka v poušti Nazca. A rozezlili tím Peruánce, kteří to berou jako urážku svých předků. Nyní se však ukazuje, že hlavního ničitele unikátů z dob předkolumbovské civilizace je třeba hledat jinde…

Peruánský pilot dvakrát za sebou navádí malou cessnu tak, aby si turisté sedící v levé části letadélka vyfotili obrazec psa. Ten – vedle řady dalších obřích zpodobněních zvířat, geometrických útvarů a linií – vyryli zhruba před dvěma tisíciletími Indiáni na planině poblíž města Nazca. Nyní pilot dělá otočku, abych i já, na sedadle vpravo, mohl splnit svoji turistickou povinnost.

Žaludek se mi převrací, snažím se soustředit na psa v pustině pode mnou. Vypadá, jako kdyby uskakoval před rozpáleným pouštním vzduchem, který se díky zdejšímu mikroklimatu bez deště a větru ani nepohne. Navíc je z něj částečně mrzák: nohy mu pod koleny amputuje vyježděná cesta… Naši dávní předci si toto úžasné dílo nemohli vychutnat, pořádně ho lze spatřit jen z výšky.

Greenpeace, nepřítel Peruánců

Právě popsaný obrazec není jediný, který Indiánům kultury Nazca jejich potomci poničili. Další vyježděná cesta půlí velrybu, stejně tak i pavouka. A ještěrovi jeho ocas odřízl silniční tah Panamericana. Zdejší vypodobeniny zůstávají přesto druhou nejnavštěvovanější atrakcí v zemi, hned po incké citadele Machu Picchu. Národní pohoršení proto vyvolalo, když se před několika měsíci na závěr mezinárodního summitu o globálním oteplování do prostoru vkradli aktivisté Greenpeace a pod zobákem devadesátimetrového kolibříka umístili anglický nápis: „Čas na změnu. Budoucnost je obnovitelná.“

Novinář Roberto Ochoa, který se v deníku La República věnuje archeologickým objevům, svůj komentář zakončil vzkazem „Fuck you Greenpeace!“. A svůj postoj mi nyní vysvětluje v podloubí limské kavárny: „Vědci si tam při výzkumu nazouvají boty podobné sněžnicím, aby povrch nenarušili, našli tam třeba otisky podkov z počátku kolonizačního období,“ říká, vytahuje lžičku z šálku a pokračuje: „Když tam tímhle vyryješ své jméno, zůstane tam dalších pět set let. A takové místo podupe dvacetičlenná banda aktivistů! Ty stopy už nepůjdou nikdy zahladit!“ chrlí Roberto, který akci Greenpeace bere i jako osobní zradu, protože jejich kampaně dosud podporoval. Popíchnu ho, že to má svou kladnou stránku: náhlý zájem peruánské veřejnosti k zanedbávané ochraně nespočetných památek na vyspělé indiánské civilizace. „To bys pak mohl říct, že pozitivní byla i druhá světová válka, protože po ní vzniklo OSN!“ oboří se na mně Roberto nasupeně.